Tak vánočně to u nás moc nevypadá.
Výzdobu doma si netroufám ani dokončit. Holkám jsem alespoň vyzdobila pokojíčky, tam Jeník nechodí.
Jsem ráda, že Jenda začíná tolerovat adventní věnec na stole a že přestal strhávat zavěšenou kouli a sněhuláka.
Na pečení letos není čas. Zatím máme jen jeden druh a budu ráda, jestli se nám dnes podaří udělat alespoň marokánky.
A protože mám hyperaktivní dítko, musím pořád něco vymýšlet...zvláště také proto, že ne vždy se to setká s kladnou odezvou Jeníčka. Něco pracně vymyslím a Jenda řekne "NEEEEE" a tím to končí!
Když nechce, tak se nenechá přemluvit. Ničím.
Ale na lepení a výrobu přáníček se Jenda těšil.
Zapojila jsem i holky. Moc se jim nechtělo, ale je tak strašně málo času, kdy by dělali něco společně, že se o to každý den alespoň chviličku nenásilně pokouším... a i když to chvilkama vypadalo, že to skončí katastrofou, tak nakonec se nám podařilo vánoční přáníčka vyrobit....
Proč katastrofou? Jenda mával lepidlem, pak pro změnu zmizíkem, strkal do Elišky, snažil se malovat i na její přáníčko, nasypal koření moc...a holky to komentovaly nebo ječely a Jenda se hned s hlasitým řevem přidával.... Nemá rád, když ho někdo kritizuje nebo opravuje...
Ale povedlo se a troufám si tvrdit, že i když to bylo náročné, že to děti zvládly na výbornou....
Vím, že je to pro holky leckdy náročné, ale jsem moc ráda, že mají Jeníčka rády...
Asi to náročné bylo, ale dílo se povedlo, přáníčka jsou moc pěkná.
OdpovědětVymazat