Nepodařená půlhodinka canisterapie

Půlhodinka? Možná to bylo jen čtvrt hodiny..nevím.
Ale včera se nám canisterapie nevydařila.

Slečna si myslela, že by se Jeníkovi mohlo líbit, jak pejsek nosí hračky, jak skáče do sněhových závějí, jak dělá stopy ve sněhu....

V hloubi duše jsem si říkala, že to asi nevyjde, ale za zkoušku nic nedám, že?
Třeba.... třeba se to opravdu Jendovi bude líbit.

Někdy jde ven s nadšením a někdy je to tragédie. Nedá se to říct dopředu.
Včera převládla kategorie číslo 2....hrůza a děs.
Poctivě jsme se připravovali - obrázky, kartičky, povídání...co bude dělat s Olouškem, kam půjdeme....Plán byl jen 200 metrů dolů  z kopce - k rybníku. Dokonce vybral hračky, které bude pejskovi házet - míček a gumovou klobásku.

Vyšli jsme ven a začal řev: "Jeník se bojí, domů, bojííííííí, bolííí noha...." a pořád dokola.
Když přišla paní s Olinem, chtěl Jeník do náruče a nechal se nést...

Když jsem ho dala na zem, válel se na silnici a plakal....
Nedíval se, jak pejsek běhá sem a tam, jak nosí míčky, jak chytá piškoty v letu....

Nebavilo ho nic. Stále dokola opakoval své echolálie. A tak jsme se asi po 100 metrech otočili a šli domů...
s tím, že to zkusíme na zahradě... za plotem bývá Jenda jistější. Ale ani to nepomohlo. A tak jsme šli domů. Jenda se řevem  přibouchl dveře slečně i psovi před nosem a nechtěl je pustit domů....
Chvilku jsem doufala, že když mu pustím pohádku na DVD a my si třeba zatím vypijeme čaj (a nebudeme si ho všímat), že se zklidní a pak si s pejskem chvilku pohrajeme doma....
Jenda však už byl v ráži a s neustálým ječením 3x televizi vypnul....

Nemělo to cenu, a tak slečna i se psem zase odešli.
Bylo mi to líto... Jdou sem k nám bez nároku na odměnu, ve svém volném čase, půl hodiny poslouchají ječící dítě a pak jdou zase domů.

Na příště jsme dohodli zase "domácí azyl" - venku to asi do jara nebudeme zkoušet...
Zima, sníh, pěší chůze a cizí paní - to už je na Jeníka asi moc...