Procházka ve třech....

Nějak nám doma docházely základní potraviny....

Už 7. týden čekám na nové auto, a tak nakupuji jen to, co uvezu na kočárku...
A nejspíš i kdybych auto měla, tak se posledních pár dnů stejně nevypravím. Jízda po sněhu a ledu není moje hobby.
Manželovi se o víkendu na nákup nechtělo, a tak jsem požádala svého bratra, aby v úterý přijel a pomohl mi s nákupem i s kočárem on...
Už tu nebyl ani rohlík, ani jediné vajíčko, ani jahodový actimel pro Jeníka...

V té sněhové kalamitě nemám šanci dojet s kočárem do města a zpátky  a táhnout ještě těžké tašky s nákupem.  Je to docela daleko, kopce a spousta sněhu. Mohla bych vzít boby, ale Jenda nechápe, že má slézt tam, kde není sníh - na silnici, na úsecích posypaných kamínky, na některých chodnících nebo v obchodě - buď sedí nebo nesedí...ale na povel slézat nebude.... Nenechá si "poroučet"... A když ho sundám násilím, tak už si tam nesedne a bude se válet po zemi...
Brácha tedy přijel... Jenže Jeník je zvyklý na procházku JEN ve dvou... Věděl to dopředu, ale někdy ani kartičky nejsou všemocné...

Odmítal se nechat obléct, válel se po zemi, odmítal udělat jediný krok v kombinéze.... Domlouvání nepomáhalo, motivace čímkoliv také ne...tak jsem ho popadla a násilím jsem ho odnesla do garáže...tiskl se ke zdi a ječel: "Bolí noha, Jeníka bolí noha" apod....

Nechtěl na boby ani na kočárek. Zase jsem použila fyzickou sílu a násilím jsem ho posadila a připoutala na kočárek.... Ted mu jsou 4 roky (skoro), ale co budu dělat, až mu bude 7 - 8 let...Co budu dělat, až ho neuzvednu? To zatím fakt nevím...
Ještě chvíli Jeníček ječel jako siréna....vadilo mu všechno - to, že brácha vezl kočárek, že mi nesl tašku..."To je maminkyyyy..."
Ječel, když viděl, že jsou venku některé  stromy na zahrádkách obalené igelitem nebo špagátem ..."Nepačííí, neděláááá, nedáváááá.."....

Nakonec se uklidnil a nechal se mým bratrem vézt... Dokonce si myslím, že se mu líbilo, jak brácha leckde nemohl projet a zápasil s kočárem....
Na poštu jsem je s sebou brát nechtěla a říkala jsem si, že to pár minutek spolu venku vydrží....

Než jsem přišla, tak  Jenda zkopal na zem deku, nánožník...3x si vyzul boty.....a když mu chtěl je brácha znovu obout, tak nakopl i jeho...chudáka... :-( Brácha ještě není zvyklý na to, že přitahujeme pozornost a bylo vidět, že mu ta "publicita" nedělá dobře....
Nakoupila jsem 2 plné tašky základních potravin - brambory, mouka, vejce, čaje, piškoty, přesnídávky.... a Jenda řval mezitím (s bráchou) ve frontě na hranolky....

Cestou zpátky už toho měl Jenda plné zuby : hranolky trvaly dlouho, pak byly horké..a všechno bylo špatně....
Řval jak na lesy...ale nakonec se nám ho po několika minutách povedlo utišit lízátkem, které nosím prozřetelně po kapsách...

Domů jsme dorazili zpocení a zničení....
Už aby bylo teplo.... Tohle se nedá dlouho vydržet.
... A tak ...sláva nákupům...
....s autíkem a  ve sněhových kalamitách....