Počítání do deseti

Počítání do deseti Jendovi jde. Kdyby nebyl zbrklý, nemusel by chybovat. Ale protože chce být rychle hotový, tak pokaždé nějakou chybičku udělá.

Děti nadále prohrávají svůj boj s nemocemi.
Holky leží polomrtvé v postelí a celý den pospávají. S bídou se doplouží na záchod a nechtějí jíst ani pít.
Dokonce je nezajímá televize ani iPad, tak je vidět, že je jim opravdu zle.
Chodím je kontrolovat, měřím teploty, nosím jim pití, léky a trochu ovoce až do postele.

Zahleněný Jeník sice válčí s rýmou a kašlem, ale tomu to (bohužel) neubírá na aktivitě.

A protože holky už několik dní "nefungují", tak mi přibylo i to, co normálně zvládají ony - naplnit a vyklidit myčku, vysypávat koše, krmit zvířata, několikrát denně venčit psa ap.

Pořád si libuju: dokud nelehnu já, tak je fajn. I když o čerstvém pečivu, o navařeném obědě nebo o nákupu důležitých věcí na sáhodlouhém seznamu, který si tu už několik dní čmárám na papír, si můžu nechat akorát tak zdát.
Vím, všechno počká, hlavně aby už ty tři potvůrky byly zdravé.

Ale aspoň jsem zvládla dojet dvakrát k veterináři  nechat očkovat zvířata. Betka neměla z návštěvy u pana doktora vůbec žádnou radost. Doktory nemá ráda. Ani dnes to nebylo lepší, i když se ji pan doktor snažil uplatit piškotama. Minule se pan doktor při očkování proti vzteklině píchl do prstu, když se Betka ohnala, ten dnešní to neriskoval a dal Betynce preventivně minináhubek. Ale ta akce jí ho vůbec nasadit...tři jsme ji drželi:-P

Nejhorší je teď pořízení s Jendou, x-krát denně se uráží, nadává, vyčítá všechno možné i nemožné, opakuje mi, jak jsem hnusná a zlá ap....vím, má rýmičku a jako správný chlap přitom náležitě trpí.... ale spát nepůjde a nepůjde...