Poslední přípravy

Včera se nám povedlo s Eliškou (konečně) dokončit linecké cukroví.

Šárka se pečení cukroví účastnit nechtěla a letos to nezvládl ani Jeníček.
Nadával nám, vztekal se a nakonec skončil za zavřenými dveřmi v obýváku u iPadu a chvíli vydržel sám, než jsem to dodělala.
Po nocích jsem dělala marokánky. Ty jsou pro mě a pro Šárku, je to naše nejoblíbenější cukroví.
Mí autisté milují linecké cukroví.

Snažím se, aby ruchu, shonu a změn bylo co nejméně, ale Jenda to stejně cítí a není ve své kůži. Od rána utíká do postele nebo do chodby a častuje nás svým "fekálním humorem".

Jsem ráda, že má Eliška televizi ve svém pokoji, a tak se holky mohou válet s kočkama u pohádek a užívat si vánoční pohody nezávisle na Jendovi. Jasně, chtěla bych, aby rodina byla pohromadě, ale bohužel to nejde.
Jendovi bude stačit ta hodinka navečer, kdy bude MOC lidí v jedné místnosti při večeři a při rozdávání dárků.
Zkusila jsem zapnout pohádku "Nesmrtelná teta" a Jenda se rozčiloval, že je hnusná, že to nechce, ať tam dám Šmouly, a tak po tisícístopadesáté budu sledovat Šmouly.

Jsem zvědavá, jak mí autisté zvládnou štědrovečerní večeři.
Samozřejmě je do ničeho nenutím a snažím se, aby k afektům docházelo co nejméně, takže to tipuji na rohlík s máslem (jako každý den a 365 dní v roce)  Ale každý ať si dá to, co mu chutná, ne?
Když Eliška před pár dny před mojí maminkou uvažovala o tom, že si dá na Štědrý den tortillu, tak moji mamku "omývali"... Ale tyhle maličkosti já už dávno neřeším.
Hlavní je klid a pohoda, ne předsudky CO by se mělo a nemělo jíst či dělat.
My se Šárkou si dáme řízek.

Šárka mi dnes udělala radost. Sama od sebe si vzpomněla na čtyři malé děti od sousedů na patře i dole v přízemí a pobrala doma již nepotřebné hračky a plyšáky a udělala dětem balíčky. Ještě to s ní není tak špatné, jak jsem si ještě před pár dny myslela. Zdá se, že dnes toho drzého puberťáka na chvíli odložila.

Přeji vám klidný, pohodový Štědrý den plný lásky, trpělivosti a úsměvů.
Jsem ráda, že jste.