Už už jsem si myslela, že pojedu s Jeníčkem domů a holky nechám u mamky, aby si rozbalily dárky,
ale pak se mi nějakým zázrakem podařilo Jeníčka uklidnit.
Držela jsem ho na klíně a do ruky jsem mu dala plyšové prasátko. Čuník to s Jendou holt umí. Odmalička komunikoval raději přes čuníka než rovnou s námi.
Tichounce jsem k němu (za čuníka) promlouvala. Holky si rozbalovaly dárky a nevšímaly si ho, aby ho něčím nerozčílily...
Když se zklidnil, tak jsem si s ním začala posílat po zemi oblíbené hopíky... (rituál u babičky)
A pak už sklouzl zase ke svým autirituálům - točení se dokola...
... a poskakování s rukou v ústech... Točení a běhání dokola se Jendy drží dlouhá léta.
A co Jeníček u babičky dostal? Ani si nevzal do ruky tepláky a razítka, prý jsou hnusný...
(Babička už si naštěstí pomalu zvyká, že to nemá řešit, že za to Jenda nemůže a že se tím nemá rozčilovat.)
...ale tři čuníky si Jeníček ihned zamiloval.
Doprostřed obýváku si položil krabičku s hopíkama a běhal okolo ní stále dokola.
Chvíli jsem litovala sousedy bydlící pod mamkou, ale naštěstí na nás nikdo nepřišel. A zakázat běhání dokola jsem Jendovi nechtěla, protože bych riskovala další afekt.
Když začal být hlučnější a dupat, tak jsem vymyslela hru na schovávanou, do které se zapojili všichni.
Schovávali jsme čuníka - za křeslo, na okno, do kuchyně, do pračky...a Jenda ho hledal...
Na chvíli se zklidnil a přestal (konečně) lítat. A protože nejedl "slavnostní oběd", chlebíčky by do něj taky nikdo nedostal, tak mu mamka oloupala alespoň tři mandarinky.
Byla jsem ráda, že návštěva u babičky nakonec dopadla relativně dobře, i když náročné to bylo pro všechny zúčastněné.
A největší dárek? Jsou to moje děti. I když mi dávají pěkně zabrat a snad není den, kdy by se nehádaly nebo něco nevyvedly, přesto je vidět, že se mají rádi a to je to nejdůležitější.
Jsem ráda, že jsem ty letošní vánoce PŘEŽILA....
Amálko, to je dobře, že se Jeníček uklidnil a mohli jste zůstat všichni. Obdivuji Tvou trpělivost a hlavně vynalézavost na různé varianty při hraní. To aby si byla pořád ve střehu, což musí být velice vyčerpávající.
OdpovědětVymazatMěj se moc hezky.:)
Amy vidím, že to bylo fakt náročné, ale svým způsobem krásné - tvoje láska je nekonečná ....děti to vědí a milují tě .Jen kdybys mohla každý den si ukrást chviličku jen pro sebe - moc bych ti to přála. Zdravím a posílám hodně sil. Hanka
OdpovědětVymazatJsem moc ráda, že je vidím všechny tři pospolu. Ať jsou na tebe hodní ;)
OdpovědětVymazatA jsem ráda, že se Jeníček "umoudřil" :)
♥ Lillen :)
Tak to nakonec všechno dobře dopadlo, dárky si děti rozbalily, Jeníček je rád za růžové čuníky a poslední dvě fotky jsou moc hezké. Máš Marcelko, krásné děti a každá byť i malá chvilička, kdy mezi nimi zavládne pohoda, určitě vynahradí všechny předešlé infarktové chvíle. ;-)
OdpovědětVymazatMě bylo hlavně líto babičky.Tak hezky to tam měla naaranžované a i když Jeníčka zná,tak to bolí ho tak vidět.Ale vše se v dobré obrátilo-hurá.
OdpovědětVymazatJá vím, že ji to trápí, bylo to na ní vidět...
VymazatMarcelko, ani nenachazim slova, kterymi bych vyjadrila to, jak jsi bajecna a jak uzasne deti vychovavas. Tvuj blog je pro me velikou inspiraci a jsem moc rada, ze vse s nami takto sdilis. Vinsuji Tobe a Tve rodine ten nejlepsi vstup do noveho roku, hlavne zdravi a tu nekonecnou viru v sebe sama a Tve deti...Jsi uzasna. ☼☼☼ P.
OdpovědětVymazatDěkuju. Báječná si vůbec nepřipadám a někdy mám pocit, že své děti moc nezvládám. Mějte krásné svátky.
VymazatUf, to jsem ráda, že to nakonec dobře dopadlo! :-)
OdpovědětVymazatMarci beze slov:-D!
OdpovědětVymazatarci,to je dobře,že to dobře dopadlo,nemusela jsi s Jeníkem odejít,ale babička to asi nese těžce.Určitě by ráda pomohla,ale bohužel to nejde.Tak krásné dny alespoň po vánocích
OdpovědětVymazat