Rodinné kroniky

Řekla bych, že chování Jeníka se venku zhoršilo, nejen jeho strachy a úzkosti.
Ani se mu nedivím. Někdo mu řekne, že by ho někam přivázal....Někdo jiný, že je zlý kluk, že zlobí maminku, že na něj pošle čerty a další "libůstky".
A tak, jak se zhoršil venku, tak se pro změnu doma trošku zlepšil.
Je vidět, že mu domov  přináší potřebnou jistotu, pohodu a klid.

Už nebije babičku, když vejde do obýváku, neútočí na holky při příchodu ze školy, dokonce se mu povede občas i pozdravit. Jeho: "Ahoj, Elí" a "ahoj, Šári" mě dojímá. :-)
Je to úžasný pocit - vidět své 4 leté dítě spontánně POZDRAVIT. :-)

Nemusím za ním tedy neustále chodit a hlídat ho, aby jim něco neprováděl...

Rád s holkama něco dělá.

Se Šárinkou se mu líbí modelovat a psát na tabuli, kterou dostala k 11. narozeninám...na jednu stranu tabule  píší fixama a z druhé strany křídama....
Šárka mu maluje čísla a písmenka a Jenda je v sedmém nebi.

Ale největší zálibou je prohlížení rodinných kronik.

Vychází to přibližně tak, že za každý rok našeho manželství, je jedna kronika.
Ty jsem dělávala moc ráda.
Jen v poslední době skoro NIC nestíhám.

A je to vidět. Poslední kronika totiž končí nápisem LEDEN 2010.
To je doba, kdy došlo k velkému zhoršení Jeníčka a kdy jsem začala pátrat po diagnoze.
Doba, kdy jsem pochopila, že moje dítě není ani nevychované, ani rozmazlené, ale "nemocné".
Budu se muset přemluvit a po nocích ten poslední rok dodělat.

Když Jenda ve 2 letech nemluvil,  tak jsme najeli na radu paní z poradny s autismem na systém obrázků a fotek, zážitkových deníčků ap. a od té doby  udělal Jeník ohromné pokroky.
Obrázky ho baví stále.

Někdy si ta moje 3 děťátka zalezou do ložnice na manželskou postel, obloží se několika kronikami a čtou....

Jeník volá: "To je maminka, to je Betka....Jeník pinkáááá"...ap.

I holky si vždycky rády prohlížely, co dělaly, když byly malé, jak vypadaly, kde byly....
Včera si dětičky kroniky prohlížely na gauči....

Jenda to vzhledem ke své poruše pozornosti a hyperaktivitě vydrží vždy jen chviličku, ale je krásné je pozorovat, jak spolupracují, jak se domlouvají, překřikují, jak se každému líbí něco jiného... a je vidět, jak si to užívají.

Když po pár minutkách začíná Jenda zlobit, tak vím, že je čas to pomalu ukončit....
Chci, aby děti měly na společně strávené chvíle hezké vzpomínky.
Když Elišku začíná tahat za ruku nebo jí dává na hlavu kapesník....

... sundavá jí čelenku.....a kouše si ruku....
Tak kroniky uklidím... Jendovi říkám, že si kroniky musí odpočinout... :-)

A věřím, že na tyhle společné chvilky budou holky jednou rády vzpomínat.