Dětská psychiatrie

Včera mě Jeníček příjemně překvapil.

Návštěva na psychiatrii byla parádní...tedy v rámci Jendových možností....
Včera ani nevytíral vlastním tělem!
Ale abych začala od začátku.

Akce začala pečlivou přípravou, nesměla jsem zapomenout jídlo, pití, pleny, ubrousky, náhradní oblečení, plyšáka, kočárek a za odměnu, že to "přežije", tradičně lízátko.

A taky cestovní proužek.

Řekla jsem Jeníčkovi, že pojedeme k paní doktorce. A on nenásledoval křik jako jindy, ale zajímavý rozhovor.
Jenda se zeptal: "Menuje paní dotolka?" (Jak se jmenuje...?)
XY...
"Bude Jeníkovi dělat?" (Co bude Jeníkovi dělat?)
"Nic, paní doktorka si bude povídat s maminkou."
"Bude Jeníka léčit? Jeník nece léčit!"
"Nebude"...
"Jeníkovi neteče klev?" (Jeníkovi nepoteče krev?)
"Ne".
"Bude dívat do ouška?" (Asi si pamatuje zimní návštěvy na ORL)
"Ne, nebude se dívat do ouška".
"Bude povídat?"
"Ano, bude si povídat s maminkou"...

A bylo.... :-) V pohodě jsme dojeli do nemocnice vzdálené 20 km.
Bez kočárku jít nechtěl, ale to nevadí...

Nevím, jak to paní doktorka udělala, zda to bylo schválně nebo náhodou, ale v čekárně NIKDO nebyl.

Vypadalo to, že jsme v budově sami... :-)
Paráda.
Dívala jsem se na dveře a paní doktorka normálně ordinuje do 12 hodin. Většina doktorů v okolí má na dveřích ceduli, že posledního pacienta berou půl hodiny před koncem ordinační doby a my jsme šli do ordinace vlastně až po skončení "pracovní" doby.

Jendovi se nelíbila stará budova...

...ani ponurá chodba....

...pofňukával, že se bojí pavučin, které byly na zdi i na stropě...

Klepal se strachy....
A chtěl jít domů.

Pak ho na chvilku zaujala díra ve dveřích....

Když ho díra omrzela, tak se pomalu sunul k otevřeným dveřím....

Vypadalo to, že uteče, ale nakonec jsem ho přemluvila ke skládání jeho oblíbených čísel.

Sedl si na lavičku a  pár minut se bavil čísly...

Čísla jsou silný magnet a Jendova oblíbená "hračka". :-)

V ordinaci postával v rohu, plakal a chvilkama se třepal, odmítal se podívat na hračky, na plyšáky, nechtěl ani autíčka.
Ale intenzita Jendova projevu byla taková "mírná".... na "naše poměry".
 Zkrátka jsme si s paní doktorkou mohly chvíli povídat.

Jindy ...třeba na neurologii, Jeníček tak vyvádí, že není slyšet vlastního slova.
Po chvíli se uklidnil, sedl si mi na klín a skládali jsme tužky a fixy do řady.
Asi zjistil, že se mu opravdu NIC neděje, jen si povídám s doktorkou a přestal se bát.

Paní doktorka byla moc hodná, milá, měla takový klidný hlas.
Ptala se na chování doma, mezi lidmi, ve školce, na sebeobsluhu, na spánek ap.

A závěr byl: Zopitin na spaní nedávat, antidepresivum Zoloft pomalu a postupně vysadit (zatím jsme snížili dávku) a dostal nový lék Risperdal  - kapky - 2x denně....
Lék jsem sháněla ve 2 lékárnách a nikde ho neměli. Objednali nám ho a v pondělí si pro něj mám jít.
Od úterka tedy vyzkoušíme účinky nového léku.

Na internetu se píše:
PROČ UŽÍVAT RISPERDAL?
RISPERDAL se používá k léčbě skupiny poruch zvaných psychózy. Jsou to poruchy mozkové činnosti týkající se myšlení, pocitů a(nebo) chování jako je zmatenost, narušené vnímání (např. slyšení hlasu někoho, kdo není právě přítomen), neobvyklá podezřívavost, odcizení se společnosti a silný sklon soustřeďovat všechen zájem na sebe i následně narušený duševní stav, bázlivost a napětí.
RISPERDAL se používá také v dalších případech, obzvláště k léčbě poruch chování typu slovní nebo fyzické agresivity, chorobné podezřívavosti, neklidu a bloudění lidí, kteří pozbyli duševní kontroly (např. lidé s demencí), pokud tyto stavy mohou ohrozit nemocného nebo jeho okolí.
RISPERDAL může být rovněž používán k léčbě poruch chování vyznačujících se útočností, vznětlivostí a sebe-poškozováním u rozumově zaostalých nebo průměrně inteligentních dětí, dospívajících a dospělých.

Takže to vypadá, že by to mohla být ta správná volba.

Tímto Jendu moc chválím. Bylo to po dlouhých letech poprvé, kdy jsem z návštěvy u doktora nepřijela zpocená, zničená, unavená, ale s úsměvem na tváři.
Moc si přeji, aby to byl konečně ten správný lék a aby se Jeníčkovi alespoň trošku ulevilo.