Nedaří se nám

Nějak se nám v posledních dnech nedaří.

Jenda bere Risperdal asi 16 dní.

Je to lepší? Nebo horší? Jak to poznám?

Jak jednodušší je to třeba u cukrovky. Změříte si hladinu cukru a víte, jestli je to lepší  nebo horší.
Ale jak to změřit u AUTISMU?

Podle čeho poznat, zda je hůř?

Podle počtu triček, která propotíte za den při péči o dítě s autismem?

Podle počtu slz, které vypláčete večer do polštáře?

Podle toho, kolikrát za den na vás dítě vyplázne jazyk?

Podle počtu jeho afektů za jeden den?

Podle toho, kolikrát musíte zavřít psa do koupelny před útoky vašeho syna?

Podle toho, kolikrát si sundá boty, když ho obouváte?

Podle počtu šatů, které za týden roztrhá?
Podle toho, kolikrát za den uklidíte hračky rozházené po bytě?
Podle počtu lízátek, která za týden dostane vaše dítě jako odměnu, aby vůbec něco udělalo? Třeba vypilo mléko, počkalo na kočárku před obchodem, přežilo 2 hodiny ve školce ap....
Nebo podle toho, jak často vaše dítě za den řekne: "Jeník bojííí"???

Podle toho, kolikrát vám dítě za den vynadá nebo kolikrát po vás něčím hodí?
JAK změříte hladinu stresu ve vaší rodině?

Asi týden jsem si myslela, že je opravdu líp. Přes den to vypadalo jako předtím, kdy bral Jeníček Zoloft, ale večer asi týden usínal SÁM.
 Bez řevu, bez toho, aniž by zalézal pod stůl, pod postel, bez nervy drásajícího řevu. Jenže včera už tomu tak nebylo. Hodinu ječel a nebyl k utišení, usínal po 23. hodině.
Byla to ojedinělá náhoda? Nebo se zase vracíme tam, kde jsme byli?
Už pár dní zase neplnil žádné úkoly.

Odmítá chodit na procházky.
Ve městě ječí, jako kdyby ho na nože brali.
Nezabírají hranolky ani lízátko - rituály, které celý rok fungovaly.

Naštěstí se chvilku utišil u silnice, kde lízal zmrzlinu a pozoroval auta.

A dokonce ho kousla Betynka. Poprvé v životě.

Chystala jsem oběd, dá-li se tomu tak říct.... Vlastně jsem jen šla dát vařit brambory ve slupce.
Brambory na loupačku taky nejsou k zahození, ne? :-)

V poslední době ani vařit nestíhám.
Já - odpůrce polévek z pytlíku - sahám v nouzi nejvyšší (a teď snad několikrát týdně) po polévkách z pytlíku.
V obchoďáku se vrhám k pultu s polotovary. Vybírám jídla, která si stihnu ohřát nebo uvařit během pár minut.
Nestíhám stát hodiny u plotny a vařit. A ještě u toho hlídat Jeníčka.

V první chvíli jsem nechápala, pro Jenda začal tak strašně plakat. Vůbec mě nenapadlo, že by ho kousla, protože to dopoledne si hráli relativně v klidu.
Zrovna v tu chvíli Jenda seděl v prostředku obýváku na zemi a jedl tyčinky... Teprve večer jsem zjistila, že Betynka hárá...a v té době nemá náladu a občas vrčí i na holky.
Kde jsou ty doby, KDY jsem věděla, že pes hárá, kdy jsem Betynce oblékala kalhotky a vyměňovala slipové vložky. Teď zjistím, že pes hárá jen proto, že kousne moje dítě.
To to vedu. :-(

A tak vlastně nejsem schopná říct, zda Risperdal zabral nebo ne...

Nevím, zda je líp nebo hůř.

Nepoznám to.
Jen vím, že mi není do smíchu.

Ale přesto se držím naděje...

....naděje, že bude líp.

A naděje nikdy neumírá...
...snad...