Kde jsou brouci?

Lov brouků, žížal, mravenců a jiných zvířátek - to je Jendova oblíbená činnost.

Nemůžu říct, že i moje.

Ale radost dítěte je nade vše, ne?!

Žížaly, brouky, berušky a mravence přežiju a vezmu je klidně do ruky.

Ale pavouci???

Fuj. Jestli něco nemusím, tak je to pavouk.

Jenže Jenda si s nimi hraje a když mu pavouk utíká po mikině, tak ho musím chytit za nožičku a strčit ho do sklenice.

Jen o tom píšu, tak mi leze mráz po zádech. Brrr.

A není snad den, kdy by Jenda nějakého svého 8-mi nohého kamaráda nenašel.
Nevím, jak to dělá, já bych na žádného nenarazila jak je měsíc dlouhý.
Ale on je cíleně vyhledává.

Na zahradě rád šťourá v hlíně nebo v trávě klacíkem či nějakou větvičkou....

Když našel žížalu, tak z ní měl velikou radost...

...podobně se raduje i z mravenců...

Svoje úlovky si pak dává  do sklenice.

Já jenom musím dávat pozor, aby ze skleničky nevylezl ven pavouk, když tam Jenda dává nového kamaráda.

Občas si Jenda vymění nářadí....

Nebo popoleze o kousek dál....

....a hledá zase jinde....

Svoje úlovky si pak prohlíží....

Samozřejmě, že nejraději je bez bot....

Moc se mu líbí, když lezou "hmyzáci" mamince po ruce...

Nastavuje svoji ruku....

A zlobí se, když k němu brouček nechce jít.....

Nadšeně ho pozoruje a říká: "Bouk dělá ťapy ťapy"....

Nastavuje své prstíčky a chce, aby brouček přelezl na jeho ručičku...

Když má ty svoje brouky, tak není šťastnějšího dítěte..... :-)