úterý 14. června 2011

Do školky bez antidepresiv

Jeníček chodí do školky na necelé 2 hodiny jednou týdně.

Dojíždíme do 20 km vzdáleného města.

Tentokrát to bylo poprvé bez antidepresiv.

Musím říct, že to bylo náročnější než obvykle....

...ale zvládli jsme to....

My spolu totiž zvládneme všechno. :-)

Jenda se nechtěl oblékat...
...nechtěl se na nás ani podívat....
....plakal...

...třepal se...

A tentokrát se neuklidnil ani v autě, naopak.

Plakal celých 20 minut.
Cesta byla náročná - pro nás oba.

Nechtěl, abych na něj mluvila, abych mu ukazovala auta, čísla.... Nechtěl nic.
Chtěl jen, bych byla zticha. Abych nemluvila a nedívala se na něj.
Nechtěl vylézt z auta, tak jsme spolu trošku zápasili.

Křičel: "Jeníka pejede auto"...(přejede)
Jindy si v šatně sedl na lavičku a někdy i sám spolupracoval při svlékání.

Tentokrát ne....
Utíkal a schovával se...
Válel se po lavičce....

I do třídy jsem ho musela donést v náruči, protože když jsem ho postavila na zem, tak utíkal chodbou pryč....

Doma pak hystericky 2 hodiny plakal v postýlce....

Nevím, jestli ho tak rozrušila návštěva školky nebo to, že byl tatínek "nečekaně" doma.
Tatínek přece po školce doma nebývá...

Manžel si vzal výjimečně volno kvůli stávce dopravců a ona nakonec stávka stejně nebyla.
Jeníček plakal, nechtěl se dívat na svou oblíbenou televizi a bál se jít do obýváku. Házel po nás hračky, dudlíky a nebyl k utišení.

Příští týden ho čeká poslední návštěva školky v tomto školním roce, pak mají ve školce asi dovolenou.
Bude to velká "pauza" .... ale to nevadí.

Třeba v září začneme zvesela. :-)

11 komentářů:

  1. Milá Marcelko, přišla jsem Tě pozdravit a poděkovat za každičký krásný komentář od Tebe.(Jestli tedy mohu tykat)vždy moc potěší a tak ráda bych napsala i já, ale nevím...nenacházím správná slova...
    Pevně věřím, že se to zlepší...držím palce.
    Soňa

    OdpovědětVymazat
  2. Amelie, to muselo byt hodne narocne. Ani nevis, jak te obdivuji. Doufam, ze se to ustali a Jenda tu absenci antideprediv zvladne. Preji ti odpocinkove odpoledne a posilam alespon virtualne poradnou davku energie, Katerina

    OdpovědětVymazat
  3. Marcelko, poslední dny si asi "užíváš"! Často, když popisuješ vaše cesty myslím na to, jak se ti asi řídí, ono i tak to je na silnicích zážitek.
    Věřím, že bude brzo líp, snaž se trochu si odpočinout (to je rada, co!)
    Moc zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
  4. Jak se mi řídí? Po 4 letech řvaní to docela jde...Když Jenda neřve, tak sledujeme čísla, písmena, názvy aut nebo značky. Když ječí, nedá se nic dělat, než to přežít. Naštěstí nejezdíme daleko. Ale i těch 20-30 km stačí.

    OdpovědětVymazat
  5. Ami, jsi statečná a obdivuhodně všechno zvládáš. Nicméně do školy jsem jezdila stejně "ráda", jako Jeník.
    Zdraví Vivi

    OdpovědětVymazat
  6. Amelinko, moc Tě zdravím i se svou malou holčičkou, která tu stojí u mne a Jeníčkovi závidí dudánka. Snažím se jí vysvětlit, že Jeníček ho potřebuje, kdežto ona ne. Brzo jí bude pět. Tak nás napadlo, kdybychom mohli Jeníčkovi udělat něčím radost ... Popřemýšlíme a uvidíme. Tak zatím zdravíme a přejeme pevné nervy! Jsi skvělá!
    Tina

    OdpovědětVymazat
  7. Marcelko,vidím,že sluníčkové dny vystřídaly zase ty míň příjemné. Posílám hodně síly k jejich zvládnutí a přeji,aby brzy bylo líp. Aby nový lék rychle zabral a nastala u vás pohoda. Moc si to zasloužíte! Ty i Jeník.

    Andrea

    OdpovědětVymazat
  8. Amelko, už párkrát jsem pročítala váš blog. Máte můj velký obdiv. Já bych to nejspíš nezvládla. Školková adaptace trvá běžně 2 měsíce. Vydržte.
    Přeji pohodové dny. Lenka :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Amélie, přišla jsem zase nakouknout, jak se vám daří. Bez antidepresiv je to docela náročné. Držím palce, abyste to zvládli a bylo zase líp.

    OdpovědětVymazat
  10. Všem moc děkuji za podporu, moc si toho vážím.

    Lenko včelko, Jenda chodí do školky od září cca jednou týdně na 1-2 hodiny (přes zimu tak 2x za měsíc).

    OdpovědětVymazat
  11. Amelko, jste báječná ženská, klobouk dolů co vše dokážete. Školku těžko zvládají i jinak zdravé děti. Můj syn ji nezvládal po celou dobu co tam chodil. Nastoupil ve třech letech kdy šla já do práce a plakal ráno co ráno až do doby kdy mu bylo šest a šel do školy - a po pravdě, když jsem ho tam nechávala, plakala jsem pak cestou na MHD i já :). Prostě nebyl kolektivní, byl a je trochu jiný ač žádný zdravotní problém nemá. Je prostě jen samotář a trochu samorost a tenhle režim mu taky hrozně neseděl.

    OdpovědětVymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...