Na procházku s Tadeášem

Ted mi na pár týdnů vypadl asistent pro Jeníčka a hned to bylo znát.

Neměla jsem čas skoro na nic.
A moc mi to chybělo.
Dokud tu žádný asistent nebyl, MUSELA jsem to zvládat sama.
Po 4 letech mi docházely síly a tak jsem požádala o pomoc.
 Už jsem to sama nezvládala.
Tadeáše má Jenda moc rád. Jsem ráda, že si "kluci" takhle "sedli".

Mám pocit, že kluky má Jenda raději než holky.
Když má jít Jenda v pátek ven s asistentkou, pláče a celý se třese. Pak to tedy ty 2 hodinky přežije, ale neužívá si to.

Jenda Tadeáše každou středu vyhlížel přes plot.
Držel si svoji cestovní knížku a věděl, co ho čeká....

...že půjdou s kočárem na procházku, budou si prohlížet auta....

...lampy, značky, výfuky....

...že budou hledat brouky, žížaly, sbírat kaštany nebo si prohlížet čísla a písmena....

Pak půjdou domů, Jenda dostane lízátko a bude se dívat na pohádku v televizi....


Legrace byla tehdy, když Jeníček nepochopil, že Tadeáš přijde ve 14:30 hodin, jak hlásaly číslice na denním režimu.
Jenda pečlivě skoro  každou minutu sleduje digitální hodiny nad televizí.
A když bylo 10:43, radoval se, že přijde Tadeáš... Horko těžko se mi povedlo odvést jeho pozornost, nechtěl pochopit, že není 14:30 h. a že Tadeáš ještě nepřijde.

Podobně se situace opakovala ve 13:40 h., a tak teď, když se blíží tyto dva "podobné časy", tak se snažím Jendu něčím zabavit, aby hodiny v tu dobu neviděl.

Člověk si postupně na to "lepší" zvykne a bere to jako samozřejmost.
A najednou Tadeáš nechodil. Byl čas maturit a Tadeáš se učil.
Několikatýdenní výpadek byl znát. Zase zmizelo mé povídání s kamarádkami na náměstí, posezení u kávy v cukrárně, nákupy bez dítěte, sprcha v klidu a bez řevu....

Teď Tadeáš zdárně odmaturoval a zase se k nám na chvíli vrátil.

Hlásí se na nějakou vysokou školu, tak potom to hlídání zase bude složitější....
I když doufám, že to "nějak" půjde i po prázdninách.

Chyběl by nejen mně, ale i Jeníčkovi.

Jenda má Tadeáše moc rád. Jeníček málokdy projevuje radost, málokdy se na něco těší a tady je ta radost a to těšení se na něm přímo vidět....
A myslím si, že ty chvíle prospívají nám oběma....

Se souhlasem Tadeáše uveřejňuji jeho fotky...prý to třeba bude někoho motivovat... :-)