Včera večer měla Šárka ještě dodělávat jeden úkol. V 99 procentech případů zvládám úkoly holek já (za asistence Jeníka).
Ale včera nebyl čas. Něco jsme udělaly, ale jeden úkol jsme nechávaly na tatínka. Ona taky angličtina není moje hobby.
Taťka přišel a šel si dát teplou večeři. Jídlo a zprávy jsou důležitější než vlastní děti. Já to vím a respektuji. Jenže naše děti jsou netrpělivé. Po kom asi?
Marně jsem Šárku prosila, ať počká, až se tatínek nají a až skončí zprávy...
Šárka si mermomocí chtěla dělat úkol zrovna tehdy, když tatínek večeřel a neměl na ni náladu.
Nechtěla jsem poslouchat vzteklou Šárku ani vzteklého tatínka, a tak jsem se na úkol vrhla zase já.
Vím, že u nás platí heslo: "Co si člověk neudělá sám, to nemá..." Ale někdy bych si ho přála změnit...
No nic, to jsem nechtíc odbočila.
Asi 2 minuty jsem nechala Jendu samotného na zahradě.
Bylo mi divné, že je ticho...jak je Jeníček zticha, tak je to vždycky špatně...
Dodělaly jsme úkol a šla jsem ven za Jendou....
A Jenda? Spokojeně škubal jediné kytky, které mi na zahradě zbyly.
NE! Oni vlastně nezbyly. Jenda dávno oškubal všechno, co od jara vystrčilo kvítek či poupátko.
Nezbylo tam vůbec nic.
Každý rok jsme měli plno kytek a poslední léta, co máme Jeníka, je naše zahrada zpustošená a zpleněná, jako po náletu kobylek.
Už dávno nehýří barvami jako na jiných zahradách.
Vždycky jsem měla plná okna muškátů a petunií a letos jsem si řekla, že truhlíky budou jen dva, že to stejně nemá cenu. A tak jsme koupili nedávno "nové" kytičky.
Možná jsem naivně doufala, že dítko poučené kartičkami a obrázky, CO smí a co nesmí trhat, pochopilo....
NEPOCHOPILO.
Jenda oškube všechno - kytky v trávě, v květináčích i v truhlících.
Marně potisící vysvětluji, že se kytičky netrhají, že může trhat jen pampelišky a sedmikrásky.
Tohle Jenda nechápe. Copak je opravdu nepoučitelný?
A tak když jsem přišla na zahradu a viděla tu spoušť, neovládla jsem se.
Plácla jsem Jendu přes ručičku a zvýšeným hlasem jsem mu řekla, že se to nedělá.
Následoval asi 15ti minutový hysterický jekot na zahradě.
Bylo mi ho líto.
Když on byl tak šťastný, když ty kytky trhal. Určitě to nedělá s úmyslem ublížit - kytkám ani mně, JEN z toho má prostě čistou a nefalšovanou RADOST.
Mám mu tu radost brát?
.....a dával svíčky plavat do vody....
Třeba za pár let Jenda pochopí....
Ví Bůh...
No tak zase ale udelal krasne zatisi.;)
OdpovědětVymazatDobrý den...
OdpovědětVymazatNašla jsem odkaz na vaše stránky u komentáře na jednom z mě patřících blogů... Utíkám tedy připsat, že držím paleček ať se vaší rodině daří dobře... a připisuji nevzdávat se...! Já doma pečuji o přítele nemocného předčasnou Alzheimerovou chorobou... a také zažívám často chvilky kdy bojuji o každý kousek úspěchu... Ač jsou autismus i alzheimer nemoci né si moc podobné... často asi mohou být částečně překonány chutí nevzdávat se...
Tedy jak už jsem psala... držím palec... Bára
Skoda ze nebydlim bliz. Sarce bych s anglictinou rada pomohla. :)
OdpovědětVymazatAmelie,
OdpovědětVymazattaky me napadlo, ze se mu ten arangement krasne povedl. A vypada u toho opravdu stastne, tak se na nej nezlob... Krasny den, Katerina
Tak to dokazuje, že vše zlé je pro něco dobré, co? Nemůžeš dá truhlíky někam, aby na ně Jeník nedosáhl? Asi blbý nápad, co? :-)
OdpovědětVymazatA jak jste dnes dopadli? Vzpomněla jsem si na vás.
A co ty umělé? Ty by Jeníkovi nešly tak dobře odtrhávat a možná by ho to "zahradničení" přestalo bavit.
OdpovědětVymazatMožná by si ale poradil jinak a ani ty umělé kytky nejsou zadarmo. Tak to raději nezkoušejte. :)
Jinak si hrál opravdu hezky.
Škoda, že Šárka nevydržela čekat. Ovšem chápu i ji. Taky by se mi nechtělo psát úkol někdy po zprávách, ale chtěl bych se dívat na televizi a ne si trápit mozek do večera. :)
Kytičky zase dorostou...hlavně že udělaly Jeníčka šťastným...
OdpovědětVymazatMutile, umělé kytky nemám ráda.
OdpovědětVymazatPsychiatrie? Díky, že jste na nás mysleli.:-)
Návštěva na psychiatrii byla parádní..tedy v rámci Jendových možností..dnes ani nevytíral vlastním tělem!
My jsme tááák šikovní. :-P
Večer napíšu na blog.
Ano, já bych mu tu radost brala, nemůže ubližovat kytičkám, zvířátkům, sestřičkám. Myslím, že Jeníka podceňuješ. Zvládl už spoustu věcí a toto zvládne taky. Zkušenost s autíky mám. To zvládnete. Jeník ví, co na tebe platí, najdi i ty, co platí na něj.
OdpovědětVymazatMarcelko, tohle škubavé období mají asi všechny děti, jen Jendovi se to hůř vysvětluje...Tak mě napadlo, kup pár keříčků bylinek (hlavně mateřídoušku, meduňky, tymiány), ty čím víc se škubou, tím víc rostou...ať máš něco pro radost i oko :o)
OdpovědětVymazatMoc zdravím, Helena
Mílá Marcelko, před chvilkou mi přistál komentář od Vás.... a já zrovna asi 5min. předtím, byla u Vás poprvé a hltala Váš příběh... díky Helence, která Vám udělila blogerské ocenění .... Moc děkuji za pochvaly mého tvoření. Také děkuji za to, že jsem si díky Vám opět uvědomila, že i když takzvaně padám na hubu a připadá mi, že je to s mým dvouletým synem náročné, existuje na světě někdo, kdo to má mnohem těžší a vydržet taky musí. Máte můj obdiv. Posílám mnoho síly, životního elánu a sen o rozkvetlé zahradě se jednou splní :) já věřím, že ano. Kdyby se Vám z mého blogu něco líbilo, ráda Vám to JEN TAK ...pro radost Vaší a i mou ráda ušiji.Stačí napsat. Hezký večer Martina
OdpovědětVymazatMilá Marcelko,i u nás proběhlo škubavé období, jak u dětí tak potom u štěněte, je to zajímavé, ale všichni tři se soustředili hlavně na květy jahod, takže jsme pár let nesklidili ani jednu.
OdpovědětVymazatPokud máte ráda kytky a Jeníček vám žádnou nenechá, podívejte se občas ke mě na blog v létě nestíhám skoro žádné jiné příspěvky než kytkové :)
Amelie, Šárku bych nechala ať si s tatínkem vykomunikují a vyřeší sami. Nakonec...jaké bude její manželství?...jestli všechno budeš dělat ty, tak pochopí, že se to očekává i od ní a bude za pár desítek let ve stejné situaci. A tatínka nešetři :oD
OdpovědětVymazatS Jeníčkem jsi to krásně vyřešila...no tak bude čekat až rozkvetou další aby si mohl vyrobit jezírko :o)
Aranel, ono je to trochu složitější. Komunikace s naším Aspíkem, pokud se o komunikaci dá vůbec mluvit, je často těžká i pro mě...Natož pro 11 letou holku. Když ty jeho nálady a myšlenkové pochody nechápu často já, jak má ona? Je to těžké. Pro všechny.
OdpovědětVymazatAmi, přečetla jsem článek jedním dechem a už z fotek je vidět, jaká u vás panovala atmosféra. Nápad se svíčkama a kytičkama ve vodě byl tak uklidňující, až se Jendův klid přenesl i na mě. ;-)
OdpovědětVymazatPřeju krásnou sobotu.
Vivi
Vivi, děkuju....nakonec to bylo fajn..."Všechno zlé je k něčemu dobré".
OdpovědětVymazatNám zas takhle všechny kytky likvidovali psi, proběhli kolem a kvítka nevydržela.. :) Takže po několika letech, kdy se mamka snažila sázet nové s nadějí, že vydrží, už taky nic nemáme, fakt to nemělo cenu:D
OdpovědětVymazatA psi z toho ani neměli radost, nejspíš si ani nevšimli, u vás má to oškubání celkem velký užitek pro Jeníka :) A ta hra nakonec je fakt super:)
Amelie,
OdpovědětVymazatmyslím si, že si Jeník docela krásně hrál..všechny děti rády škubou kytky. Jsem ráda že tato poslední návštěva u lékaře byla celkem klidná a Jeník ji krásně zvládl. A moc se mi líbí ten nápad dávat květy do vody:) Dělá se to i s květy orchidei..
Ještě jsem nečetla pořádně tvůj blog, ale tvé komentáře o životě s autíkem jasou krásné..jsou ze života..Držím ti a Jeníkovi pěsti, aby se dařilo lépe! Děkuji za návštěvu na blogu:)
Milá Amélie, posílám květinu alespoň virtuální ♥ http://www.flickr.com/photos/bagdadcafe/5736104163/in/photostream
OdpovědětVymazatDěkuji za krásnou kytičku!
OdpovědětVymazatAhoj Marci,taky mme s naší Klárkou podobný problém,taky strašně ráda trhá co jí přijde pod ruku.Píšeš,že se Jeníček bojí bodnutí hmyzem,tak to zkus jako mi.Klárce pořád říkáme,že jí kousne Mája,trochu to zabírá,jasně,že né vždycky,ale přece jen si dá občas říct.ahoj jana
OdpovědětVymazat