- "Néé, nežíkej Jeník!!!!
JE-NÍ-ČEK!!!!!"
- "Promiň, TAK Jeníček!"
Jenda mě opravuje snad stokrát za den. Jednou mě opraví v klidu, jednou je naštvaný fest, jindy zdrhá do postele a klidně se mnou půl hodiny nemluví, jindy se dostává do afektu a neví roupama co by....
Kolikrát o něm mluvím třeba s holkama v kuchyni nebo s mamkou v chodbě a neuvědomím si to...a řeknu v nějaké větě (nebo i do telefonu): "Jenda nebo Jeník" a je ZLE....
- "JE-NÍ-ČEK sem žikal!!!! Koliklát ti to mám žíkat?!"
Nikdy bych nevěřila, že na jméně tolik záleží ;-)
OdpovědětVymazatZdravím Ťa Marci, prajem aby tento rok bol pokľudnejší, aby ste boli zdraví a aby Vás požehnával BOH. 2014 to je 7 . Číslo dobré, tak hurá do toho.
OdpovědětVymazatS láskou BO.
Má recht, Jeníček :o))). Je vidět, jak je citlivý a jak mu to myslí. V "Jeníčkovi" cítí blízkost, lásku, bezpečí, přítulnost a v "Jendovi", či "Jeníkovi" už cítí patrně odstup, - jakoby mu tím z toho předchozího bylo ubráno. Je fajn, jak si umí bránit svoji pozici :o))). Měli jsme sedmdesátiletého strejdu a i v tom věku jsme mu všichni říkali " Bohoušku". Pokládali jsme to za milejší, přátelštější, rodinnější :o)))).
OdpovědětVymazatJe rozdíl oslovovat někoho třeba "Boženo", nebo "Boženko"... :o)))
I když "Jeník", či "Jenda" zní taky hezky, ale pro Jeníčkova ouška - jedině JE-NÍ.ČEK! Tak kolikrát ti to mám žíkat, há ? :o))))))
Zdraví Bára :o))))
Myslím že i ženy jsou citlivé na oslovení, tak bych se mu ani nedivil. :)
OdpovědětVymazat