Pár postřehů ženy s AS:
Jídlo pro me od malička byl problém.
Mam zvysenou citlivost na chutě. Proste citim chutě silněji nez ostatní. Kombinace vice chuti mi způsobuje problémy, tak zvany sensory overload. Proste je tech chuti na me moc. Jako mala jsem jedla kazdou potravinu (nebo aspoň kazdy pokrm) zvlast. Třeba brambory zvlast a maso zvlast. Dneska uz nektere veci micham, ale zdaleka ne všechny. Pro me je uplne normalni treba snist konzervu zelenych fazolek, jen tak nebo konzervu bambusových vyhonku, nebo pytlík mrazene zeleniny, nepotrebuju ze vseho vyrabet kompletní pokrm, proste mi staci ta jedna surovina jen tak. Kdyz jsem byla mala tak jsem mela zvlastni chute, jedla jsem treba drozdi, rajcatovy protlak, kostky bujonu nebo syrové brambory.
Mam zvysenou citlivost na chutě. Proste citim chutě silněji nez ostatní. Kombinace vice chuti mi způsobuje problémy, tak zvany sensory overload. Proste je tech chuti na me moc. Jako mala jsem jedla kazdou potravinu (nebo aspoň kazdy pokrm) zvlast. Třeba brambory zvlast a maso zvlast. Dneska uz nektere veci micham, ale zdaleka ne všechny. Pro me je uplne normalni treba snist konzervu zelenych fazolek, jen tak nebo konzervu bambusových vyhonku, nebo pytlík mrazene zeleniny, nepotrebuju ze vseho vyrabet kompletní pokrm, proste mi staci ta jedna surovina jen tak. Kdyz jsem byla mala tak jsem mela zvlastni chute, jedla jsem treba drozdi, rajcatovy protlak, kostky bujonu nebo syrové brambory.
Kdyz mi neco nechutna, tak mi to nechutna do te miry ze to proste nemuzu jist. Za zadnou cenu. Prikladem toho jsou houby, plesnive siry, varena vajicka nebo smetanové omacky. Z hub mam navic fobii takze je dvojte nesnesu, ale o tom az jindy. Kdyz jsem byla mala nutili me ve skolce jist kremovou zampionovou polevku. Na ten pocit a tu chut nikdy nezapomenu. :(((
Jídla (potraviny) si delim na sladké a slané. A tyto dve skupiny nejdou kombinovat. Na priklad mleko a mlecne vyrobky patri mezi sladke, a maso patri mezi slane. Takze třeba smetanova omacka s masem a knedlíky neprichazi v uvahu. Existuje par vyjimek, treba slane pecivo obsahuje nekdy mleko, ale to se tam nejakym zahadnym způsobem ztrati :) takze mi to nevadi. Syr patri tez mezi slane potraviny presto ze obsahuje mleko. Ale zase na druhou stranu syr nikdy nemicham s nicim jinym, teda krome chleba/housky na kterych ho nekdy jim.
Ovoce je sladke a zelenina slana, takze je nelze michat.
V zemi kde ziji vetsina pokrmu obsahuje mleko, coz mi dela dost velke potize kdyz jsem treba na navsteve. Nejzajimavejsi na tom je fakt ze to neni jen neco co si usmyslel muj autisticky mozek ale ze to plati i pro "travici system". Kombinace mlecnych vyrobku z potravinami ze slane skupiny mi zpusobuje celkem vazne strevni potize (nevim jak to mam napsat aby to neznelo nechutne :)
Ovoce je sladke a zelenina slana, takze je nelze michat.
V zemi kde ziji vetsina pokrmu obsahuje mleko, coz mi dela dost velke potize kdyz jsem treba na navsteve. Nejzajimavejsi na tom je fakt ze to neni jen neco co si usmyslel muj autisticky mozek ale ze to plati i pro "travici system". Kombinace mlecnych vyrobku z potravinami ze slane skupiny mi zpusobuje celkem vazne strevni potize (nevim jak to mam napsat aby to neznelo nechutne :)
Nejradši mam jídla co jsem si uvarila sama, nebot mam presny přehled co obsahuji. Cele detstvi jsem se tesila az si budu konecne sama moct varit. Jim sice vic jidel nez tvoji autisti Marci, ale vyber mam taky omezeny. Urcite je vic jidel co nejim nez co jim. :) Často mi vadeji veci co "normalnimu" cloveku prijdou bezne, ale bez problemu snim treba tatarak, usrtice, carpaccio, kureci srdce nebo sushi. ;) Mozna je to tim ze nepremyslim co to vlastne je ale jenom jak to chutna.
Pár postřehů Elišky:
- nesmí se kombinovat slané a sladké: Hlavně ne kolínka s grankem, na rýži nepatří cukr a skořice (takže nesním sladkou rýži, co dělává babička), rohlík je slaný, nepatří na něj marmeláda ani nutela, nesním chleba s medem (chléb je slaný, med sladký)
Knedlíky a rýže nesmí ležet v omáčce, lepší je dát knedlíky do jedné misky, omáčku do druhé, maso do třetí a já si to na talíř dám TAK, JAK chci já.
Bohužel to známe taky....už dva roky paní učitelky ve školce cedí Matíkovi polévku přes cedník :-)
OdpovědětVymazatJeejeee, to jsme taky dělávali :o) Petra a aspíček Víteček
VymazatTo bylo opravdu zajímavé čtení a jak je vidět na pisatelce, tak to od ní není jen tak nějaký kapric, ale nutnost, jinak by seděla pořád na WC. A Eliška to má hodně podobné. No, nechtěla bych pro takové strávníky vařit!
OdpovědětVymazatAni já kolikrát nechci vařit. Něco uděláš, a ono je to JINAK než minule, má to JINOU barvu, jiný tvar mrkve v polévce, jiná smetana..a už se to jíst nebude, to by mě švihlo...
VymazatJe zajímavé číst, jak to mají ostatní. U nás jsou to suché a mokré potraviny, které se nekombinují. Samozřejmě vítězí suché :). Suchý rohlík, suchý chleba, syrová zelenina, tvrdý sýr, vařené brambory, suché těstoviny, suchá rýže..... všechno mokré je fuj (všechny pomazánky, omáčky, míchané saláty, polévky...). Zajímavé, že odmalička preferoval červené potraviny, ty jedl nejraději. Co nechtěl jíst, tak jsme do něj nedostali a pokud náhodou ano, tak to pak vyzvracel.... nechápu, jak je to možné, ale když mu to nebrala hlava, tak to nechtělo ani tělo. Nyní, když je větší, tak sní i jídla, která dřív nejedl, ale ptá se na složení (čím víc ingrediencí, tím hůř). Nejspokojenější je, když si to připraví sám - přesně ví, co si tam dává, nakrájí si to na kousky, které mu vyhovují... Takže si ve svých 9 letech umí připravit i upéct různé lahůdky sám :), což je naprosto skvělé, že je tak samostatný.
OdpovědětVymazatBěžně člověku nechutná jedna, dvě potraviny či jídla, které prostě nevezme do pusy a vyhýbá se jim. Tady jde o kombinace potravin a způsob servírování, což sice můžou akceptovat rodiče, bohužel to však neuznává školková ani školní jídelna. Škoda, že spousta lidí nepochopí, že tyto děti nejsou rozmazlené a nátlakem je nezlomí. Temné vzpomínky na postupy ve školce (nejen při nucení do jídla) si můj syn ponese celý život. .... je mi líto, že si něco takového musel prožít. Jen mu toto "přeučování a vyrovnávání do latě" ublížilo a zatížilo už tak smutnou dušičku.
Omlouvám se, za tak dlouhý komentář ;). Přeji krásný večer. Jasimonka
Jasimonko, neomlouvej se, jsem za dlouhé komentáře ráda. I já jsem (BOHUŽEL) nutila ELišku 9 let na základní škole chodit do jídelny ( i když jsem jí vždycky říkala, že to nemusí sníst, ale aspoň vždycky jednu dvě lžičky ochutnat) - prý se MUSÍ začleňovat do kolektivu, musí jíst jako ostatní, musí jíst to, co ostatní, ona si zvykne...NE, není to pravda. Nezvykne si... Někdy je lepší na odborníky nedat a řídit se svým instinktem. Škoda dítěti působit TRAUMA jídlem v kolektivu, v ruchu jídelny, mezi mnoha dětmi a nutit ho jíst to, co nesnáší.... Teď jí Eliška doma a je mnohem spokojenější.
VymazatTo je hodně zajímavé - já bych zase nedokázala sníst spoustu věcí bez rohlíku nebo přílohy - prostě mám ráda nevýrazné, mdlé nebo utlumené chutě - ne moc koření, ne moc výrazná "jednolitá" chuť :D
OdpovědětVymazatA nikdy by mě nenapadlo považovat obyčejný rohlík za slaný... vždyť je... "obojetný" :D - aspoň pro mě :-)
Tak toto je uplne uzasny clanok, je to ako pozerat sa na svet ocami niekoho ineho...a clovek moze tak vela pochopit...
OdpovědětVymazatU já mám podobné články moc ráda. Líbí se mi vidět svět JINAK....
VymazatTaky upřednostňuju to jídlo naservírovat tak, že je maso a knedlík vedle sebe a omáčku decentně nalitou na talíři. Kvetu, když si někdo rozdloube knedlík, poháže kusy masa a omáčka z toho celého vytvoří jakousi neidentifikovatelnou hmotu. A to nejsem autistka, ale jím i očima a takové jídlo mi připadá neestetické. :-) Chci vědět a vidět, co jím a hnědá hmota s jakýmisi kusy to fakt není. :-)
OdpovědětVymazatProblém je, že dítě s DA nám to většinou neřekne vůbec a my nechápeme PROČ kolem 2.-3.-4. roku ječí a odmítá jídlo... a tápeme. A pokud dítě s AS říká, že to je hnusný, trapný, nechutný, má člověk často zlost, že se s něčím dělá a ono to nejí. Je tedy důležité nám (rodičům...) říct, co nechceme jíst a PROČ...jaké kombinace nám vadí, co nám vůbec vadí, jaké pocity to v nás způsobuje... čím víc víme, tím lépe se dovedeme přizpůsobit.
VymazatS jídlem mám spojené jedny z největších traumat v dětství. Doma i ve škole mě museli neustále do nějakého nutit, na dlouhou dobu jsem si k němu vytvořil dost silnou averzi a čas oběda byl pro mě nejhorší z celého dne. Léta trvalo, než ostatní pochopili, že v jídle za žádnou cenu neustoupím. Dnes už je to trochu lepší, sníst dokáži alespoň svých několik oblíbených jídel, která si udělám nejlépe podle sebe.
OdpovědětVymazatTalíř musí být rozdělený na sektory, které se nesmí smíchat, vše se musí jíst postupně, v ústech musím cítit vždy jen jednu chuť, jinak se mi zvedá žaludek. Abych mohl zapíjet, musím polknout, smíchat jídlo tekutinou je nepřijatelné. Nemám také rád, když má jedna potravina pachuť po jiné, případně je cítit jinou potravinou. Jídlo, na které jde dát kečup, tak dávám kečup, díky němu má dost potravin podobnou chuť, bez něho by se počet oblíbených jídel ještě smrsknul. Sladké a slané samozřejmě nepatří k sobě (kečup je výjimka). Též nesnáším horká jídla, většinou si počkám, až se trochu ochladí. Nejoblíbenější jídlo jsou těstoviny s kečupem, to můžu jíst neustále, ale nesmí být předem namočené, množství kečupu si musím regulovat. Omáčku na knedlík musím nanést v minimálním množství, tak aby nebyl úplně suchý, více omáčky už je problém. Co v žádném případě nepozřu, jsou ryby, houby, teplé sladké, ještě hůře v něčem zabalené, tlusté maso, jakékoliv žvatlavé maso, „komplikovaná“ jídla (čím méně přísad a potravin, tím lépe)… Většina neoblíbených jídel mi vadí nejen chutí, čichem, u některých mi dokonce vadí, i když vidím jejich strukturu. :D
Jím převážně jen doma, případně mimo domov jím jedině jídlo z domova. V restauraci jím stejně jen stále stejná jídla, navíc nemám nad přípravou žádnou kontrolu…
Děkuji za skvělé postřehy:-)
VymazatAmelko, jsem rada, ze jsi sem tento prispevek vlozila. Casto na vas myslim, kdyz procitam(vetsinou) zahranicni blogy o Autismu a o tom, jak je hrozne dulezita strava. Spousta matek tvrdi, ze vyberem jidel a zmenou jidelnicku se autismus jejich deti 100% zlepsil. Pri cteni tvych clanku o jidle, Elisce a Jendovi si ale vubec nedovedu predstavij, jak decko s autismem nenasilne "postrcit" timto smerem.
OdpovědětVymazatVim, ze se opakuji ale musim to napsat znovu, klobouk dolu pred tvou trpelivosti a obetavosti, z jakou den po dni pecujes o sve deti. Moc zdravim, Monika.
Moje děti by se rozhodně nikam popostrčit nenechaly. Jedí jen pár druhů potravin a když jsem probírala možné diety (bez lepku, bez kaseinu ap.) s odborníky, tak jsme se shodli na tom, že to "nemá"smysl, pokud nemají intoleranci na lepek ap. Není důvod jim brát ty pouhé dvě potraviny, které jedí...a zbytečně je "traumatizovat" dietami.
VymazatVyborne postrehy! =)
OdpovědětVymazatTaky mam zcela urcite mnohem vetsi skupinu jidel, co nejim, nez tech, ktera jim. I ja mam jidla, ktera mi bud chutnaji, nebo nechutnaji. Nic mezi tim (jako hmm nemusim, ale snim to - tak tohle neznam). Nejsem tak vyhranena, ze bych nektere kombinace nesnedla (i kdyz marmelada na slany chleba mi prijde divna, bile pecivo mi jde ke sladkemu vic - marmelada, nutella), ale taky mam rada vse oddelene. Kdyz smichane (treba zeleninovy salat) - musi byt vse na malicke kousky.
I kdyz... nektere moje ujete kombinace nechavaji mou rodinu v udivu. =D
Bramborova kase a zeleninovy salat se zalivkou - oboji najednou. =D (kase dospod na to salat se zalivkou)
Chleba s horcici a syrem (to je divne, dost casto mam na horcici chut).
A ac je to divne, mam rada polevky z pytliku - naopak nesnim skoro zadnou domaci (hlavne ne vyvary a huste polevky, brrr).
Pak mam obdobi rozdelene na vajicka-jogurty/mleko. xD Ne vedome. Ale mam obdobi kdy si dam vic jogurtu a sem tam mleko (a potom nemam vubec chut na vajicka - dokonce mi strasne smrdi), a potom mam obdobi, kdy mam chut na vajicka a naopak se nemuzu donutit snist jogurt nebo vypit hrnek mleka. Syry se do toho nepocitaji, ty jim porad, protoze jsem vegetarian, jako by nestacilo, ze uz takhle skoro nic nejim. =D
A hlavne, a myslim, ze v tom jsem s Eliskou i Jenikem za jedno - mam jen nekolik (i kdyz prece jen vic nez tvoje deti) vybranych jidel, ktera zrovna tocim neustale dokola. Casem se to trosku obmeni, ale v danou chvili (mesic - ctvrt roku) mam proste rada jen nekolik jidel.
Mně trvalo několik let, než jsem pochopila, že je nesmím do jídla nutit, že je to pak ještě horší. Eliška jí posledních 12 let asi 3x denně rohlík s Ramou, a jak jí to svědčí. Je chytrá, zdravá, má dostatek vitamínů, zdá se, že jí nic nechybí:-) A nevím, JAK to dělá:-)
VymazatSnažím se, aby alespoň OCHUTNALI, snědli alespoň jednu lžičku (špenátu, zelí, polévky) nebo jeden list salátu, jeden plátek okurky, kedlubny.....pokud NE, nevadí, pokud ano, dostávala Eliška nálepku (nebo hvězdičku)...za 10 nálepek nějaká odměna...
Ale všechno je dobrovolné..nechceš, nemusíš...
Já jako asperger (25 let) myslím příliš zvláštní problémy s jídlem momentálně nemám. Ano, ve školce jsem nesnášel knedlíky s omáčkou, dnes to sním normálně (je-li to dobře udělané a nemusím jíst jídelní kekel). Také jsem nejedl polévky, pokud nebyly průhledné. Nejvíce jsem nesnášel polévky bílé barvy a jakékoli tmavé. Dnes polévky sním, ale pokud to neuvaří někdo doma nebo na návštěvě, většinou si nedávám. Těstoviny, rýži nebo brambory nasladko také nenávidím, přijde mi to divné takhle kombinovat. Nemám naopak rád příliš suché a fádní věci. Neholduji příliš běžnému pečivu, můžu-li sníst něco jiného, udělám tak. Nesnáším, když něčemu dominuje pečivo (tlustý chleba namazaný máslem a tenkým plátkem šunky, je-li to dvojchléb, tak to nesnáším úplně). Nemám rád, když se mi v batohu chleba rozpadává. Sýrům moc neholduji, obzvláště ve větším množství. Mám rád pouze ty luxusní, které si ovšem nemohu příliš dovolit. Ale ještě sním ementál, lučinu, žervé a cottage. V teplém stavu sním eidam a nivu. Naopak mi chutnají olomoucké syrečky a nevadí mi jejich smrad. Od 5 let nepiji mléko. Ve 3-4 letech jsem ještě vypil kakao, rodiči označené jako pudingové mléko, ovšem pak mi to přestalo chutnat. Nemám rád vločky po ránu, páč mě to sotva vyjdu z domu, prožene. Jogurt mám rád jen v salátech, moc mi to nechutná a prostě mi po tom není ani nejlépe. Sám jsem závislý na ořechách a mandlích, sním jich opravdu hodně. Vávra
VymazatS Eliskou na prosto souhlasim. Na rohlik a chleba nepatri med, marmelada ani nutela. :)
OdpovědětVymazat:-)
VymazatKolínka s grankem? Co je to za kombinaci? :D Tohle by mě nikdy nenapadlo zkombinovat a nestrčila bych to do pusy, jenom ta představa je...divná :D
OdpovědětVymazatNěkdo jí kolínka nasladko:-) Můj brácha určitě - granko a máslo (možná i cukr, nevím). Pamatuji si, že když byla ELiška malá a řvala, že kolínka s omáčkou a masem neeee, tak jí chtěl udělat radost, že to jíst nemusí a nachystal jí to nasladko...ale ani tento pokus nevyšel...Eliška to nejedla.
VymazatJednou, když byl můj syn (AS) malý a hlídala ho tchýně, byla úplně nadšená, jak u nich krásně jedl a co všechno snědl ....no, moc jsem tomu nevěřila, protože tehdy jedl jen půl suchého rohlíku za celý den a museli jsme chodit na vážení k doktorce. A víte, čím se u nich nacpal? Suchá kolínka s cukrem..... snědl tři talíře. Na předškolní věk úctyhodný výkon. A já nevěděla, jestli se smát, nebo brečet. Sice mu to nic vitamínově hodnotného nedalo, ale pokud to nadsadím, tak v takových chvílích řešíte, jestli Vám to dítě vůbec přežije ;). Pak se pomalu začal rozjídat a teď ochutnává i věci, ze kterých by se dřív určitě pozvracel. Taky se přikláním k tomu nenutit. Jen nabízet a aspoň ochutnat. ... Ještě jsem si vzpomněla ... minulý rok, na výletě u cesty rostly ostružiny. Nádherné, vyzrálé. Všichni jsme trhali a lebedili si, ale můj syn se k ničemu, co má trny ani nepřiblíží a už vůbec by si to neutrhl. Přemlouvali jsme ho ať aspoň ochutná, že si pak dáme za odměnu zmrzlinu. Nakonec souhlasil....vzal si ji do ruky, prohlížel ze všech stran a TŘI hodiny ji nesl v ruce a sbíral odvahu ji sníst. Cestou to obrečel, že to nedokáže (samozřejmě jsme ho nenutili). Po několika hodinách, když už výlet nebyl výletem, ale cestováním s rozhozeným autistou.....nakonec ochutnal. A řekl, že už to v životě nikdy nesní :). Ale byli jsme na něj hrdí, že se snaží a překonává sám sebe :).
VymazatKrásný den.
Jasimonka
Úplně chápu tu hrdost, že dítě s PAS něco dokázalo. Byla jsem pyšná na dceru, že konečně ve 13 letech začala jíst tabletky místo sirupu, že poprvé ve 14 letech zůstala sama doma, že zkusila konečně zapnout sporák, že ochutnala lžičku špenátu.... Už vím, že je netřeba stresovat a do něčeho NUTIT, že pomalu a postupně na to přijdou sami a zkusí mnohé, jen se na ně nesmí tlačit. Možná je to o pár let později než u zdravých dětí, ale vždyť na tom přece nezáleží. Naopak - myslím, že si toho dovedeme víc vážit:-)
VymazatDřív, když malý jel k babičce, tak se nervovala, co mu dát k jídlu, že nic nechtěl jíst. Jedl. Suchá slaná kolínka a jogurty. Opravdu klidně pět jogurtů za den. A byla jsem ráda, že jí aspoň něco jiného, než kupované lahvičky s jídly pro batolata, což jedl asi tak do 4 let. No postupně přidal i sem tam nějakou omáčku a nakonec se rozjedl docela dobře. Ale trvalo to mnoho let. Já byla tenkrát šťastná za ta suchá kolínka. A ovoci a zelenině jsme si mohli dát další tři roky jen zdát. Ale už i to sem tam dá. Nutit do jídla jen nesmysl, já nejedla taky skoro nic z toho, co mi kdo chtěl vnutit. A vytvořila jsem si k tomu doživotní averzi. (Například játra, špenát).
VymazatLenka
Já se taky dovoluji připojit. Vypozorovala jsem, že lidé, kteří byli do jídla nuceni, jsou v dospělém věku vybíravější (spousta jídel mají znechuceých - tím teď ani nemyslím lidi s AS, ale no to jde ruku v ruce). Já to vidím na synovi... Nenutím, nabídnu raději více dní po sebě oblíbené jídlo a pak zkusím něco jiného. Třeba dneska se nám povedlo sníst buřtguláš :) Není to sice zdravá bomba, ale alespoň jedno nové jídlo, hurrrá! Malej má tedy hodně rád řízky se suchým bramborem, to by mohl denně. Může taky ryby na všechny způsoby, za což jsem ráda, hranolky :o), a teď lámeme na těstoviny. Těstoviny má rád zatím spíše leda syrové. Omáčky sní taky dle nálady, ale má rád občas svíčkovou, občas koprovou Rajskou míval rád, ale teď jinějak nemusí. Maso dle nálady, knedlíky sní, 1 kus...Polévky dle nálady, raději ale sáčkové než domácí (sáčkovou nejraději francouzskou). Domácí: snese vývary dle nálady s drobenkou, má moc rád zelňačku. Tak postupně rozšiřujeme nenásilně repertoár, já to znám nejlíp sama, já byla s jídlem taky na štíru. Ale naše mamka nás nenutila a díky tomu jím nyní skoro vše. Přeji hezký den, Petra a aspíček Víteček
OdpovědětVymazat