E: "Nesnáším odpověď "JAK chceš!" a "Dělej si co chceš!", protože pak nevím, co mám dělat."
Ale na svoji obranu musím říct, že tohle slovní spojení používám minimálně a jen v případě, že už jsem ze svého dítěte s AS krajně zoufalá....
Hlavně ve chvíli, kdy po ní něco chci a ona má tisíc výmluv a tisíc otázek, tisíc připomínek, proč to či ono nejde ap....Ona do mě hučí na jedné straně, Jenda ty naše debaty nesnese a vzteká se na straně druhé ..
....a mně už z nich třeští hlava...
Takže než bych ji dál nutila do nějaké činnosti, tak rezignuji... a uklouzne mi ono zmíněné:
"Dělej si co chceš".... (stejně mě neposloucháš......a v duchu tiše doufám, že jednou to dělat bude bez těch řečí okolo)
A na počátku bylo třeba jen "Vynes koš"nebo "Ukliď si pokoj"....
Domluva s dítětem s AS v pubertě je (zrovna teď) horší než domluva se sedmiletým dětským autistou s vývojovou dysfázií....
Na rozkazy nereaguje, nutit se do ničeho nenechá, motivovat není čím a na sáhodlouhé debaty ohledně vysypání koše nebo pověšení prádla není (s Jeníčkem) čas ani prostor...
já si vůbec nedokážu představit jak sáhodlouze s tebou debatuje třeba ten koš?...a s tím uklízením v pokoji si mě překvapila, řekla bych že autista bude chtít mít v pokoji/bytě vše uklizeno a na svém místě....
OdpovědětVymazatfakt to nemáš lehký Marci.
Moji rodiče by Vám určitě řekli, že jsem v pubertě byla ještě horší a to nemám AS. No a já jsem zvědavá na svojí dceru, už teď mi z ní jde hlava kolem:)) Přeji Vám hodně sil a trpělivosti! (nikdy nepřestanu obdivovat, jak jste silná)
OdpovědětVymazatO tom "horším" radši ani nepíšu:-P Snad pubertu svých dětí přežiju.
VymazatAč bez AS odpověď "jak chceš" taky nemám zrovna v oblibě - když se na něco ptám, chci dostat jasnou odpověď, kdybych si dělala jak chci, tak se nemusím ani ptát...
OdpovědětVymazatKaždopádně to není lehký, puberta a AS k tomu, děcka, dáváte Amélce zabrat...
Já taky samozřejmě CHCI, aby tu myčku vyklidila, aby vysypala koš, aby se vykoupala...ale po půlhodinové přednášce už rezignuji a říkám: "Dělej si co chceš...", protože bych se zbláznila...
VymazatAhoj Marci,tohle znám taky,vlastně je to skoro samej vzdor a opozice.Jde to hodně na nervy,naše starší dcera si taky myslí,že v devíti letech nemusí poslouchat a může si dělat co uzná za vhodný ona.Musim říct,že je to s ní kolikrát horší než s Klárkou.Jana
VymazatV devíti letech ještě zabírala pozitivní motivace samolepkama (za 30 samolepek panenka Barbie...), teď je to horší. Eliška tedy ví, že MUSÍ poslouchat, ale těch keců okolo...
VymazatAno to je zajímavé. Já se starám v práci o paní s alzheimerem, navíc hyperaktivní osůbku, a tohle je taky věta co nejde nikdy použít ani když ji řeknu pěkně a pozitivně, protože ji urazí nebo jí prostě nerozumí. "Ty už se mnou nemluvíš? Proč! Co mám dělat!? Já nevím a nevím a já CHCI!" a tak dokola :)
OdpovědětVymazat