Zezačátku mě Jeníček trošku zlobil, ale pak si dal říct.
Jsem ráda, že už hry s obrázky dětí nezahazuje a je ochoten s nimi chvilku pracovat.
Deska obsahuje čtyři puzzle po třech kouscích.
A tak jsem se ptala:
- "Je to kluk nebo holka?"
- "Kde má kluk vlásky?"
- "Je holka veselá nebo smutná?" ap.
Jeníček moc odpovídat nechtěl, ale nevztekal se a to je hlavní.
Něco jsme mu povídala já a třeba mě aspoň trochu poslouchal:-)
Během minuty či dvou neměl Jeníček co dělat..
No to koukám jaký děláte pokroky.Já myslím,že Jeníček je opravdu připraven do školy.Díky tobě Marci.
OdpovědětVymazatSnažíme se:-)
VymazatSouhlasím s Marií. :) Je úžasný, jaký pokroky děláte! Pamatuju články, kdy šel při obrázku člověka Jeníček do afektu. A dnes? Paráda, klobouk dolů! :-)
OdpovědětVymazatTy emoce... jedna z mála věcí, které nás činí lidmi.
OdpovědětVymazatMimochodem čtu, že se považuješ za mladou stařenku... to se mi nechce věřit...
A víš NA KOLIK se cítím každý večer?
VymazatTomu říkám pokrok!
OdpovědětVymazatTleskám! :-)
Jste oba moc šikovní. Opravdu. ♥
Nakonec se s Jeníčkem, vždycky domluvíš, jste už sehraná dvojka a líbí se mi, že Jeníček při práci sedí u psacího stolu i to je návyk, který se mu bude ve škole hodit.
OdpovědětVymazatPavlovi v komentáři píšeš, že se večer necítíš zrovna nejmladší, tak ti přeju, aby ten dnešní večer byl aspoň o trochu pohodovější.;-)