Maminko, mám Tě rád

"Maminko, mám Tě rád...."

Jeníček mi to neřekl SLOVY, ale "činy"...

V sobotu bylo krásně....

Svítilo sluníčko, holky si hrály v pokojíčku, tatínek se učil v ložnici a my jsme byli na zahradě sami dva.

Seděla jsem na houpačce.... a přemýšlela jsem, jestli mě Jenda nechá přečíst alespoň pár stránek v přichystané knize.

A Jenda najednou přiběhl se slovy: "Jeník chce tuli tuli"....
Vylezl mi na klín...a kráásně se tulil...

A pak z ničeho nic, jako by se nechumelilo, říká: "Maminko, pívej!" (zpívej...)

A tak jsem zpívala...jednu dětskou písničku za druhou....
Nepřemýšlela jsem, co si o mně myslí sousedi, od kterých mě dělilo jen pár metrů, ani lidé chodící okolo...
I když "normálně" bych veřejně nezpívala ani za zlaté prase...

Tentokrát mi to bylo jedno.

Jeníček vypadal tak spokojeně...a mně se tetelilo srdce štěstím....

Když už jsem si na žádnou písničku nemohla vzpomenout, došla jsem do obýváku pro zpěvník....

Jenda se vždy pár sekund tulil, pak seskočil z houpačky...

...vybral nějakou písničku....
...a zase se šel přitulit...

...pak přečetl pár písmenek...

...a zase se ke mně přitiskl....
A tak pořád dokola...
Po každé písničce seskakoval z houpačky. :-)

Byly to nádherné a nezapomenutelné okamžiky....
Ještě před  rokem na mě křičel: "Maminko, nepívej!!!"

....což neznamenalo, že nemám zpívat, ale to, že na něj nemám ANI MLUVIT.
Tehdy nesnesl, abych mu zpívala nějaké písničky a nesnášel pohybové říkanky, u kterých jsme se ho chtěli dotýkat...např. "Kovej kovej, kováříčku, Běžela myška okolo bříška..."

A tentokrát přišel sám...sám se chtěl tulit a sám si řekl o zpívání.....
Asi ví, že mamince občas není do zpěvu, a tak ji chce svými láskyplnými projevy rozveselit....

A tak jsme četli písmenka, zpívali jsme, tulili jsme se a užívali jsme si nádherného sobotního láskyplného podvečera.

Díky Bohu za to, že ho mám....
...že ho máme!!!
Nejen já, ale my všichni....