Nedělní hrátky s pavoukem

Nedávno jsem Jeníčkovi koupila malého plyšového pavoučka.

Jenda je z něj v sedmém nebi.

Venku krásně svítilo sluníčko.

Jenda nechce mezi lidi, nechce mezi děti, a tak jsme prozatím integraci "do společnosti" vzdali.

Pokud to jde, užíváme si vzájemných radovánek na zahradě.

Občas mě Jenda vyhání se slovy: "Mamko zlá, hnusná, di pič", ale čím dál častěji si užíváme společných okamžiků, společné radosti a společných úsměvných zážitků.

Už to není jen ON a JÁ, ale čím dál častěji jsme to "MY"...

My dva spolu....

Jak krásně to zní.

S teplými slunečními paprsky přineslo slunce do našeho života i plno úsměvů.

Ještě před rokem jsem na dotaz psycholožky nedovedla odpovědět, jestli Jeníček projevuje RADOST...

Ano, vztek projevoval...a velmi často...ale radost??? Tehdy moje odpověď zněla "ne"....
A dnes?

Po roce a čtvrt usilovné práce zvládá Jenda vzájemnou interakci ve dvou.

Nejlépe mu to jde se mnou, a světe div se...i se Šárinkou.
Mám z něj VELIKOU RADOST - čím dál častěji vylézá "ten můj šneček" ze své ulity.
:-)
Naučil se posílat druhému autíčka a včera z toho měl takovou radost, že nechtěl jít ani spát.
Dnes jsme si na zahradě posílali pavouka po skluzavce...

Jenda ho vždy pustil dolů a já jsem mu ho zase podávala...

....jeho šťastné úsměvy mluví za všechno...
Chvíli posílal i svůj dudlíček "na mačkání".

Ke konci jsem ho naštvala.

Chtěla jsem, aby alespoň na chvíli vyndal dudlík z pusy...
...a bylo zle...

Jen jsem to chtěla zkusit, zda by to zvládl BEZ dudlíku.
Nezvládl, nevadí.
Tak si další pokusy necháme zase na jindy... :-)
Doufám, že i vy jste prožili podobně úsměvné pohodové odpoledne.