Čísla a výfuky

V poslední době se nám zlepšilo "cestování autem".

Už nevozím ječící kopající dítě, které otvírá okno a vyhazuje za jízdy věci ven...
Už ho nemusím za jízdy krmit ani se nemusím bát, že mi při podávání padesáté kukuřičné křupky vykloubí palec.

Jendova mánie se týká čísel na poznávacích značkách a znaků aut.

A tak stačí, když cestou sleduji vedle silničního provozu i projíždějící auta.
Už se mi dokonce stalo, že jsem tak náruživě sledovala, co jede za auto, že jsem nevěděla, která silnice je hlavní a která vedlejší...
Sledovat 10 věcí naráz mi zatím moc nejde...

Hodlám si vytisknout nějakou názornou pomůcku, protože pro mě je skoro všechno, co jede, auto. :-)
A odpovědět Jendovi na otázku: "CO TO JE?"...auto...tak ho asi trefí šlak. :-)
To jsem mohla zkoušet, když mu byl rok nebo dva, ale teď tedy určitě ne.

 Jenda pozná např. BMW, Škodovku, Mitsubishi, Ford, Opel, Mercedes, Renault, Audi, ap.

Znaky aut jako je třeba Mazda, Subaru, Hyundai, Honda, Toyota, Suzuki, Chrysler, Jaguár, Seat ap. si nezapamatuju ani kdyby mě mučili.

Trošku mi to ulehčila auta, jako je Dacia, Fiat, Rover a Kia, která mají nápis ve svém znaku. :-)

Cestou z parkoviště do APLY Jenda stále sedí na kočárku, pěšky za nic na světě nepůjde, ale už neřve, neschovává se před lidmi, zkrátka a dobře, lidi zdařile IGNORUJE.
Dělá, že tam nejsou a já se snažím to respektovat.

Kvůli tomu, aby objevil výfuk, je ochoten si dokonce "ukroutit" hlavu.... :-)

Snažím se tedy do APLY jezdit alespoň s půlhodinovým předstihem, protože málem každé auto, které cestou z parkoviště do APLY potkáme, musíme podrobit důkladné prohlídce. :-)

Jenda mele dokola stále tytéž otázky:
- "Jaká je to balva?" -  Třešinková, travičková, sluníčková, jako sníh, jako nebíčko jako krtek?...
- "Má výfuk?"

- "Výfuk je malej?"

- "Výfuk je velikej?"

- "Má dva výfuky?"

- "Autíčko je stalý?" (staré?)
- "Dělá lámus?"
- "Dělá lámus velikej?"
- "Menuje autíčko?"
- "Jaký má číslo?"

Někdy mi z těch čísel a značek jde hlava kolem, ale spokojený Autík je nade vše. :-)

A teď trošku odbočím.... zkusila jsem Jeníčka přihlásit na tábor pořádaný sdružením APLA.
Loni jsem říkala, že NEEE, že je malý....ale vzhledem ke svým ubývajícím fyzickým silám a s přihlédnutím k doporučení neurologa Jendu "někam" poslat, to zkusíme.

Není to daleko od našeho místa bydliště, pojede s ním JEHO oblíbený asistent a kdyby něco, tak pro něj dojedu.
Naštěstí na mně Jenda není závislý. Víceméně je mu jedno, kdo ho hlídá, pokud má své rituály.

Už teď jsem zvědavá, zda to klapne.... A předem si držím palce. :-)