Nebij mě, můj milovaný synu

Nebij mě, můj milovaný synu - je název knihy, kterou jsem si objednala...

Loni jsem přečetla asi 30 knih o autismu a řekla jsem si, že tohle už ne, že budu číst zase jiný žánr.
Situace mě však donutila občas si zase nějakou knihu pořídit a hlavně přečíst.
Jenže teorie a praxe - to jsou někdy dva naprosto odlišné pojmy.

"Nebij mě, můj milovaný synu" - ve své podstatě by to mohlo být motto každého našeho dne v poslední době.

I když možná daleko více Jeník útočí na mého manžela, na svého otce, ve své podstatě je Jenda agresivní na kohokoliv.

Na lidi i na Betynku.

Přiznejme si, milí přátelé, že tahle už to nejde.

Hranice snesitelnosti a únosnosti možná nyní dosahuje svého maxima.

Jenda je hyperaktivní, nezvladatelné dítě s agresivními a úzkostnými sklony.

Ještě teď před půlnocí tu naše dítě lítá po bytě, s klidem vyběhne i v ponožkách na zahradu... Na jednu stranu tu hýká a ječí syn, na druhé straně na mě řve manžel, že na nás někdo brzy zavolá sociálku....

Jenda bere rok antidepresivum Zoloft. Myslím, že bez úspěchu.

Neurolog tvrdil, že vysadit nesmím, že by bylo ještě hůř.

Rok jsem mu věřila.

ALE ONO JE čím dál hůř!!!

V úterý jsem prosila svoji maminku, ať vezme "to šílené" dítě alespoň na chvíli s kočárem ven....

V poslední době si začínám občas myslet, že "to dítě je blázen", a tak to přece nemá být...

Loni počátkem jara mi na psychiatrii paní doktorka říkala, že dokud to zvládáme bez léků, je to tak lepší.

Po pár měsících však Jenda dostal od neurologa antidepresiva, teď jsme dokonce vyzkoušeli léky na spaní...A účinek nulový.....Ne-li horší...

Po poradě s paní z PPP jsem kontaktovala dětskou psychiatrickou ambulanci - jsem rozhodnutá nasadit Jendovi jiné léky.

Paní doktorka nás objednala na 10. června.

Poslala jsem jí i odkaz na tento blog, pokud by si chtěla o Jendovi něco přečíst.....

Nejsem si totiž jistá, JAK zvládneme návštěvu u ní v ambulanci a zda jí vůbec budu umět v několika minutách za mohutného Jendova řevu popsat situaci....

Mohu jen doufat, že Jenda do té doby nikomu neublíží.

Vím, že není pokusný králík, abysme měnili léky a zkoušeli zase jiné....ALE jinak to nejde.

Situace se stává neúnosnou a velmi těžkou pro všechny zúčastněné....

A tak nasadíme Jendovi jiné léky, protože jinak by na psychiatrii asi brzy skončila celá rodina....

Nikdo nesmí trpět autismem Jeníčka...ani my a holky už vůbec NE.

A já mám zase naději, že Jeníček začne chodit spát v rozumnou dobu a já budu mít čas....
....čas na sebe, na holky, na knihy....na cokoliv....
SNAD....