Asi to byla změna.
Už přebalování a oblékání byl horor....
Jenda řval:
"Bojím tety".
"Bojim taťky"....
Snažil se mě kopat a štípat...a než jsem ho oblékla, byla jsem pěkně zpocená.
Jindy cestou v autě pozorujeme auta, čísla, znaky aut, dnes ne....
30 km a mně se to zdálo jako celá věčnost.
Na pár vteřin ho zaujala 4 vojenská auta, která okolo projížděla.... zbytek ceesty jsme oba museli přežít.
Když jsem zastavila na parkovišti, Jenda odmítal vylézt z auta....
Když jsem stála na jedné straně auta u otevřených dvěří a chtěla jsem, aby Jeník vystoupil, tak se natlačil do druhého rohu auta a odmítal vylézt.
Zavřela jsem auto, oběhla jsem ho a mezitím se Jeník přesunul do rohu druhého.
Párkrát jsem si kolečko zopakovala, pak jsem položila tašky a násilím Jendu vytáhla.
Tahal mě za sukni a v jednu chvíli se do ní i zakousl....
Zabouchla jsem dveře, asistentka z APLY si je zamkla a já jsem s hlubokým výdechem dosedla na chodbě na židli....
Musela jsem počkat pár minut, než jsem nabrala sílu jít dál.
Pak jsem koupila Jendovi housku a lízátko a na lavičce jsem přečetla pár řádků v knize...
Myšlenky mi bloudily jinam a na obsah knihy jsem nemyslela.
Po necelé hodince jsem pro něj šla zpátky.
Zmrzlina jako rituál nesměla chybět....
Amelko, obdivuji tu trpělivost. Ale ono se vlastně "musí", že?
OdpovědětVymazatCopak by sis přála jako odměnu? Taky zmrzlinu, nebo pytlík hašlerek, omalovánky? :)
Však si určitě jednou vyzvedneš velikou odměnu. Ať už v podobě nějakého úspěchu u Jeníka, nebo prostě nějakou jen a jen svoji. Přeji ti obě.
To byla teda náročná cesta..
OdpovědětVymazatMá milá, tak ráda bych tě nějak odměnila! Vím, že se nemá říkat nikdy, ale neumím si představit, jak bych takové situace zvládala.
OdpovědětVymazatJsi báječná, řekni si to každý den alespoň jednou, prosím!
Pa, Helena
Tak to jsi si opravdu zasloužila! A Jeník taky, vypadá že byl potom už docela v pohodě...
OdpovědětVymazatAmélie,ještě že je dnešní den za tebou.Muselo to být hodně náročný a ty seš skvělá,že jsi to zvládla.
OdpovědětVymazatA.
Máš nervy ze železa :-)A řeknu Ti že malej má teď jen vztekací a nadávací období -ale potřebovala bych ASPOŃ třetinu Tvé trpělivosti :-)Obdivuju Tě ... a přeju hodně síly a Jeníčkovi méně strachu :-)
OdpovědětVymazatTy seš vážně borec a Tvůj blog by měl být povinnou četbou pro všechny studenty speciální pedagogiky. Denní chleba autisty v téměř přímém přenosu. Jeník má strašně dobré oči, to je fajn motor, co? A to triko... Hodilo by se mi taky:o) Hodně elánu a radosti přeju, J.
OdpovědětVymazatVšem moc děkuji za milé komentáře. Dodávají mi sílu a chuť psát dál, i když občas přijde zlý a arogantní mail, jako třeba dnes....
OdpovědětVymazatTa trika bude zas vytvářet občanské sdružení za sklem, dají se objednat!!!
OdpovědětVymazat