Eliška mi stála "modelem", tedy modelkou... při výrobě kartiček s tématem oblékání tepláků.
Chvíli se mnou Jenda bojoval, že ON ne, že maminka, ale pak to vzdal a občas je ochoten to zkusit.
Většinou musím slíbit nějakou lákavou odměnu, aby ho to vůbec motivovalo....
Skoro pokaždé se mu podaří strčit obě nohy do jedné nohavice.... a má z toho děsnou radost.
Pokud je ve stresu nebo když je tu víc lidí, v tu chvíli nezvládá nic. Buď ječí, zalézá pod stůl a nebo zdrhá pryč.
V pátek byl tatínek doma.... Ten den bylo v plánu zrovna učení na téma, jak si obouvat sandálky.....
Odměna nachystaná....
...a otočil se.....
Ale Jenda už byl v ráži...
...a utekl do ložnice....
....tam se schovával pod postel...
Když je tu klid a nic ho neruší.
Ale vím, že se musí učit i tehdy, když jsou doma holky nebo tatínek....
Musí se naučit přenést si dovednosti i do jiného prostředí, do jiných situací.... a to nám zatím moc nejde...
S bídou se nám to občas podaří v klidu doma....
Zjistila jsem, že když je ve stresu nebo trpí nějakou úzkostí, tak veškeré dovednosti ztrácí a v tu chvíli neumí vůbec nic... Vlastně ani "chodit".... válí se po zemi, ječí a odmítá udělat krok...
Když jedeme v pondělí ráno do školky, musím ho do auta donést v náruči, jinak leží na zemi a pláče...
Když přijdeme z procházky, je tak rozrušený, že lomcuje klikou u dveří a neumí si otevřít dveře, ač už asi 2 roky normálně dosáhne na kliku a dveře otvírá....
10. června nás čeká návštěva v dětské psychiatrické ambulanci, třeba mu paní doktorka něco na ty jeho úzkosti a strachy předepíše....
Řekla bych, že úzkosti jsou teď jeho největší problém....
Máš pravdu. Ač by Jeník byl nejraději sám, popřípadě jen s tebou, musí se naučit, že svět je plný lidí, že jsou doma holky i táta. Ale je prima, že se občas sám snaží.
OdpovědětVymazatA opět musím vyzdvihnout Tvoji trpělivost a snahu. A pohotovost před úrazy.
doufám taky , že vám pomůžou!
OdpovědětVymazatAmélko, myslím, že Jeník díky tobě dělá obrovské pokroky. A třeba se časem naučí, že jej obklopuje okolní svět plný lidiček a věcí. Hezký den. Peťa
OdpovědětVymazatPresne vim jak se Jenik citi. Taky jsem vzdy mela, a do urcity miry, jeste porad mam problemy delat veci ve stresu nebo v jinem prostredi nez jsem se je naucila. Plno veci normalne umim a pak je najednou mam delat v jinem prostredi s jinyma lidma a jako bych ty dovednosti uplne stratila. :/
OdpovědětVymazatDrzim palce na psychatrii! :)
Jsi bezvadná máma,tak úžasně trpělivá. I pokud úzkosti nepřejdou nebo se alespoň nezmírní,tak já věřím,že Jeník se časem naučí fungovat i ve světě plném lidí a nových situací,protože tvoje práce musí přece přinést časem ovoce.Držím palečky!
OdpovědětVymazatAndrea
Hezký den Amelko,Honzík vnímá víc než běžné děti a tak vnímá i tátu jako rušivého elementa.Kdyby se rušivý element zapojil a začal na danou věc pohlížet úplně z jiného úhlu odstranil tvrdost a začal by se bavit pak by se bavil i Honzík a měl by k němu blíž. Honzík blíže jít už nemůže,ale táta ano...Jinak i přesto vše je Honzík šikovný a má v sobě vše,že zvládne víc a dokáže to. Hezký den
OdpovědětVymazatAmelie, zavítala jsem na tvůj blog po tvé návštěvě na mém fotoblogu. Čekala jsem všechno možné, jenom ne tohle. Máš můj veliký obdiv. Jsi skvělá a úžasně trpělivá máma. Navíc tvoje zkušenosti můžou pomoci dalším maminkám v podobné situaci. Držím tobě i Honzíkovi pěsti!!! Hanka
OdpovědětVymazatAmelko, přišla jsem poděkovat za návštěvu a zanechaný komentík. Se zájmem jsem si pročetla některé tvoje příspěvky. Autistické děti opravdu mají svůj svět a je hrooozně těžké se jim přiblížit. Obdivuji trpělivost a laskavost s jakou se synovi věnuješ. Přeji hodně sil a trpělivosti.:-)
OdpovědětVymazatMarci, ano, jak už bylo napsáno. Jsi neuvěřitelně trpělivá a obdivuhodná. A nad Jendou taky smekám, podle tohoto článku má nakročeno správným směrem. Však ono to půjde, pomalu, ale půjde. ;-)
OdpovědětVymazat