Moje milá Eliško.
Udělala jsem maximum, aby se Ti na střední škole líbilo.
Několikrát jsem se sešla s třídní učitelkou a s ředitelkou školy. Pevně doufám, že nebudeš terčem šikany jako na základní škole. Vím, že to není nic příjemného.
Paní učitelka je velmi milá. Jsem přesvědčená o tom, že udělá všechno, co bude v jejích silách, abysme to všichni společnými silami zvládli. Tolik zájmu jsem ani nečekala. Ale díky Bohu za to.
Můžeš jít na záchod, i když je tam nápis "ŽENY", a Ty si myslíš, že jsi ještě dítě....
Nesmíš věřit všemu, co vidíš někde napsané...
Ptej se, když si nebudeš jistá.
Něco je psané v legraci a málokomu dochází, že lidé s PAS tomu nebudou rozumět...
Když nevíš, zeptej se.
KOMUNIKACE je velmi důležitá.
Nebudeš nikomu lámat vaz, když půjde o život...
Má drahá.
Snažila jsem se zjistit všechno, co se dalo, nafotit ti šatnu, chodbu, jídelnu, zajistit ti asistentku, která Tě první den doprovodí školy, všechno ti ukáže, seznámí tě s okolím, s učiteli, se spolužáky...
...ale to ostatní už "musíš" zvládnout sama.
Když ti bude ouvej, jsem tu pro Tebe.
Pořád tu jsem....
....a TY to víš. Mám Tě ráda právě TAKOVOU jaká jsi.
Učíš mě trpělivosti, pokoře, toleranci a bezpodmínečné LÁSCE.
JSI pro mě velmi důležitá.
Kdykoliv se mi můžeš s čímkoliv svěřit a společnými silami to zvládneme.
Není nic, co by se nedalo vyřešit.
Hodně sil do nového školního roku, má milovaná holčičko.
Ať se Ti ve škole líbí.
S láskou maminka
Pravou nohou Eliško! :-)
OdpovědětVymazatDržím palečky!!! Modlím se!!!
OdpovědětVymazatLída J.
Eliško...hodně štěstí v nové škole. Bude líp, uvidíš. Z popisu vypadá paní učitelka moc fajn a bude se ti snažit pomoct. Já se taky bála, když jsem šla na gympl, a pak na vyšší gympl, a pak na vysokou. Bylo mi špatně, měla jsem problém něco sníst, bušilo mi srdce a měla jsem chuť to vzdát. A to mě ani nikdo nešikanoval. Skoro úplně každý se bojí takovýchto změn, nejsi v tom sama. Tenhle strach je normální. I ten, kdo vypadá, že to má "na háku", se snaží schovat nervozitu. Mě právě na gymplu pomohly (hlavně dvě) učitelky, bez kterých by všechno šlo mnohem hůř a já jsem jim moc vděčná. Někdy je lepší "krok do neznáma" než zůstat na místě. (Když mluvím o škole.) Pokud by ses jednou rozhodla jít na vysokou, mám pocit že tam je větší koncentrace autistů než kdekoliv jinde a určitě bys našla společnou řeč s lidmi z oboru, který tě zajíma :-). Ale to je daleko, jen jsem chtěla říct - hodně sil s bojem s úzkostí, vím dobře, jaké to je.
OdpovědětVymazatMarcy, jste vážně úžasná maminka... :)
OdpovědětVymazatDrzim moc palce, at to dobre dopadne ten prvy den.
OdpovědětVymazatZuzana
Nikdy jsem nepřemýšlela na tom, proč ne/chodit na ženy, když jsem ještě dítě :))
OdpovědětVymazatTak hodně štěstí v nové škole :)
Doufám, že spolužáci nebudou krutí :) Na střední škole to snad není tak hrozné jak na základce.
Hodně štěstí a úspěchů :)
Ahoj Eliško,přeju hodně štěstí.Jana
OdpovědětVymazatEliško, hodně štěstíčka v nové škole. Máš úžasnou maminku.
OdpovědětVymazatJá nemám pochyb o tom, že to zvládneš, Eli! Jsi šikovné děvče a kdo se tě nesnaží pochopit a najít k tobě cestu, ten ti za trápení nestojí. Hlavu vzhůru a drž se!!! Je nás tu spousta, kteří obdivují vaši rodinu, maminku, Šárku, tebe i Jeníčka! Tak vzhůru novým zítřkům, pa Radka
OdpovědětVymazatEliško,neboj zvládneš to.Máš maminu úžasnou,která vždy pomůže.Držím palce,nedej se a půjde všechno lépe než si myslíš.
OdpovědětVymazatMoc ti Eliško držím palce!!!! Máš velkou oporu ve své mamince a ta má svatou pravdu - není nic, co by se nedalo vyřešit. Ty to zvládneš!
OdpovědětVymazatTo je jako do první třídy. Taky si vzpomínám, když jsem šel poprvé na průmyslovku a navíc v cizím městě, kde jsem vůbec nikoho neznal, že mi taky nebylo zrovna dobře... i když jsem se těšil na něco nového a větší volnost.
OdpovědětVymazatHlavně aby neměla už začátku strach... ten má velké oči a nakonec je všechno v pohodě. :)
Elišce přeji, ať další etapa jejího školního života proběhne co nejlépe. Tobě Amélie přeji, aby jsi měla radost z dalších úspěchů tvých dětí:-)
OdpovědětVymazatMoc přeji Elišce, aby se jí ve všem dařilo... nejen ve škole... a všem vám doma hodně sil a trpělivosti... učím se tady u vás zaměřovat se na to podstatné a zbytečnosti vypouštět... je to pro mě inspirace k životu... a moc za to díky..
OdpovědětVymazatElišce přeji, ať přechod zvládne, jak nejlépe umí. Hodně štěstí!
OdpovědětVymazatMoc držím Elišce palce, dnes už šla do školy podruhé a jsem přesvědčená, že to zvládne. Na střední škole už jsou přece jen rozumnější děti a v prváku, do nového a neznámého prostředí vstupují všichni. Tak ať Elišce ten nový začátek vyjde. S tvou pomocí to určitě půjde!
OdpovědětVymazatEliška jela na dvoudenní adaptační kurs... Takže to je dost náročné..
VymazatDržím palce, ať je všechno v pohodě!!!!
OdpovědětVymazatDěkujeme.
VymazatTak šťastný start.
OdpovědětVymazatAž se ve mě všechno sevřelo, když jsem si s tvým úžasným dopisem uvědomila, kolik nových a hlavně neznámých kroků Elišku čeká. Ten dopis je nádherný. Tolik lásky, tolik kroků, které jsi ušla před Eliškou, aby ona měla alespoň o něco ulehčený start... Kéž nachází na své cestě pomocníky a pochopení. Tobě, Amélie, přeju a prosím o totéž.
OdpovědětVymazatEliško, držím palce, ty to zvládneš:-) Zuzana
OdpovědětVymazatSnad to Eliška zvládne, přeji hodně pevných nervů a štěstí!
OdpovědětVymazatEli, zvládneš to!!!
OdpovědětVymazatDoufám, že se Elišce ve škole líbí. A nepochybuji o tom, že všechno společně zvládnete! Jste přece holky šikovné. :)
OdpovědětVymazatMyslím na vás a držím palce, i když s malou dušičkou.
OdpovědětVymazatAhoj Katko, i ve mně je...a byla. Dokonce jsem si dnes pobrečela. Možná tam neměla jet...No už to bude za ní...
VymazatBude na sebe moct bejt pyšná, až dojede, protože bude moct říct, že to zvládla, že to ve zdraví přežila a nic hrozného se jí nestalo :-). Předpokládám, že ani tam neomdlela, ani neonemocněla, ani nic horšího :-). Možná by se cítila neschopná, kdyby to nezvládla a nejela nebo odjela dřív (soudím podle sebe). Možná mohla jet třeba jen na jeden celý den, přijet se seznámit, okouknout si všechny...ale ona je silná a je šikovná, všechno zvládne :-). Přikládám jeden z mnoha zajímavých odkazů, doporučuju přečíst poslední odstavec. Se SF se nežije lehko, ale jsou na světě mnohem horší věci. A nebo když se podíváš na Mudr. Praška (je ho plný internet, když ho zadáš do vyhledávače), kterého jsem mimochodem osobně poznala a který mi dokázal pomoci asi nejúčiněji, řekne ti toho mnohem víc než já :-)http://www.jakbytfit.cz/psychologie/socialni-fobie-aneb-bojim-se-lidi/
VymazatMilá Amelie.
OdpovědětVymazatJste bezvadná máma. To jak projevujete lásku k Vašim dětem mě opakovaně dojímá. Jste silná osobnost a máte můj obdiv. Vaše články jsou neobyčejně lidsky silné. Hrozně moc Vám i Vašim dětem fandím. Dalo by se říci, že jste úplně cizí člověk, ale poté, co Vaše osudy sleduji tj. asi dva roky, už mi připadá, že jste moje stará a dobrá známá. A to, že ve svém hektickém dni najdete čas na to brouzdat na webu, opakovaně sledujete moje fotky a píšete mi krásné komentáře, toho si moc vážím.
Přeji Vší rodině vše dobré. Jaromír
Jsi uzasna! Elisce jsi pomohla jak nejlepe jsi umela. Kez bych kdysi ja mela nekoho, kdo by mi veci ulehcoval.
OdpovědětVymazatPamatuju si na sve prvni dny na stredni skole. Doma na stole mapu, jak se od nadrazi dostanu k te budove (kilometr a pul), v ocich des a hruzu. Jedna holcina, o rok starsi, ktera mela jet se mnou, zrovna od prvniho dne anginu...
Adaptacni kurz jsme take meli... Nemela bych ti to rikat, ale byl to jeden z tech nejhorsich zazitku, rozhodne bych si to nechtela zopakovat. Kdyz jsem si na ty lidi zacala zvykat (a ver mi, ze ja jsem se ve skole nikdy nijak neprojevovala, snazila jsem se zapadnout), prisla ke me holcina a rekla mi z metru: tebe nebudu mit rada. Zazila jsem obrovsky sok a nikdy jsem vlastne nepochopila proc, i kdyz jsem se ji asi po trech letech odvazila zeptat.
Je ale pravda, ze nase trida byla mimoradne spatny kolektiv. Segra naopak mela mimoradne dobry kolektiv, kdyz o rok pozdeji sla na stejnou skolu.
Clovek asi krome vsech priprav potrebuje i nejake to stesti.
Ahoj M., myslím, že i pro Elišku to bylo strašné. Bez asistentky by to nejspíš nezvládla. Nebo jeětě hůř než teď. Snad se z toho brzy vzpamatuje a pevně doufám, že půjde zítra do školy, i když vím, jak se bojí....
VymazatMyslím, že i ty situace, které se nám zdají jako hrozné a máme pocit, že jsme je nezvládli mají svůj význam. Eliška udělala myslím dobrou volbu, že jela, i když tam možná trpěla. Je to asi první nutný krok k nějáké změně, příští podobná situace bude určitě o kousek míň hrozná, další zase o kousek lepší...žádný krok nejde přeskočit. Věřím, že si Eliška zvykne a zvládne to. Doufám, že jí tam nijak neubližovali a špatné pocity pramení spíš z jejího nízkého sebevědomí. I to se ale bude určitě postupně s věkem lepšit :) Držím palce vám oběma!
VymazatPříště už možná podobná situace nebude. Není to tak, že se to natrénuje a pak to půjde líp. Možná u jiných autistů. Naopak, ty mé to odradí... a už to nepůjde možná vůbec. Eliška říkala, že už nikdy na žádný seznamovací pobyt nepojede. A já bych ji nenutila...
VymazatAmelko mas uplnou pravdu. Ani u me to neni tak, ze priste by to bylo lepsi. Naopak, ten zly zazitek se uchova a utvrdi cloveka v tom, ze je proc se bat. Lepsi je to pouze v pripade, ze se vse (no dobre, vetsina) vydari a clovek ma nejaky silny pozitivni zazitek.
OdpovědětVymazatAni ja bych uz na zadnou seznamovaci akci nikdy nejela.
Drzim moc palecky.
A neprestavejte doufat, vis, co jsem ti psala.
Tak doufám, že Éliška to zvládá. Moc krásný dopis Elišce to je.
OdpovědětVymazatTento nádherný článek mě dojal až k slzám, jen málo stačilo, abych uronila slzičku. To je nádherné, Amélko! Je úžasné, kolik lásky v sobě nosíš a jak ji umíš dát najevo.
OdpovědětVymazat