Pět minut si hrál se Šárkou a pak byl vyštván.
Šárka na něj zařvala něco ve stylu: "Honzo, nestav to!!!"
Jenže Jenda nesnáší oslovení "Honzo", nesnáší zápor ve větě a nesnáší ROZKAZ.
Tři "chyby" v jedné větě.
A navíc Jeníček vůbec nepochopil situaci.
Krásně si hrál, stavěl komín, byl hodný, spokojený, šťastný a během pouhých pár sekund se z něj na hodinu stal ječící uzlíček nervů...
Nejdřív plakal v bunkru, pak v obýváku a nakonec zalezl do ložnice.
Válel se po zemi a nebyl k utišení.
A tak jsem šla k Šárce do pokoje a pomaličku, zlehka, abych jí "neublížila", jsem se jí snažila ukázat, co jedna jediná, krátká věta "dokázala".
JAK jinak a klidnými slovy se dalo Jeníčkovi říct, že je MOC šikovný kluk, když si tak krásně staví, ale ať vyšší komín už nestaví, že by se jim mohl zničit bunkr...
....že třeba do zbylých domečků dáme Krtečka a jeho kamarády a že tam budou bydlet.... ap.
Nenápadně odvézt pozornost úplně někam jinam....
Vím, tohle je na Šárku příliš těžké... a nejen pro ni....
Po celý prosinec budu (když si vzpomenu) vkládat odkaz na hlasování, tak koho to nezajímá, prosím, odstavec přeskočte. Děkuji za pochopení.
Eliška udělala druhou fotoknihu o autismu.
http://www.cewecolor.cz/index2.php?option=com_souteze12&view=soutez&id=52830&rocnik=2012
Pokud se vám fotokniha Elišky líbí, pak můžete hlasovat každý den po celý měsíc prosinec.
Eliška vám bude za každý hlas moc vděčná. A já také.
(Hlasování o první fotoknihu jsme nevyhráli, měli jsme asi 833 hlasů (za které vám MOC děkujeme). Na výhru bylo potřeba asi 1 500 hlasů, tak to zkusíme ještě jednou..)
Předem děkuji za každý váš hlas.
Jak píšeš, je to pro Elišku strašně těžké...zajímalo by mě, kolik dospělých by zmáklo v takovou chvíli Jeníka nepodráždit..snad časem zodolní na podráždění tohoto druhu...zrovna včera mě dožral Štěpánek, už byl na zabití, až mi ruka ulítla a dostal. O půl hodiny později poprvé předvedl něco, co se ho snažím naučit už půl roku, o další půl hodiny se spontánně připojil ke mně a nejmladšímu potěrovi, když jsme trsali držíce se za tlapky po obýváku, vzal nás za ruce a chtěl taky..někdy jsou ulítlé nervy dobrá výchovná metoda, ale s tím já teda pomálu ;)
OdpovědětVymazatjak vzniklo, že mu říkáte Jendo a ne Honzo? Znám pár Janů a všem se právě říká Honzo :)
Protože jsem psala o Šárce, tak jsem zprvu napsala "pro Šárku", ale protože vím, že to nezvládají ani dospělí, tak jsem napsala: " a nejen pro ni" :-P Nad tím, co řeknou, nepřemýšlejí ani babičky ani brácha, proto je to náročné, když tu je "někdo" další...
VymazatNo jsem tím chtěla říct, že chtít po pubošce něco takhle náročnýho je možná hodně...já bych jí asi ani nic neříkala, že ona něco způsobila...neměl by spíš Jenda časem zodolnit na to, co mu druzí říkají?
VymazatNIC po ní nechci - jen aby to tu ve zdraví PŘEŽILA, aby se slušně chovala a aby mi nelhala. Moc požadavků na své děti nemám.
VymazatTohle bylo jen o vysvětlení situace, o nastínění projevů autismu, ale také třeba malý pokus o nácvik empatie. Moje děti moc empatie nepobraly a nějak se to naučit musí.
To je dobrý nápad s tím vkládáním odkazu, protože Elišce hlas ráda dám a určitě nebudu sama. :-) Uplakaného Jeníčka je mi moc líto, při jednání s ním, musí být člověk šikovný diplomat a Šárce se to tentokrát nepovedlo. Příště už si dá určitě pozor. ;-)
OdpovědětVymazatJedna věta jako tisíc dalších :( Jeníček je moc šikovný kluk a přeju už jen samé krásné chvíle a klidné Vánoce a svátky s nimi spjaté :) Držte se :)
OdpovědětVymazatAhoj Martine, dlouho jsi tu nebyl.
VymazatŠárky je mi moc líto! Eva
OdpovědětVymazatNemá rád zápor, nemá rád rozkaz, nemá rád oslovení "Honzo". V Aple mi také říkali, že nemám používat zápor a rozkaz, ale používám, někdy jen pozitivně motivuji, někdy vynadám, někdy použiju rozkaz i zápor, protože můj kluk si prostě musí zvykat na všechny běžné situace, svět se mu nepřizpůsobí. Toť můj názor.
OdpovědětVymazatŠárce bych za to asi nijak nevyčinila, protože Jeník půjde co nevidět do školy a těžko děti a ostatní dospělí, co se kolem něj mihnou, na něj budou vždy mluvit bez rozkazu, záporu a oslovovat ho jen podle jeho představ. Asi to bude chtít ho trochu otrkat a je moc fajn, že Jeník má sestry, které ho na tyto situace (i když neplánovaně) připravují. Jeník dělá skvělé pokroky, ale tím, že chodí do školky minimálně, je pro něj velmi těžké toto chápat.
Přeji hodně úspěchů a méně nedorozumnění.
Lenka
Samozřejmě že používám rozkaz a zápor (i když se snažím co nejméně) nebo i oslovení HONZO, pokud už není na výběr. To je jediné, co ho zpacifikuje, aby nedělal něco zakázaného.
VymazatŠárce nikdo nevyčinil, nevynadal, jen jsem si s ní v klidu povídala. Dětem je potřeba vysvětlovat, co se děje a PROČ se to děje...a obzvlášť tehdy, když tomu nerozumí. A tohle je na pochopení těžké i pro dospělého. Nemohu ji v tom nechat topit samotnou. Šárka není hluchá a slyší Jendu hodinu vyvádět a může se za to cítit odpovědná a to právě nechci. Nemůže za autismus svého bratra. Klidný rozhovor je vždy přínosem. I když nevede ke změně chování Šárky. Je v pubertě a chápu, že vyvádí i kvůli maličkostem:-) A tohle prostředí je velmi náročné.
Nemáš to opravdu lehké. ale asi ani šárka a vůbec ne jeník. kdoví, co se mu v hlavičce děje.pro knihu jsem hlasovala.
OdpovědětVymazatDěkuji za hlas.
Vymazat