Včera jsme měli v plánu návštěvu u mojí maminky. První a poslední vánoční návštěva.
Do Prostějova to máme daleko, tam už Jenda několik let nebyl a babička by to asi ani nepřežila... Tuhle návštěvu si musíme nechat ujít.
Jenda se těšil. Babičku i dědu má rád ( ikdyž to tak často nevypadá... Řve-li dítě na babičku: "Babko zlá, hnusná, prdni si... strká-li do ní, pak mnozí o lásce netuší...MY znalí situace víme...)
Ihned po výjezdu z garáže se pohádaly holky....
Ale to není nic neobvyklého.
Stačí si (v duchu) v hlavě (skoro celých 20 km) jako mantru opakovat slova psycholožky: "sourozenecká rivalita vystupňovaná" a přestanu mít chuť ječet nebo zalézt 100 metrů pod zem...
Pár metrů ke vchodu paneláku a cesta výtahem proběhly v pohodě.
U mamky doma se Jenda chvíli válel po zemi a kousal si ruku.
Čekání není jeho silní stránka.
U oběda dělal ksichty na Šárku a když jsem ho okřikla, tak zalézal pod stůl...
...nebo se s řevem schovával v koutě chodby.
Když začal strkat do bráchy a vrážet do babičky, pokusila jsem se ho zabavit mandarinkou, pak i rozdáváním dárků a hrou se stavebnicí.
Jo, pár minut si dal říct...
... i když ani tehdy si opičárny neodpustil.
Když jsem viděla, že Šárku odmítá nechat na pokoji, tak jsem ho odvelela do ložnice.
5-6-7 lidí v jedné místnosti (babička s bráchou občas odbíhali do kuchyně) je na Jendu MOC.
Interakce JEDEN na JEDNOHO je nejlepší.
Pár sekund jsem si vydechla a říkala jsem si, jak to dětem sluší.
Šárka se chtěla přidat a vzala si na klín novou knihu.
Jenda neměl nic jiného na práci, než na ni vystrkovat pozadí...
..čichat jí k noze...
...nebo se jí na nohu věsit.
Pak chvilku tancoval svůj "taneček" a holky si na chvililinku oddechly.
Šárka se pořád ptala, KDY už pojedeme domů (doufám, že to maminka neslyšela), Jenda se točil (opakujíc dokola stále stejná slova) a mně z nich šla hlava kolem.
Ale to kafe jsem si stejně (v rychlosti) ještě vypila...
(A tohle pořád považuji za klidné a šťastné vánoce)
Pokračování příště...
Milá Amélko, delší čas jsem nepsala, ale přesto - opakovaně se před Vámi skláním, jak zvládáte (a jak tuším, někdy i trošku nezvládáte) to, co Vám život "naservíroval". Moc mě potěšila i Vaše fotografie s děvčaty, už jste pro mě trochu míň anonymní.. Přeji Vám klidné dny a po boku někoho, kdo pomůže (i když v tuto chvíli je to "jen" bratr, ale i to je dar, že..). Mějte se krásně, HanaL.
OdpovědětVymazatChtěla bych vám (myslím tím celou rodinu ) popřát do roku 2013 hodně ..štěstí ..zdraví ..a lásky ♥
OdpovědětVymazatDěkuji. Nápodobně.
Vymazatmilá Amélie máte moc hezký blog jsem ráda že informujete o autismu také jsem o něm nic moc nevěděla - ale to že tak malý chlapec se musí neustále hlídat aby neubližoval sobě a ostatním je asi nejhorší a to že v rámci svého postižení ví přesně jaké nadávky,chování a násilí použít aby to těm druhým bylo nepříjemné ...takže autismus je přizpůsobit se potřebám autisty ale život ostatních je hodně silně narušen.Přeji Vám spokojený nový rok a hodně zdraví. Ola
OdpovědětVymazatAno, autíci jsou velmi inteligentní a současně postrádají schopnost vcítit se do druhého a řídí se jen vlastním uspokojením- někdy hrozná kombinace...Bolí maminku noha? tak ji do ní kopnout do krve! Její nejoblíbenější pokojové kytičce urvat kvítky se slovy "rvát krásnou kytičku".Jednou ranou porazit malé děti na zem ("pláče,pláče!"), s oblibou kopat staré paní do nohou, lidem s brýlemi mávat rukou před obličejem ("rozbít brejle! stály hodně peněz!"),vyrvat mamince hrst vlasů, které si pečlivě pěstuje ("maminčiny krásné vlasy!")atd.atd.Jarmila
VymazatJarmilko, jsem moc ráda, když někdo chápe o čem mluvím a ví, že to není nevhodnou či špatnou výchovou. Je to "tragédie", ale je to tak. Děkuji za pochopení.
VymazatSpravne, kafa treba dopit nech sa deje co sa deje, to je vzdy dobre, neustupovat.Mne dokonca psychologicka poradila si ist kupit do kaviarne kavu sebou s tym ze si ju vypijem na ihrisku, nech sa pekne Mathisko nauci cakat, poprve to bol cirkus ale postupne to slo, kavu si davam aj ked je 30 stupnov, nech nevyjde z cviku.
OdpovědětVymazatNo to je jasné tolik lidí v panelákovém bytě je dost náročné i bez dvou autíků, ale nakonec návštěva proběhla dobře, maminka se viděla se svými dětmi i vnoučaty, takže i já si myslím, že vánoční svátky probíhají jako klidné a šťastné.
OdpovědětVymazatPerná návštěva,ale přesto to stálo za to! A o to jde.
OdpovědětVymazatAmelie, jsem ráda, že se vám Vánoce vydařily. Hlavně, že jste se sešli s maminkou a bratrem. :-) Moc ti to přeju.
OdpovědětVymazatMarci, tak jsem si přečetla a prohlédla všechny tři kapitoly o letošních Vánocích a jsem ráda, že jsi byla spokojená Ty i děti. Nakonec to všechno dopadlo dobře. Moc jsem na Tebe myslela. Jo a máš moc nejen hodného, ale i sympatického brášku. To se jen tak nevidí!
OdpovědětVymazatNadherny clanek, osobne bych to asi neprezil, respektive bych se asi taky zahy valel po zemi a kousal si ruku - stejne jako u Jenika, ani u mne neni totiz cekani silna stranka a 5 a vice lidi v jedne bytove mistnosti by v mem pripade vedlo k jeste horsim vecem nez je cichani k necim nohoum a porvavani :)
OdpovědětVymazatGratuluji rodine k zjevne fajn matce rodu :)
Krutomyval.
Krutomývale, teď jsi mě nomálně rozesmál. Děkuju.
VymazatHolky i když jsou zlobivé, jak říkáš, stejně je obdivuji, že si zachovávají s ohledem na Jeníka poměrný klid. Ono jim sice moc taky nezbývá a jsou na to vyvádění Jeníka zvyklé, ale přesto. Takže vám všem přeji aspoň sílu a trpělivost, protože jen ta přináší růže.
OdpovědětVymazatTak to nejsi u nás. Viděl bys, že si klid moc nezachovávají:-P Na fotkách to vypadá mírumilovně:-P Realita bývá drsnější.
VymazatPodle mě se vánoce vydařily. Vždyť je to úspěch, že Jeníček zvládl návštěvu docela dobře. Únavné by to bylo i pro zcela zdravé děti. :)
OdpovědětVymazatPižlíku, i když se několikrát schylovalo ke katastrofě, přežili jsme. Mohlo být hůř.
VymazatVidět to na ulici a neznal Vás, asi bych taky nechápal. Tobě a celé rodině, i když opožděně, přeji vše nejlepší k svátkům. Váš Tenisák
OdpovědětVymazatA právě proto, Tenisáčku, se snažím o informovanost lidu:-)
VymazatHehe, přetrpět Vánoce u babičky s komentáři, koukám, že to je letoší trend:D :(
OdpovědětVymazatJá ještě reaguji na příspěvek paní Jarmily co obnáší autismus a je mi hodně těžké pochopit když její autista (chápu že je to nemocí)páchá takové krutosti tak bych mu opravdu sbalila kufr a hledala vhodné zařízení protože udělat to zdravé dítě tak pochopí že kopat do staré pani se nesmí,kopnout maminku do krve taky ne ...- neni normální si takhle nechat ubližovat.V rodině máme též postiženého odkázaného na naši péči, vím že to neni lehké zůstane s námi celý život ale kdybych musela vést takový život jsem z toho krom autisty nemocná i já.Oli
OdpovědětVymazatPíšu SEM tisícinu věcí, ale jsem ráda, že paní Jarmila a málo jí podobných mi rozumí. Kdybych měla napsat, co mi mí autisté za ta léta řekli či udělali, nechápala byste. A přesto nikoho z nich do ústavu neposílám. Přesto je miluji. Ale neříkám, že to není náročné. Je a (stokrát) DENNĚ.
Vymazat