Milý Ježíšku...

Přišlo mi mailem:

"Milý Ježíšku, píše ti jedna máma - unavená, ale šťastná, že je máma... 

Poslední dopis jsem ti psala už dávno. To jsem byla ještě velmi malá a možná jsem tě žádala o nějakou hlučnou hračku z reklamy. Ale teď je všechno jiné. Dnes mám rodinu, mé poklady, důvody mého žití a dnes, stejně jako když jsem měla 6 let, se cítím opravdu vánočně! 
Víš, moje první přání je právě pro ně... 

Chtěla bych, aby pro ně byly Vánoce stále, aby jejich život byl stále plný tepla a barevných světélek... Chtěla bych jistotu, že budu moci být stále po jejich boku, když budou potřebovat, dát jim všechnu lásku, co mohu a udělat je šťastnými...

Chtěla bych být pro ně mámou, sestrou, přítelkyní, jejich kotvou v tomto světě plném nejistoty. 
Chtěla bych, aby děti pochopily, že i když jsem někdy protivná, je to jen proto, že jsem unavená a potřebuji nějakou chvíli pro sebe... 
Oni mají schopnost naštvat mě i rozesmát skoro v téže chvíli, udělat mě zoufalou a veselou, unavit mě a dát mi energii jediným objetím.
 Jsou to nejkrásnější, co mi život mohl darovat! Proto, drahý Ježíšku, tam nahoře, přímluv se za mne, aby moje rodina mohla být pořád šťastná!... "

A tak nějak se cítím i já DNES - unavená, nevyspaná, občas šťastná, občas zoufalá, chvíli usměvavá, chvíli se slzami na krajíčku, chvíli silná a sem tam slabá jako pírko.

Ale jediné, co vím jistě, je to, že své děti miluji.
Jsou nádherným darem, který jsem od života dostala.

Kéž jsou mé děti šťastné. Kéž je pro ně příští rok krásnější, než byl ten letošní a kéž jejich tvářičky zdobí šťastné úsměvy. Alespoň se o to pokusím.

Přeji vám krásný Štědrý den, spoustu lásky, štěstí, porozumění, tolerance a hlavně zdraví.
Rodičům autíků přeji co nejméně karambolů, co nejméně slz a pláče. Nezapomeňte: "Po každé tmě zase vysvitne sluníčko..."

 U nás Štědrý den probíhá relativně bez problémů. No dobře, není to taková idylka, ale jde to.

Včera večer přijel můj brácha a rozdělily jsme si děti. Eliška se s ním a s kočičákem dívá na pohádku v ložnici a Šárka je se mnou a s Jendou v obýváku.

JENDOVI jsem vysvětlila, že DNES je Štědrý den a DNES se budou v obýváku na pohádky dívat HOLKY.
 KDYBY ho to nebavilo, tak že spolu odejdeme do ložnice... (néé že bych doufala, že to pochopí a bude respektovat?!)

...a hle: on si (se mnou) v klidu už asi 3 hodiny hraje na gauči se značkami, se sněhulákem nebo s iPadem a jen minimálně (x-krát za hodinu) sklouzává k tomu, aby na Šárku vystrkoval nohu, pořvával na ni echolálie nebo na ni plival. Občas se pohádají "puberťačky", ale zatím se to dá ukočírovat v pohodě.
Díky Bohu. Vypadá to na prima Štědrý den.
(A kdyby ne, tak v "krabičce poslední záchrany" jsou cucavé bonbóny, nanuky, slaný popcorn a lízátka)

Krásný Štědrý den i vám...