Na poštu a pro žárovky

Včera zvládl Jenda procházku i nákup skvěle.
Nechtěl jít ven, ale ukecala jsem ho.
Motivací bylo zakoupení lízátek Chupa chups a hranolky.

Nejdřív na mě s Ňuňánkem čekal u vchodových dveří, přece jen jsem nechtěla vyběhnout v teplákách. Stačí, že se nestíhám učesat, natož namalovat.

A pak už se kluci dobývali do auta. Holt matka je pomalá, no.

Jenda se usmíval!!! (miluji jeho úsměv)
...a ukazoval svému pejskovi sníh.

(A nevzali jsme iPad...pssst)

Odměny za to, že je hodný v autě, nesmí chybět.

Zaparkovali jsme na náměstí a šli jsme koupit nové žárovky. Před pár dny jsem jednu měnila u Elišky v pokoji a byla poslední, tak abysme měli nějaké do zásoby.

Jenda se poctivě držel za ruku... mě i Ňuňánka.

Ksichtíky si samozřejmě neodpustí, to by nebyl on.

Nákup v Elektru Jenda přežil v pohodě. V první chvíli jsem měla strach, protože během chvilky přišlo asi pět lidí (plus my dva a dva prodavači) - na Jendu příliš  mnoho lidí.
Ale Jenda je ignoroval.
 Je velice vnímavý a stačilo mu všechno vysvětlovat - vnímal mne a ne ty lidi.
Říkala jsem mu, že v tomto obchodě jsem v pátek koupila nový vysavač, že Eliška potřebuje žárovku, protože jí v pokojíčku praskla...
Ukazovala jsem mu, jak platím kartou... Říkala jsem mu, že tam musím nacvakat čísla... pán mi kartu vrátí...
Jenda se díval, poslouchal a ani nedutal.

Po pár minutách jsme šli zase zpátky na náměstí.
Jenda hopsal po schodech a pak se rozhodoval, zda půjde po suchém chodníku a nebo po sněhu.
Tipovala jsem, že půjde po suchém chodníku. Neuhodla jsem.

Zvítězil sníh. Chvíli zlehka našlapoval....

...ale pak se rozběhl směrem k rozsvícenému vánočnímu stromu.
Světýlka a ozdoby má Jeníček rád.

Na poště nechtěl otevřít dveře, tak jsem ho nenutila.

Chvilku postával v koutě a bál se.
Bylo tam na něj moc lidí. Odhadem tak šest.

Ale  naštěstí fungovala dvě okénka, takže to šlo rychle.

Podal mi dopisy a vánoční přáníčka a pak si sedl ke stolu.

Vždycky dělá to, co jsme se "pracně" naučili.
Někdy ty rituály zbožňuju - na poště je Jenda tak předvídatelný:-)
Stačí mu podat tužku a papír.

Maluje si a "čte" si čísla a písmenka.

Lidé ho nezajímají.

(Naštěstí na něj nikdo nemluví)

Hotový výtvor si samozřejmě "musí" vzít domů.

Když jsem stála ve frontě, tak jsem se usmívala.
Vzpomněla jsem si, jak to na poště s Jendou vypadalo před rokem, před dvěma, před třemi a vnímala jsem ten markantní rozdíl - tehdy ječel, válel se po zemi, slézal z kočáru, házel rukavicemi, tahal lidi za zipy, nadával jim ap.

Teď už se nebojím jít se svým synem na poštu ani nakoupit.
Je šikovný, učenlivý a slušně vychovaný:-)