Máme domluvené pondělky...necelou hodinu ráno.
Ale asistentka nám zavolala, že jsou prázdniny a že by to potřebovala změnit....
Prý máme přijít ve středu.
Souhlasila jsem se změnou, aniž bych se podívala do kalendáře.
A pak jsem zjistila, že na středu jsme objednaní na kontrolu na ORL.
A nakonec jsem si řekla, že to tak hezky navazuje po sobě, že to zkusíme zvládnout...
A nic jsem nezrušila.
Už cesta do školky nebyla moc pohodová, ale známe horší. :-)
Ve školce to bylo prima... Jsou prázdniny, málo dětí a Jenda měl celou třídu s paní asistentkou jen pro sebe.
Hodinku ve školce zvládá v pohodě... Je mu jedno, kdo ho "hlídá".
Pak jsme jeli do nemocnice. Jenda věděl, že jedeme k paní doktorce, ale stejně plakal.
Ano, je to změna!
Po školce se přece jezdí domů....
Manžel si občas půjčí moje auto. Kolikrát jsem prosila, aby mi z auta NIC nevyndaval. Všechno, co tam JE, to tam také musí být.
....Když jsem ho vzala za ruku, snažil se mě bít nebo kousat.....
Měla jsem chuť ho odložit do Baby-boxu, ale už by se tam asi nevlezl... :-)
V čekárně se válel po zemi...
Prosila jsem sestru, aby nás vzali co nejdřív, ale i tak šlo dovnitř před námi alespoň 5 lidí...
Jasně, chápu, že tam čekali a byli na řadě, ale kdo chápe mě???
Tohle jsou chvíle, kdy mi chybí OPORA.
Chybí mi NĚKDO, kdo by jel se mnou...Kdo by mi držel tašky, kabát, kartičku od pojišťovny, papíry z minulé návštěvy, Jendovi bundu, čepici, svetr, plyšáka, pití....
Pak se na pár minut zklidnil u mě na klíně...jen si okusoval ručičku....
Ale zvládli jsme to...
Jenda lezl po zemi...
Nechtěl sejít ze schodů....
Někdy mi těch 20 km přijde jako celá věčnost....
Další kontrola za 6 týdnů....
Amelie, já už kolikrát přemýšlela, jak to děláš, že máš tolik fotek Jeníka v těch "krizových" situacích. Fotíš mobilem??? Představuji si lidi, jak pozorují maminku vztekajícího, brečícího, prchajícího dítěte, která si ho v klidu fotí třeba Canonem :-D Ta představa mě rozesmívá :-)
OdpovědětVymazatAby nebyla mýlka, obdivuju tě, ale tohle mi přijde opravdu zvláštní až směšný :-)
Hezké dny!
Peta sice snášel návštěvy lékaře docela dobře, když byl v Jeníčkově věku. Ale mnohdy jsem musela na kontrolu s oběma syny. Vždy jsem vzala nějaký dětský časopis a četli jsme si v čekárně. Kluci byli hodní, nelítali po čekárně a vesměs jsme to zvládli na jedničku.
OdpovědětVymazatNevím ale,jestli by to ale Jeníčka bavilo.
Míša
Msedlakova, i knížky, hračky, jídlo, obrázky...máme s sebou v tašce, ale Jendu v tu chvíli nezabaví nic...
OdpovědětVymazatPafcasim, je to malý foťáček...Budeš se divit, ty nejhorší chvíle nemám sílu fotit... Jsou i horší. A i tyhle "méně horké" chvilky fotím jen někdy a výjimečně...Kolikrát jsem nad tím přemýšlela, že to fotit nebudu, ale ti lidé na ULICI se to nějak MUSÍ dozvědět, že autismus existuje...a i když mě bolí fotit své dítě v těchto situacích, pevně doufám, že nějaké povědomí o autismu touto cestou vnesu mezi lid...
OdpovědětVymazatBabybox :-D
OdpovědětVymazatproč skákat s padákem, stačí jít s Jeníkem k doktorovi :-))) jinak nevím jestli to nadávání spoluobčanům není lepší než srdceryvný řev našeho 2,5 leťáka a volání pomoc, pomoc - když matka nechce jít cestou,kterou vybral :-D Tuhle se na mě pohoršeně obrátil jeden senior, když se synek s voláním pomoc válel na zemi. Nevidíte, že je na zemi??? odpověď ho šokovala :-D
OdpovědětVymazat:-)popsáno je to humorně..ale prožívat to musí být děs...
OdpovědětVymazatVím že to není hezké ...ale kolikrát mě tak rozřechtáš :-D Jak ty umíš komicky popsat ty hororové situace ? :-D
OdpovědětVymazat