sobota 19. března 2011

Život s autismem...

Moje dítě je malé a nevinné,
snad jeho agresivita jednou pomine.

Nelze popsat AUTISMUS v jedné větě,
je to jako žít v úplně jiném světě.

S autismem učíme se roky žít,
o lepších zítřcích troufáme si snít...

Někdy nám to jde jen stěží,
tvrdá slova jak balvan na srdci leží:

"Mamko zlá, hnusná, odporná..."
..to nejsou slova, která matka ráda slýchává.

Když Jenda volá: "Maminku nemám rád",
ptám se, jak naučím ho ty druhé milovat...

Jeho chování je často drsné, chladné,
žíti s autismem není příliš snadné.

Když kousne, štípne sestřičku,
 ptám se, zda kouska citu má v srdíčku...

Když mě svojí malou ručkou bije,
mám pocit, že s autismem se těžko žije...

Když křičí: "Jeník bojí babičky",
stěží zadržuji slzy pod víčky...

Kéž by se můj syn naučil více smát,
 kéž by mi někdy řekl, že mě má rád....

3 komentáře:

  1. že nedává něco najevo neznamená, že to uvnitř nemá....určitě má, má Tě rád, má vás všechny rád, jen to prostě neumí dávat normálně najevo...

    OdpovědětVymazat
  2. Človek by neveril, že takto v pár riadkoch sa dá tak výstižne ( aj tak trochu kruto pravdivo) zhrnúť niečo tak komplikované.
    Na druhej strane ma ale hreje pri srdiečku, lebo som si istá, že všetky starosti, všetko čas , energia a námaha, ktorú dnes do neho vkladáš Ti raz vráti! A možno to budú práve slová: Mám rád maminku :)

    OdpovědětVymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...