pátek 25. března 2011

Opuštěný kočárek

Včera odpoledne bylo krásně.
Šli jsme nakoupit a Jenda si v zelenině koupil pomlázku.

Měl z ní velkou radost ...rád něčím šermuje a mává....
Někdy jsou to větvičky, klacíky, meč, doma i koště, plácačka na mouchy ap...

Snažím se ho zapojit do všech činností, které rodinný život obnáší, tudíž i do výběru peněz z bankomatu.
Tady se mi to ale moc nevyplatilo...

Jenda totiž miluje čísla...a když vybírám peníze, tak to Jenda komentuje, což dříve nedělal... a pak všichni na náměstí vědí, jaký mám PIN na kartě...

V obchodě nás čekal malý nákup a tradiční lízátko...jako odměna za přežití nákupu...

Chvíli jsem si sedla na lavičku a Jenda spokojeně pobíhal na náměstí okolo sochy...

Pak mě ale naštval.

A tím mě vlastně donutil k rozhodnutí NASADIT mu medikaci.
Loni v březnu psychiatrička říkala, že dokud to zvládáme bez léků, tak léky nedávat.
Ale tohle už je o zdraví - jeho i moje.
 Zoloft jako antidepresivum bere od května, ale asi nezabral. Znovu požádám o změnu medikace a budu se snažit řešit i hyperaktivitu a impulzivitu. A možná něco jiného na ty jeho strachy a úzkosti.

Vím, že si zritualizoval utíkání, ale většinou od určitého místa, a tak jsem ho vždy 100-200 metrů předtím připoutala a zbytek cesty seděl na kočáře.
Včera mi utekl.
Podezřívám ho, že ví, kde ho připoutávám, a proto zdrhl dřív....
Jindy jsem ho honila i s kočárem, ale včera to nešlo... Nasadil totiž zběsilé tempo...

A tak jsem kočár posunula ke kraji silnice a prchala za ním....
Myslím, že za to zrychlení by se nestyděl ani kdejaký sportovec...

Zbytek cesty už seděl pevně připoutaný na kočáře...

Když jsme šli okolo hřiště, plakal a volal: "Jeník bojí dětí"...

Schovával si obličej pod čepici... a nechtěl se na děti ani podívat.


A tak až někde uvidíte opuštěný kočárek, obložený taškami s nákupem skoro za tisíc korun, s kabelkou  plnou věcí - s mobilem, se všemi doklady a s penězi, nedivte se, prosím...

Možná některá maminka honí svého nezvladatelného, autistického synka. A v tu chvíli je kočár a kabelka to poslední, na co má čas myslet....

7 komentářů:

  1. Amelie, až ten kočák uvidím, postojím u něj a pohlídím ti kabelku, slibiji!
    Děkuji za informace z cesty do Prahy, naprosto nechápu, kde bereš enegii!
    Moc zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
  2. Helenko, děkuji za pohlídání kočárku. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. a až někde potkáte opuštěný dvojkočár a v něm miminko, celý je to moje a někde lovím Štěpána :-D chci v létě začít zkoušet, jestli by Štěpa nezvládl ťapat....když mám ještě to mimino, je to sice príma mít dvojkočár, ale ještě pět centimetrů a Štěpán má nohy na zemi podrážkama při jízdě...

    OdpovědětVymazat
  4. Kdy začíná období vzdoru? Nemyslím to pubertální, ale mám za to, že je i u malých dětí.
    Možná, že Jeník si ty svoje útěky opravdu chce vyvzdorovat o nějaký ten metřík dřív. Možná začne utíkat rovnou od krámu. To chce ještě jednoho asistenta běhače na zpáteční cestu, nebo ho opravdu mít celou cestu na kočáře, pokud netahal na nožičce kouli.
    Snad změna prášků pomůže. A tak to vypadalo nadějně, že zapomněl.

    OdpovědětVymazat
  5. Období vzdoru začíná pokud vím tak kolem druhého roku... Ale na druhou stranu, autíci mají nejspíš období vzdoru pořád, protože mají svůj svět, chtějí vše mít po svém a dospělí v tom přece nemohou bránit. :-)
    S tou pomlázkou a lízátkem vypadá Jeníček ale moc spokojeně. :-) Snad změna prášků pomůže a zapomene na to, že chce utíkat mamince. ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. ...tohle Ti nezávidím :-( Je to o nervy i o život ... snad se to zlepší :-)

    OdpovědětVymazat
  7. No vypadá to jako sranda a je mi jasné, že není:-(

    OdpovědětVymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...