Moje kamarádka se ptala, proč jsem ji pozvala?!
Většinou tak 1-2x za rok nás poctí svou návštěvou.
Ještě si pamatuji loňskou návštěvu, kdy Jenda na jaře trhal nezralé třešně, zelený rybíz, házel věci do studny a do bazénu, vysypával kytky z květináčů, visel na větvích stromků, po babičce házel hračky a boty....a babička z něj byla na mrtvici....
Jasně - občas kamarádku na kávu nebo na čaj, ale tím to končí.
Naposledy před rokem jsem tu měla kamarádku asi na 3 dny a po těch zkušenostech jsem podobné návštěvy odložila na neurčito...do hodně vzdálené budoucnosti.
Za ty 3 dny jsem se stihla od babičky dozvědět, co všechno MUSÍM (umýt parapety na oknech, přesadit kytky, vydrhnout sporák, otřít prach z televize, umýt okna, uklidit v garáži, poskládat holkám prádlo ve skříni, přetřídit to, co je dětem malé, vyhodit muškáty ...),
Také jsem se dozvěděla, co všechno nesmím a co bych měla udělat...... (uklidit v kotelně, vysát za topením, přebrat zimní oblečení v chodbě, dát boby a lopaty na půdu, prodat kočár po dětech a také ohrádku, přebalovací stůl.......)
Ach, babičko, babičko!!!!!
Já to všechno vím.
Ono to bez hlídání jde docela špatně...za provozu a se 2 dětma, z toho s jedním s poruchou pozornosti a hyperaktivitou a s druhým s astmatem...
....
Ale od té doby, co se Jenda narodil... od té doby nestíhám NIC.
2 roky jsme cvičili vojtovu metodu a ted 2 roky bojujeme s autismem.
Jasně, babička nemá o autismu ani páru, vysvětlit si to nenechá.
Za nich žádný autismus nebyl....
A když sedím u PC a tisknu kartičky, babička má pocit, že dělám něco neslušného...vždyt ženská nemá sedět u PC....
Babička vidí jen vzteklé, ječící, nezvladatelné, hysterické dítě...
Dítě zalézající pod židle, za schody, pod stůl...
Ale že to dítě tak reaguje na její přítomnost, to jí tak natvrdo nemůžu říct....
Snažila jsem se jí nenápadně vysvětlit, že nemá rád přítomnost lidí, že je to změna, ale nejde to...
I moje maminka se jí nedávno snažila nenápadně naznačit, aby sem nejezdila.
A babička se snaží ... Jako správná babička...
....jde k Jendovi se slovy....
"Co děláš, Jeníčku?"
...a dítě, které se do té doby dívalo spokojeně na televizi, najednou ječí a vyplazuje jazyk....
...válí se po zemi....
Hází po nás hračkama a polštářem...
Kope okolo sebe.... i do nás...
"Jeníčku, vyndej si dudlíka"... opáčí babička....
A Jenda se schovává pod deku...
"Jeníčku, neseď tak blízko u televize, zkazíš si oči...."
Jenda s řevem utíká a zalézá pod postel....
"Jeníčku, nesmíš na babičku vyplazovat jazyk"...
"Jeníčku, pojď na nočníček...! Tak velkej kluk nesmí čůrat do plínky..."
Hodinový hysterický záchvat mi ničí uší...
Má toho dost a já taky....
Vím, že babička nás má ráda...
My ji také...
Vím, že chtěla vidět svá pravnoučata...
Možná je to naposledy. Nikdo přece nevíme, jak dlouho tu budeme....
Ale za tuhle cenu?! Za tuhle cenu bych byla raději, kdyby zůstala doma...
Vím, že si myslí, jak mi pomáhá....
Ale neví, že se modlím, aby už jela brzy domů.....
Milá Amelie, jako by si už tak neměla dny dost "pestré"...
OdpovědětVymazatVenku svítí sluníčko, snad ti dodá trochu síly!
Zdravím, Helena
Bohužel to není pohádka ovčí babičky. Držím pěsti a přeji pevné nervy.
OdpovědětVymazatFakt nevím, co bych napsala....Když jsem se dostala na tvůj blog a pročítala jsem si články, tak jsem si zrovna říkala, že k vám asi návštěvy ( ani plánované)z těhle důvodů moc nemohou. A je to tady. Manželově mamce bylo vloni 80 a taky se jí těžko vysvětluje, že je něco jinak. Ona k nám ale narozdíl od tvojí babičky vůbec nejezdí a to i v případě, že bych dřív někdy fakt potřebovala. To si prostě nevybereš, všude je něco, ale tuhle situaci ti vůbec nezávidím. Tak se drž.
OdpovědětVymazatMilá Amelie, když jsem pročítala tvoje předešlé články, tak mě i napadlo, že asi pávě kvůli Jeníčkovi nebudete návštěvní. Ani vy k někomu ani někdo k vám. A ejhle, je to tady. Co dodat, snad jedině vydržet, i když po pravdě, každá sklenice má svůj okraj....My zas máme babičku, vitální to ženu, kterou ani nenapadne přijet. A kolikrát bych třeba byla ráda za aspoň hodinové pohlídání...Holt je všude něco a jediné, co pro tebe můžu udělat, je myslet na tebe a přát ti, aby babička již brzy odjela.
OdpovědětVymazatje mi líto, že to jeníček tak špatně snáší :(
OdpovědětVymazatvšimnula jsem se, není ostříhaný?
Jen na vysvětlenou, první koment- něco s počítačem a pořád tam nebyl, ani po 20ti minutách, tak jsem psala znova, tak nevím
OdpovědětVymazatAmelie,v první řadě je mi líto,že ta návštěva probíhá tímto stylem...uf uf uf:-(!
OdpovědětVymazatMožná by to chtělo asi říct na rovinu jak to je.
Není nebo je možné,že by jely holky k babičce na návštěvu sami místo její návštěvy u vás?Třeba s tvou mamkou?
Ach jo:-(!
Co na to říct, Ami? Musí to být o nervy. Obdivuju, žes babičku nezarazila. Já tak opatrná vůči citům druhých už nejsem. V zájmu našeho přežití. Babičce je 90 - taky si myslí, že B. když křičí a leží na zemi, že "zlobí"...Opakuje dokola: kdopak to tu zlobí, kdo neposlouchá maminku a napomíná jí (marně, jak jinak), já vysvětluju, že je to nemoc, ale moc se to nesetkává s odezvou. Babičku mám moc ráda, ale když můžeme kam ujet při B. afektu, tak cítím úlevu. Drž se!
OdpovědětVymazatDržím palce, ať se babi brzy odporoučí..co jiného na to říct..že to nepochopí je mi jasné..
OdpovědětVymazatJe smutné, že si babička nechce dať vysvetliť a nechce pochopiť. Niki má tiež prastarkú, ktorá sa nikdy predtým s niečím takým nestretla, nikdy nevidela, nezažila a aj napriek tomu a svojmu veku zároveň , dokáže tolerovať Nikiho potreby.
OdpovědětVymazatTak čo popriať- skoré ukončenie návštevy?
snáď to Janík prežije bez ďalšej ujmy...
Amelie, babičky, co se dožijí osumdesátky, žijí v úplně jiném světě a pochopit problémy vnoučat je nad jejich síly. Jsi máma a své děti musíš chránit. I proti babičkám! Zkus vytisknout tento svůj článek, zkraje napiš jak moc máte babi rádi a co pro vás znamená a že jí budeš pravidelně posílat fotky, ale k vám už víckrát nemůže, protože syn trpí nemocí, s kterou se ona, díkybohu, nikdy dříve nesetkala. Ať to bolí sebevíc, babi má vstup zakázán a jestli jí stáří ještě nevzalo rozum, pochopí to ... Hodně trpělivosti a síly. Lenka
OdpovědětVymazatAmelie, to je celkem peklo, na fotkách je vidět, že Jeník je už zoufalý, hlavně mě dostala fotka jak se drží za hlavičku, schovaný pod stolem, má úplně zoufalý výraz, výraz utrpení. Nedovedu si představit, že by nejbližší rodina neměla pochopení, pro takové postižení. Proti takové bezohlednosti z lásky se nedá nijak bojovat. Úplně tě chápu a moc ti přeju, ať je návštěva brzo u konce.
OdpovědětVymazatNarozdíl od některých názorů si ale nemyslím, že je to dáno věkem, vždyť i někteří mladší mají názor, že autismus je jenom rozmazlenost a nejlepším lékem je proutek, moje babička, bohužel už tady není, bydlela hned vedle nás a NIKDY nekomentovala, co bych měla udělat a NIKDY nemluvila do výchovy, s kluky mi pomáhala až do její smrti (84), vždy poslouchala, co jí říkám a respektovala můj styl výchovy (to jenom, že mi přišlo nespravedlivé všechny lidi nad 80 považovat za lidi zcela mimo náš svět)
Není to věkem, ale problémy spojenými se stářím! Někdo ještě v 90 má jasnou mysl a jiný třeba prodělá malou mozkovou příhodu, o které ani nemusí vědět a z veselé babičky se pojednou stane osůbka, co již nedokáže chápat jako dřív a ve snaze pomoci a být ještě užitečná, nevědomky ubližuje. A z vlastní zkušenosti vím jak těžké je takovému člověku změnit úhel pohledu
OdpovědětVymazatLenko, to máš pravdu, že mnohdy zdravotní potíže ovlivní psychiku. Většinou ve stáří se spíše vlastnosti zvýrazňují, míň se ovládají, nebo zastírají. Ale jak tady Amélie psala, tak babička ráda přispěla "dobrou" radou i dříve, takže jde spíše o povahový rys, který se věkem umocňuje.
OdpovědětVymazatJo,jo Améli,babičky jsou v tomhle asi všecky stejné a kor když už je babičce kolem 80ky,to je jako moje babička,taky na Justýnkou kouká,tak že je neposlušná,ale divila bych se kdyby to takhle staří lidé chápali...je to prostě tím,že za nich žádný autismus nebyl...tedy byl ,ale nevědělo se o něm...takže je to těžké,přeji hodně sil a třeba si Jeníček na babičku postupem času zvykne a příští rok to již bude třeba lepší...držíme palce...
OdpovědětVymazatBylo to náročné pro všechny,umím si to představit...
OdpovědětVymazatAmeli, sluníčko,
OdpovědětVymazatdržím pěsti ať návštěvu přežijete ve zdraví! Chápu, že je těžké babi něco říct. Moc dobře chápu, že je těžké všem vyhovět a nikomu "neublížit". Tolerance je úžasná věc. Jen dej pozor taky sama na sebe!!! Doufám, že pro Vás tohle trápení brzičko zkončí.
Marci, babičku asi nezměníš, ani jí nic nevysvětlíš (ale i tak bych to dál zkoušela). Jeníka je mi moc líto. Souhlasím s Miškou - co takhle domluvit se s Tvou maminkou, aby s holkami jezdila za babičkou - hlavně rychle vyrazit v době, kdy už je babiččina návštěva u Vás "na spadnutí". Přeji pevné nervy.
OdpovědětVymazatNaše děti vycítí, jak k nim okolí přistupuje, jakmile cítí jen náznak nepřijetí nebo jakýkoliv nátlak, dokážou to dát najevo. Toto není schopno pochopit mnoho lidí, že autíky nemůžou jenom tak jednoduše postavit do latě. Držím palce, ať to nějak přežijete. Pavel
OdpovědětVymazatmoje babička Marie,Petova prababička, měla pro Petu veliké pochopení. A to už jí bylo také přes 80-let. Měla ho moc ráda, on jí zase vysvětloval jak funguje vesmír. A měl jí rád. Ona mu vždy něco dobrého uvařila a on se u ní natáhl a prospal po škole. Fungovalo to mezi nima moc krásně.
OdpovědětVymazatZa jejího mládí se také o autismu nic nevědělo, ale ona sama říkala, že její bratr byl divnej. Takovej zařiknutej morous. Báli se, že se ani neožení. Ale oženil se a měl 5 dětí.
Hepča
Tanzi, máš pravdu. Jenda je ostříhaný. Protože to odmítal, válel se po zemi, tak ho manžel narychlo ostříhal, když Jenda seděl ve vaničce (při koupání). Neměl kam zdrhnout. :-) A já jsem ty zuby pak následně běhenm 2 dnů upravovala...za letu a nenápadně...Vždycky, když jsem šla okolo a někde mu něco trčelo, tak jsem se nenápadně přitočila a šmik.... :-) Super akce.
OdpovědětVymazatA jinak..asi to není až tak o věku, i když starším lidem se něco takového hůře vysvětluje. Je to spíše o lidech, o touze přijímat nové informace, o snaze změnit své předsudky a léty zažité názory. O snaze vcítit se do druhého. Ono je jednodušší někoho odsoudit než se zamýšlet nad tím, proč se tak chová... A zase je vše o komunikaci, o vysvětlování, o dialogu. Babička tu byla týden..a její unáhlené závěry jsem komentovala...k velké nelibosti babičky. U televize říkala věty typu: "...ten je ale tlustej, ten má divný oči apod"...a krásně se mi na tom ukazovalo holkám, jak se nemají chovat, že nemají druhého odsuzovat...ani pro váhu, výšku, tloušťku, tvar očí apod... Každý je jiný, ale přesto "dokonalý" takový jaký je...a každý si zaslouží naši úctu.
OdpovědětVymazatZaujalo mě: "Za nich žádný autismus nebyl....". Opravdu ne, nebo je to o současné větší informovanosti, nebo byly takové děti dřív zavřené někde v ústavech? Je fakt, že jsem o něčem takovém neměl v dětství také ani potuchy. Vlastně až do slavného filmu s Dustinem Hoffmanem Rain Man.
OdpovědětVymazatMirku, určitě autismus byl a bude....Jen se podobní lidé zavírali do ústavů, někam na okraj společnosti a třeba s AS se dá víceméně žít tak, aby to nijak nepoznal...jen si o nich třeba myslíme, že jsou to třeba podivíni, blázni, sobci, ale nemusí to tak být...Mohou mít nějakou diagnozu. A hlavně informovanost a lepší diagnostika. Plno lidí s AS nemá diagnozu....
OdpovědětVymazatS autistickými dětmi je to težké a se starými babičkami, které se s něčím takovým nesetkaly je to možná ještě těžší.Těžko se jim vysvětluje, že to není dítě vzteklé, zlobivé, ale že má problém zvaný AS.Držím vám palce, aby jste to zvládali.
OdpovědětVymazatAch jo, mas to tazke. Babicke by si aj sotva vysvetlovala preco je taky aky je, nikdy by to nepochopila.
OdpovědětVymazatAch jo, mas to tazke. A babicke asi ani nema zmysel nieco vysvetlovat, starsia generacia take nieco nepochopi a hlavne nechce pochopit.
OdpovědětVymazatpěkný den, při čtení Vašich článků mi běhá až mráz po zádech...je to síla...můj syn má As, je prostě jiný, neustále řešíme šikanu ve škole- je už v osmé třídě, nikoho si nevšímá a tím asi provokuje...nejraději je na rybách-a sám...ale proti tomuto je to pohodička :) držím Vám moc a moc pěsti ať to zvládáte...a musím jen obdivovat, co jste cvičením všechno dokázali...klobouk dolů...
OdpovědětVymazatMám i dítko s AS, tudíž rozumím. Když byla Eliška malá, myslela jsem si, jak je to "strašné" a za pár let jsem zjistila, že může být ještě mnohem hůř... I já vám držím palce, AS je běh na dlouhou trať.
Vymazat