Bude jíst u stolu..a basta...

Nemám ráda víkendy.
Je tu chaos, zmatek a zbytečně moc hluku...

"Bude jíst u stolu..a basta".....řekl manžel.

Někdy těm chlapům vůbec nerozumím.

..... nebo alespoň tomu svému...
A musím říct, že téhle situaci nerozumím vůbec, protože zrovna ON je ten, který s námi společně u jídla skoro NIKDY nesedí. Od Aspíka bych čekala pochopení synova myšlení, když jsou si tak podobní...
A nebo se od Aspergera nedá čekat pochopení?

Ohledně Jeníčkova jídla a nucení sedět u stolu už jsem psala několikrát, vyzkoušela jsem různé metody, konzultovala jsem to s několika odborníky a zjistila jsem, že násilím u Jeníka ničeho nedosáhnu.
Naopak..je tvrdohlavý jak beran a když se "zabejčí", tak s ním pak nehne ani parní válec...

Jestli u něj CHCI něčeho dosáhnout, vždy to musí být klidná cesta ...cesta plná lásky a pochopení jeho handicapu.
Už ho ke stolu nenutím...

A světe div se, občas... Párkrát za měsíc se sám nají u stolu.
Tedy je to takhle: Vždycky mu dám jídlo k jídelnímu stolu a jdu pryč.

Nemá rád, když se na něho někdo dívá a nejraději jí sám...

Počkám pár minut a  dělám, že tu nejsem :-)....nebo jdu třeba do koupelny pověsit prádlo.
Občas si ke stolu Jenda sedne, jídlo sní a pak následuje veelikááá pochvala. :-)

Když vidím, že se jídla nedotkl, dám mu ho k televizi...Jsem ráda, že vůbec něco teplého sní...
Počet teplých jídel, které Jenda sní za týden, bych snad spočítala na prstech jedné ruky...

Moc ty fotky nebudu komentovat, protože násilí není moje parketa.

A následný hodinový afekt mi za to nestojí...

Tohle je jediná Jeníčkova oblíbená polévka...kulajda...

A kdyby si ji mohl sníst sám u TV, tak ji sní....

A tak díky Bohu za všední pracovní dny... kdy si můžu děti vychovávat TAK, jak chci já....

Po takové anabázi s jídlem je doma DUSNO a k tomu 3 naštvaní lidé... Jenda na taťku, že ho nutí jíst u stolu, manžel na Jendu (a asi i na mě, protože nejsem schopná naučit dítě sedět u stolu..) a já na manžela....

A stojí to za to?