Dítě pokousané od vydry?!
Jsem neschopná.
Kdybych ho aspoň mohla obejmout, pohladit, přitisknout k sobě, aby viděl, jak strašně mě to mrzí....
Ale já nemůžu nic. Nenechá se pochovat ani na sebe sáhnout.
Je mi tak mizerně, jako už dlouho ne.
Klepou se mi ruce a přes slzy nevidím....
Co jsem to za matku, když neumím ohlídat své dítě....
Jenda byl 2 dny zavřený doma kvůli teplotě a dnes vykouklo sluníčko. Je krásně teplo.
Doma se nudil, byl protivný, se vším házel, tak jsem si říkala, že ho vezmu na chvíli ven.
Na jeho oblíbené místečko....
...že vezmeme staré pečivo do Ochrany fauny a podíváme se na zvířátka.
Jak byl šťastný a jak krááásně se na zvířátka usmíval...
Prohlídli jsme si ty jeho zvířecí kamarády, odevzdali jsme rohlíky pro zvířátka a při odchodu se Jenda v rychlosti sehnul, sebral hrst kamínků a hodil je vydře do vaničky s vodou....
Otočila jsem se ke slečně, která stála asi 2 metry od nás, abych jí řekla, co Jenda provedl...
Aby se pak nedivili a kamínky vyndali...
A v tu ránu řev...
Jenda prostrčil ukazováček do klece...a ....
Děs, hrůza....Nic jiného mě nenapadá....
Pohled na vydru zakousnutou do prstíku vlastního syna...
Asi to na to dlouho nezapomenu.
Ani nevím, jak se mi povedlo dostat jeho ukazováček z vydří tlamičky...
Hned kolem nás běhalo x lidí, chladili jsme prstík, dezinfikovali, zalepovali....
A Jenda strašně plakal...
Cestou domů jsem přes slzy neviděla, a tak jsem musela jet krokem, abych ještě nezpůsobila nějakou nehodu.
Chtěla jsem jet na chirurgickou pohotovost do asi 20 km vzdálené nemocnice, ale zaměstnanci Ochrany fauny říkali, že to není potřeba.
Prý už je Jenda třetí "oběť" vydry.... Vzteklinu prý vydra nemá.
Vybavili mě dezinfekcí, náplastí, obvazem....
Slečna říkala, že jsem chtěla být poctivá...a takhle to dopadlo... Mohli jsme odejít, aniž bych někomu něco o kamíncích naházených do vaničky řekla... a nic by se nestalo....
No, tak mi nezbývá než věřit, že to bude v pořádku...
Šárinka je dnes doma, má teplotu, nebylo jí dobře a tak polehává v posteli....
Jak jsou někdy ty nemoci k něčemu dobré....
Chvíli mě tu objímala, říkala: "Maminko, neplakej, já Tě mám ráda!!!!"
Jak dlouho už mi tady v tom domě nikdo neřekl, že mě má rád....
A jak krásně by to znělo...v jiné situaci....
A stejně ty slzy nejdou zastavit....
Ale musím se vzpamatovat, než se Jenda vzbudí, protože jinak se bude bát uřvané maminky....
Marci nádech, výdech, nádech, výdech..teď si běž najít něco dobrého k jídlu, co máš ráda a zase nádech, výdech a pěkně zhluboka...pak si sedni a uvědom si, že nejsi dokonalý stroj, jsi člověk a nemůžeš mít oči všude...a neboj, to se rychle zahojí :-)
OdpovědětVymazatAmi, souhlasím s Dášou, tohle se prostě stane, nejsi robot. Hlídáš Jeníka 24 hodin denně, 365 dní v roce. Není nikdo, kdo by tě zastal. Využij spánku Jeníčka a zkus si oddechnout, dej si kávu nebo čaj nebo něco jiného...Vím, že jsi v šoku. Ale vydra je zdravá, nic nehrozí. Kousnutí se určitě brzy zahojí. Příklad ode mě: v zimě jsem si zabouchla vrata!! A Betka v domě, vylezla jsem vyhlížet poštu a byl vítr a prásk - vrata jsou s nadezdívkou 3m!! Brečela jsem hrůzou, městký byli nedaleko, pomohli mi hned, vylezli na střechu auta a přes dveře a otevřeli mi. Ale byla jsem hrůzou úplně vyklepaná. Betynka seděla u pohádky a nic se nestalo, naštěstí...Vytrestalo mě to pěkně a ještě to halo po ulici. Stane se každému něco :-)
OdpovědětVymazatjooo, když nejstaršímu byli dva roky a Štěpánek měl pár měsíců a ještě jsem hlídala synovce taky dvouletého, parkovala jsem kočárek v paneláku za dveřma bytu. Pro něco jsem si šla do kočárku a zabouchly za mnou dveře. Měla jsem na sobě akorát triko, kalhotky a ponožky, ani boty ne. Štěpán spal v lehátku a ty dvě příšerky si hrály. No po dlouhých pěti minutách za příslib pytlíku bonbonků moje dítě otevřelo, ale dobře mi z toho fakt nebylo. To je náhodou rarita, mít dítě pokousaný od vydry, pokousání od psa nebo křečka, to má každej, ale vydra, panečku ,to je něco :-D
OdpovědětVymazatfuj taková hrubice, když nejstaršímu bylY dva roky tam mělo být, pardon, ale nějaký dítě mi tu ošahává zadek :-D
OdpovědětVymazatMarci, klid. To se stane každé z nás. Děti jsou jako šídla. A ty jsi s Jeníčkem pořád. Prstík se Jeníčkovi brzo zahojí.
OdpovědětVymazatMého mladšího Páju takhle neuhlídali ve školce. Spolužák po něm hodil kámen a jeli zašívat hlavu.
To se prostě stává.
Souhlasím s děvčaty (snad nebudou mít nic proti tomu, že jsem je takto oslovil) a věřím, že za chvilku, zítra, o ničem nebude vědět. Vinit se z toho opravdu nemůžeš. A lepší vydra než krokodýl. :) Jenda to přežije ve zdraví. Uvař si kávičku a mysli na něco pěkného, třeba na Šárinku, jak Ti tak hezky řekla. Je vidět, že i ona bude jednou matka opečovatelka. Hladím vás obě a Jeníkovi foukám na prstík. Bude líp.
OdpovědětVymazatHolky, děkuju!!! Po 3 hodinách je mi trošku líp...Tak hrozně už mi dloouho nebylo. Jenda se vyspal, dal si Actimel a dívá se na pohádku. Je to na levé ruce, asi to fakt nechám být. Děkuju za podporu!!!
OdpovědětVymazatAmelie, to bude v poho, to přece není tvoje vina, Jeník je šídlo a všetečka, naštěstí to fakt nebyl krokodýl :-D
OdpovědětVymazatOno je toho na tebe teď moc, papír z aply s diagnózou a teď vydra vydrácká...bude líp, chce to cukr nejlépe s kakaovými boby smíchaný :-))) já si jdu taky jednu kalorickou bombu dát, po synkově půl hodinovém hysterickém výstupu, kdy nebylo po jeho a radám kolemjdoucích a jejich strašení čertem (vzpomněla jsem si na tebe) si taky zasloužím a ty určitě taky, jestli nemáš, procucnu ti to přes dráty:-)
Amélko, já jsem kluk :))
OdpovědětVymazatMutile, promiň. Byla jsem ty 4 hodiny v šoku a moc mi to nemyslí doteď. A hlavně jsem nejdřív napsala poděkování dámám, a teprve potom si všimla nového komentáře (v mailu) a aktualizovala ho... Omlouvám se... :-)
OdpovědětVymazatDěkuji všem ženám ...i Mutilovi ...za slova povzbuzení a za podporu.
Vše odpuštěno, dobrá ženo. :))
OdpovědětVymazatJenda už je zase na TV, tak je vše ve starých kolejích. Zítra o ničem nebude vědět. Vždyť je to kluk.
Přeji snad už pohodový zbytek dne.
Amélie, to se stane, nemůžeš být neustále ve střehu. Nic si nevyčítej. Já v zimě vyšilovala, že Járu kousl pískomil do rtu, krvácel docela dost...Koho by napadlo, že bude dávat myši pusu...
OdpovědětVymazatA na usmíření s vydrou posílám Vydrýska
OdpovědětVymazat3x měl Péta šitou hlavu a PO KAŽDÉ jsem byla u něj :(
OdpovědětVymazatJo a jednou se i trošičku opařil polívkou na ručce..také jsem u toho byla.
Můj muž sice dodatečně pronesl, že prd platná, ale stane se..i když bychom jsme se rozkrájeli, tak je stejně neuhlídáme..vždy je to setinka sekundy a je vymalováno:(
Marci, myslím na Vás. I u nás se dějí kalamity. Jsem ráda, že se Jenik hezky vyspal. Měla byste zalézt do postele také co nejdříve a pořádně se z toho šoku vyspat.
OdpovědětVymazatMilá Amelko, i takové dny jsou...Ani ta nejdokonalejší máma někdy to svoje zlatíčko neuhlídá! Nic si nevyčítej, to se mohlo stát, i kdyby si Jeníčka držela za druhou ruku! On se ze všeho vyspal a tebe utěšila Eliška, je zlatá!
OdpovědětVymazatMoc vás všechny zdravím, Helena
Prstíček sa rýchlo zahojí :*
OdpovědětVymazatA moc dobre chápem tvoje pocity, zažívam to často v podobe nespočetného množstva pádov, pretože Niki má stále problémy so stabilitou a rovnováhou. Paradoxne sa vždy najhoršie udrie práve vtedy keď som pri ňom! Je to snáď nejaký zákon...?
Marci ♥♥♥♥ nedávej si vinu..už tak toho máš dost a myslím si, že toto se může stát komukoliv z nás...prostě se stalo...Jeník je kluk a zvídavej..a všechny děti jsou svým způsobem neuhlídatelné.....♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
OdpovědětVymazatAmi,trochu to zlehčím. Kdo se může chlubit tím, že mu dítě pokousala vydra....
OdpovědětVymazatNeboj, to bude dobrý. Moje holky pokousaly vlastní křečci,jednu dokonce 2x pes ze sousedství a vždycky jsem byla u toho. To se prostě stává a blbá zkušenost, taky zkušenost. Píšeš, že má Jeníček výbornou paměť, tak už třeba víckrát nikam nebude strkat prstíky. Vím, že to není jednoduchý, ale vem to z tý lepší stránky a bude dobře. Hlavně žádný výčitky, jo a úsměv:)
Vše dobře dopadlo v tom neštěstí, a to je to hlavní.
OdpovědětVymazat