Ráno jsme vyjížděli po 7. hodině.
Cesta prima, Jenda byl hodný. Měl slíbené hranolky. :-)
Cestou jsem prosila manžela - hlavně, aby mi nezaparkoval "podélně" k okraji, protože jak si někdo zaparkuje auto přede mě a za mě, tak nevyjedu...
Lépe zaparkovat příčně (kolmo k chodníku) - třeba u McDonalda...abych mohla vycouvat...
No, normálka... Manžel zaparkoval podélně mezi nějakými domky...
Vzala jsem do kufru auta raději kočárek - golfky. Představa, jak zdrhajícího Jendu naháním někde po Praze a po frekventované silnici mě nelákala.
Došli jsme si na hranolky.
A společná snídaně u Mc Donalda přijde "romantická" asi jen mně...
Jenda se bál lidí, kousal si ruku, nenechal si sundat bundu ani čepici a odmítl slézt z kočárku.
Hranolky k snídani...paráda, ne? To se nám často nestává.
APLU jsme pak s Jendou hledali sami.
Ukazoval si písmena, ptal se, jak se jmenuje paní doktorka...
Její fotku jsem si stáhla z internetu, zalaminovala a vložila do cestovního proužku i do Jendovy knihy.
Vyšetření mělo začít v 9 hodin, ale bylo nějaké prodlení, a tak jsme s Jendou plnili úkoly s čísly, které jsem mu preventivně vzala s sebou. Čísla miluje.
Po nějaké chvíli ho zaujala míchačka se zvukem...
Paní doktorka je úúúžasnááá. Chodila jsem za ní kdysi s Eliškou, takže už jsme měli tu čest se potkat...
Jenda se zpočátku schovával za stůl, nechtěl odpovídat, ani stříhat, natož malovat...Ale pomalinku a postupně se jí povedlo navázat s ním kontakt.
A hlavně tak, jako doma.... "Žabičko, ukaž KDE JE PILA, kde je LOPATA....
CO TO JE?"
I doma často mluvíme přes plyšáky a nacvičujeme takhle sociální dovednosti.
Vlastně to bylo podobné jako DOMA - puzzle, vkládačky, barvy, přiřazování obrázků, házení míčem...přesně to, co děláme dennodenně už více jak rok...
Pak si paní doktorka povídala se mnou...
Jenda si svítil baterkou, kousal si ruku, rozhazoval hračky, skládal si čísla... okusoval papíry..ale vcelku to šlo....
Jen nechtěl jít paní doktorce ukázat, jak chodí po schodech...
Mohlo to být horší. :-)
Bez přípravy, bez komunikační knihy a obrázků by to byla kalamita.
Asi po 1,5 hodině v jedné místnosti nastala krize, Jenda házel věcma, útočil na mě nůžkama a plakal...
A tak jsme se rozloučili.
Jenda nechtěl jít...
...válel se po zemi...
Nechtěl sejít ze schodů dolů...
Před domem se válel po chodníku.
Než jsem ho stihla připoutat, utekl mi z kočáru....
A ten se převrátil, protože jsem tam měla pověšené tašky s věcmi Jendy.
Cestou k autu ječel, snažil se odpoutat...
Když jsme šli k autu, tak jsem se modlila, aby přede mnou nic nestálo.
Jinak jsem měla 2 možnosti...Stát tam do doby, než by někdo s tím autem neodjel...nebo poprosit nějakého pána, aby mi z řady vyjel...
A realita??? Za mnou namačkané auto... Necouvla bych ani o centimetr...a přede mnou? Na můj vkus strááášně málo místa.
Ale Jenda mě svým řevem popoháněl. Mlel si dokola ty své nesmyslné echolálie a křičel:
"Mamko zlá, hnusná, jeď..."
Na takové láskyplné oslovení se nedá než vyhovět...
Sedla jsem do auta, otočila jsem pořádně volant doprava a modlila jsem se, abych to auto před sebou "nevzala s sebou".
Ufff, žádná rána se nekonala....
Dojela jsem na hlavní silnici, po které jsem jela dnes poprvé v životě...na papíře i v hlavě rozloženou mapu a informaci..."Drž se na BRNO"...
.
No jo, na Brno...
Dojedu na první křižovatku...a tam:
Doprava Kladno, rovně Terminál 3 a doleva Karlovy Vary.
Sakra.... a Brno je kde???!!!!
Jenda řval a mně se orosilo čelo...
Během vteřiny máte učinit důležité rozhodnutí. Protože když to bude špatně, tak možná dojedete Bůh ví kam, budete se otáčet Bůh ví kde..a Jendu asi raní mrtvice....
Nebo mě?!
Rozhodnutí bylo: Kladno to určitě nebude. A terminál 3???
Na letiště přece nechci...a vede to ještě jinam??? Nevím.
Tak asi doleva?
Vteřina uběhla a už jsem jela....DOLEVA.
Projížděla jsem to "esíčko" a už jsem si v duchu vyčítala... směr karlovy Vary??? To je úplně na jinou stranu... Co tam budeš dělat?!!!
A když jsem přemýšlela, kde tak asi mám zastavit, koho se zeptat nebo zda volat "přítele na telefonu", tak se JAKO zázrakem vynořila cedule..."Brno, Plzeň...."
Huráááááá, miluju Brno...a nejen proto, že jsem z Moravy...
Strašně se mi ulevilo a věděla jsem, že teď už to zvládnu.
Poprvé v životě jsem jela sama tunelem...
Přestalo mi vadit ječící dítě dožadující se jídla a pití...
S úsměvem jsem se dívala, jak si Jenda olizuje kolena....
Jak rozpatlává čokoládu z Brumíka...po dveřích, po okně a po autosedačce...
A řeknu vám - trefu má dobrou....
Po hodince a pár minutkách, po stovce opakujících se otázek...
"Kam jedeme? Co tam budu dělat?"
"Kam jedeme? Co tam budu dělat?"
"Kam jedeme? Co tam budu dělat?"
..... jsme zastavili u domu....
Jenda to zakončil tím, že "Paní doktolka zlobila Jeníka", sebral za odměnu slíbené lízátko a usadil se se svými dudlíčky k televizi.... přesně tak, jak to bylo v denním plánu.....
A co si pamatuji z rozhovoru s paní doktorkou? Nesmějte se, ale skoro nic.
Sledovala jsem ostřížím zrakem Jendu, zda něčím nehází, něco neničí, posílala jsem si s ním mašinku nebo jsme si kutáleli s míčem...
Pamatuji si jen pár slov - dysfatické potíže, opožděný vývoj řeči, špatné porozumění řeči, VFA = vysoce funkční autismus, návštívit dětského psychiatra, doporučuje medikaci na spaní...a častěji do školky...
Jinak nevím NIC.
Až přijde zpráva, napíšu víc...
Závěrem chci poděkovat dvěma milým lidičkám, kteří mě nikdy neviděli a kteří mě znají jen z blogu a z mailů...a kteří mi nabídli SVOU pomoc....a doprovod autem z Prahy...
Vytryskly mi včera slzy při představě, že cizí lidé pro mě a pro Jendu mají více pochopení než vlastní manžel.
Další velké poděkování patří mnoha lidem za krásné a povzbudivé maily a nesmím opomenout poděkovat všem ostatním za podporu na blogu...
Nemohla jsem vás zklamat, MUSELA jsem to zvládnout.... :-)
A dnes už vím, že jízda po Pražském okruhu je paráda a že "příště" to zvládnu v pohodě...TAM i zpět...
Díky Vám všem...
Dobré ránko, první věc, co jsem dnes hledala na netu, byla zpráva, jak Jeník s maminkou válčili, takže díky, moje zvědavost byla ukojena:-)
OdpovědětVymazatEhm můžeš mi vysvětlit, jak jsi milá superženo stíhala fotit ty cedule kam odbočit? Nemáš ten foťák už zabudovanej v oku?
OdpovědětVymazatMilá Amelie, vidíš jaká jsi šikulka. Věděla jsem, že to zvládneš a zvládla jsi to perfektně. Celé dopoledne jsem na tebe myslela a určitě nejen já. Manžel určitě musel koukat jak jsi to zvládla vid? A takhle pomalu budeš stoupat schod za schodem a uvidíš, že z tebe brzy bude sebevědomá mladá žena. Jsi úžasná!
OdpovědětVymazatÚžasné, mám veľkú radosť:) i z Janíka, že to zvládol tak celkom v pohode, aj z Teba a Tvojej really Praha- Brno. Vieš, ešte sa žiadna ženská nestratila , tak že by domov nedošla :) Prinajhoršom by ste sa trochu povozili po okolí,ale aj to by malo za následok len to, že tá ďalšia cesta už bude malina.
OdpovědětVymazatNo a vyšetrenie a pani doktorka- myslím, že to nie je žiadna tragédia, že si z toho moc nespomínaš. Najpodstatnejšia v postupe s Janíkom bude pre Teba naďalej Tvoja intuícia, a fantázia, ktorou oplývaš.
Často na vás myslím, a občas túžim byť bližšie pri Tebe, aby som sa nakazila štipkou toho všetkého čo v Tebe je. Janík je šťastný, že Ťa má.
Apropo pasáž: Mamko, zlá, hnusná jeď... a Tvoje následné vyburcované ego ma donútilo vybuchnúť do smiechu :D Prezmenu Ty môžeš byť šťastná, že máš Janíka, inak by si neprišla na to, že vyjsť z takto nebezpečne vyzerajúceho parkovacieho miesta nie je nič katastrofické :D
Jsi jednička, zvládla jsi to výborně.
OdpovědětVymazatVyšetření máte za sebou a medikace se neboj, Jeníček bude po ní dobře spát a ty si také odpočineš.
Dobrá volba medikace dokáže dělat zázraky, mám zkušenost s naším Petou.
Hepča
Na to focení cedulí při jízdě jsem se vlastně chtěla zeptat taky. Jak jsi to zvládla?
OdpovědětVymazatEssi, foťák v oku? Nekoukáš na Bonda? :-) Vidíš, jak se tu teď chechtám? Dík. Ne, nemám... Jak jsem to udělala? Normálka, ne...Jednou rukou řídíš, druhou fotíš... Matky musejí stíhat 10 věcí naráz. Foťák mám neustále u sebe v kapse.
OdpovědětVymazatAkinoma..Manžel? Určitě byl rád, že jsem mu nenarušila pracovní povinnosti a že mi nemusel dělat oporu.
Nikulig, děkuju za krásná a duši hladící slova. Teď jsi pro změnu rozesmála Ty mě. Díky! Ano, mám radost, že Jendu mám, je to moje sluníčko... a také mám radost, že mám tak úžasné čtenáře a prima internetové přátele.
OdpovědětVymazatTak ta pasáž s výjezdem z parkovacího místa mě rozesmála a úplně jsem se nervovala s tebou kam odbočit... GRATULUJU!!!! Jsi šikovná holka, musel to být báječný pocit to takhle bravurně zvládnout, i Jeník to zvládnul super a paní doktorka vám určitě pošle zprávu;-) úplně si mi po ránu zvedla náladu a vlila optimismus do žil, díky:-)
OdpovědětVymazatVidim ze jste to vsechno uzasne zvladli! :) Obdivuju te ze dovedes delat na jednou tolik veci, ridit, fotit, utesovat Jendu... Ja zvladnu sotva jednu vec. Jsi super! ;)
OdpovědětVymazatTaky jsem se chtela zeptat jakou dostal Jenda medikaci na spani? Ty zazraky o kterych pise msedlakova bych potrebovala taky... :)
Katarino, medikaci na spaní zatím nemá. To bylo jen doporučení. Ale k tomu je potřeba najít kvalitního dětského psychiatra a dojet nejspíš asi zase do Prahy.
OdpovědětVymazatKatarina
OdpovědětVymazatPeta bere ráno Sertralin a večer Risperidon.
Zlepšil je klidnější a spokojenější.
Peta je 23-letý AS.
Hepča
Amélka šikovná je paní
OdpovědětVymazatprojela Prahu a bez ptaní
i já se divím: ale toto
řídí auto a zvládá foto!
Je to paráda. Zvladli jste to perfektně. A ono se naučí i to vyjíždění z malého místa. Já zase špatně parkuji couváním na řidičovu stranu, je to míň přirozené než klasika nacouvat vpravo.
Focení cedulí před sebou ještě chápu, ale fotit za jízdy zadní prostor auta, zaostřit a mít objekt v obrázku, hmm ... nojo, jsem jenom chlap, zvládnu najednou jen jednu věc. :)
Jestlipak si Jeník po sobě vyluxoval auto? :P
Přeji hezký pátek.
msedlakova
OdpovědětVymazatDiky za info. :)
Ja jsem 29-leta AS. Mam k tomu dost velky problemy se spanim, proto jsem se ptala na ty leky...
Tak i má zvědavost byla ukojena, zvládli jste to skvěle, oba. :-) A zírám, že stíháš v tom autě ještě fotit...
OdpovědětVymazatDalší cestu do Prahy zvládnete určitě parádně! ;-)
Marcel, vyborne, zvladli jste to na jednicku! Ta cedule s odbocenim me taky pobavila, ja kdyz nevim, kam jet, tak mam nos prilepenej na prednim skle, vytresteny oci a fotit by me asi nenapadlo :D
OdpovědětVymazatAmélie, jsi skvělá!!! Jsem strašně ráda, žes to zvládla. A jdeš správným směrem.... problémy jsou od toho, aby ses jim postavila, jsou to výzvy. A překonáním každého se stáváš silnější!!! Gratuluji.
OdpovědětVymazatMutile...jak se fotí za jízdy zadní prostor auta? Jezdila jsem s Jendou každý týden cvičit - od malého miminka...Naučíš se podat dítěti dozadu dudlík, jídlo, pití, chrastítka, křupky...BEZ jediného ohlédnutí. Musíš se to naučit, protože ohlušující hodinový řev drásá uši, musíš to dítě něčím zabavit. A focení?...Jen tam strčím ruku s foťákem, řídím a dívám se samozřejmě dopředu a cvakám...uděláš 10 - 20 fotek a doufáš, že něco vyjde. :-)
OdpovědětVymazatAmely super ste to zvládli obaja!! Som zvedavá na správu!! Človek ked musí zvládne vecí! Ja odkedy som sama, tak som sa toľko vecí naučila, na druhej strane dodáva to pocit slobody :) Ešte som ti chcela napísať, že ešte lepšia ako Schmidtová čo som ti písala tak je Mudr. Ryšánková ona už moc neberie dalšie deti, ale vraj z aply áno, zobrala aj Danču s Betynkou a nevedia si ju vynachváliť, vraj má cit pre takéto deti, dobrá odborníčka a citlivá.Tak skús sa spýtať Danči na kontakt, boli u nej nedávno. Betke medikácia moc pomohla na úzkosti. Majte sa pekne pa
OdpovědětVymazatHele Amelko milá , víš ty co !!! Jsi obdivuhodná !!! Přestaň se podceňovat a koukej se jen a jen chválit. Tohle zvládnout je na metál i s klidným dítkem. Takže povinně každé ráno v koupelně u zrcadla: "Amelie jsi šikulka a zvládneš hravě dnešní den" Hezký, klidný víkend přeju.
OdpovědětVymazatOd Lucky...Ahoj Marci :-)
OdpovědětVymazatJsi naprosto skvelaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!! Ja vedela, ze to dokazes levou zadni :-))))
Opravdu nemusis mit nizke sebevedomi. Myslim ze je jen par lidi, co by tohle vsechno dokazaly, jako TY !!!
Jsi multi zena a navic jeste krasna zena :-))) v knize pro Jenika jsem Te konecne poznala :-)
Sarka je Ti hodne podobna a rekla bych, ze i povahove ??
Mejte se vsichni doma krasne a pis a basni :-))) pises a basnis krasne :-)))) tak jen tak dal :-))))
Ahoj Lucie
PS : mimochodem, vis ze mi kolikrat toho Jamese Bonda pripominas ???? :-)))) Tve schopnosti jsou nadlidske :-))))))
Ahoj Amélie, jsi úžasná a je krásné, jak dělá Jenda s přískokama pokroky. Čtu tě pravidelně, ráda bych občas přidala komentář, protože mě dojímáte, rozesmíváte a připomínáte můj život s rodinkou, i když to máš víc nahuštěné.
OdpovědětVymazatAhoj Jantarko, vítám Tě tady a těším se na komentáře. Každý milý člověk je tu vítán.
OdpovědětVymazatPřeji krásného večera Amélie,
OdpovědětVymazatpředně děkuji za komentář na svém blogu Kouzla přírody, vše je jak má být a já tímto posílám Vám spoustu světýlka na cestě, kterou kráčíte, mnoho trpělivosti s Jeníkem, vše špatné, špatné??...je pro nás právě dobré, dobré??....opravdu záleží na každém z nás, jak vidí svět, kterýma očima se dívá...a věřím, že vy máte to správné vidění světa kolem vás....popřeju hezké další dny, které nás posouvají a přinášejí radost z bytí, žití ať se děje cokoliv jakkoliv....
zase se stavím na návštěvu, vaše psaní mi dává něco co neznám, děkuji
s pozdravem pherenis
No bomba..já sice jezdím všude..ale můžu ti říct, že v Praze jsem schopná najet stovky kilometrů..blbě odbočím a je to,..a to tu bydlím...důležité je, že domů se vždycky vrátíme:-)
OdpovědětVymazatAmélie,nádhera jsi šikula...tolik tě obdivuji,jako matku a jako člověka!!!Jeníček to taky hezky zvládnul,jste šikovní moc,moc...zdraví Lucka a Justýnka
OdpovědětVymazatI já se přidávám k pochvale. Před takovým výkonem, který jste toho dne předvedla, se klaním až k zemi.
OdpovědětVymazatObdivuju Vás! Hodně štěstí Vám i Jeníkovi...
OdpovědětVymazatNo ty jsi sikula! Zvladnes dojet, neztratit Jenika z dohledu a jeste vsechno nafotit? Jak to jen delas? =)
OdpovědětVymazatčtu, čtu a nepřeatávám tě obdivovat...
OdpovědětVymazatEthneo, Evi, díky.
OdpovědětVymazatAmél, ani nevíš jak mi po přečtení několika článků u tebe na blogu buší srdce. Ani nevíš jak tě obdivuju.. užij si den. :)
OdpovědětVymazatMoc děkuju.
VymazatTo musel být opravdu úžasný výlet. Já bych se zbláznil...
OdpovědětVymazatGabrieli, já na něj taky hned tak nezapomenu.
VymazatO zábavu hned postaráno.. ;)
OdpovědětVymazatObdivuji tě za tvou odvahu, že se klidně vydáš do Prahy, že to tam zvládáš včetně zastavování, a tak.. a ještě s Jendou, když se to usnadnit zrovna nesnaží. Je dobře, že jste to zvládli.