to je někdy dřina.
Když není po jeho, podlomí nožičky,
odmítá držet se ruky své matičky.
Utíká rychle v širou dál,
neslyší, že na něj někdo zavolal...
Ukazuje mi tak svoje záda,
a já ho mám přesto tolik ráda.
Po zemi se válí jako prasátko,
na vodítku půjde jako zvířátko.
Jeho život za to ale stojí,
maminka se o něj venku bojí.
Synek na první pohled krásný je,
ale jestlipak je tu i naděje...
Naděje, že do společnosti se jednou zapojí,
jak asi v životě svém Jeníček obstojí?
Bohu jeho život s důvěrou svěřím,
že bude lépe, ráda věřím....
No Ami, já nevěřím svým očím, taková dlouhá básnička! Moje máma by řekla: " Z tebe ještě jednou něco bude!" :-)))
OdpovědětVymazattaké jsem doufala, ale přiznejme si že jak můj Peta tak tvůj Jeníček budou jiní. Společnost je bude špatně akceptovat.
OdpovědětVymazatVidím to u Peti, je už dospělý a lepší už to nebude. Už moc nevěřím.
Všeříkající, upřimné... nádherné :-)
OdpovědětVymazatVauu :-))) pekne basnicke strevo :-)))
OdpovědětVymazatNeboj Ami, i autiste maji sve misto na svete....Jenda se urcite zapoji, verim tomu !!
A nedeje umira posledni.
Myslim na vas.Lucie
Dlůležité je,aby byl š´tastný on...svět stejně málo oceňuje...nakonec kvůli světu apolečnosti se nenarodil..
OdpovědětVymazatSvatá pravda, AndyPan...Díky!
OdpovědětVymazatAmelie,áááách to je tak výstižný :-).
OdpovědětVymazat