Včera jsem byla po dlouhé době na přednášce nejen o autismu...
...občas přečtu pár řádků v knize...
...ale pořád dbám na pravidelnou "výuku" Jeníčka.
Dnes zvládl historicky první procházku ve školce.
Tedy snad. Učitelka mi jako normálně nic neřekla, ale chlubil se Jeník. Tedy chlubil? Nadával, že už nikdy do školky nepůjde.
Zlobil se, že po něm paní učitelka chtěla, aby si "sám oblékl bundu, vždyťuž je velký kluk" - a on to neumí, tak mu ji prý nakonec oblékla "jiná učitelka".
Stavebnici IOTOBO neodmítl, ale za zmrzlinu několik minut hezky pracoval.
Zlobil se jen jednou a jen trošku, když měl pocit, že na obrázku je oranžová a já jsem ho nutila tam dávat žluté tvary.
Ale má pravdu - barvy nejsou úplně stejné...
Zítra budu v rozmazlování sebe sama pokračovat a chystám se do Týnce na bohoslužbu.
Na neděli mě maminka láká do kina na Donšajny, ale mně se nechce, kino totiž moc nemusím... jedině že by mě někdo přemlouval, že to stojí za to:-P
Vlastně už si ani nepamatuji, kdy jsem byla v kině naposledy...
Na ten film se chci taky podívat. Mohl by se ti líbit, protože jsou na něj dobré kritiky. O čem byla ta přednáška kromě autismu? Byla taky na Lávce?
OdpovědětVymazatSi fakt sikovna, starat sa o seba je dolezite asi aj ja by som si vybrala podobne. Kino tiez nejak extra nemusim, leda ze by tam bolo nieco co fakt stoji za to. Ja som si ale dnes objednala 4knihy, tesim sa na ne.
OdpovědětVymazatZuzana
Pokaždé u Tebe žasnu, kolik krásných her a úkolů pro Jeníčka máš. Já bych nevěděla, co nového mám stále vymýšlet.
OdpovědětVymazatA proč Tě učitelka ve školce neinformuje? :-(
Když jsem četla, že jste začala myslet i na sebe, tak mi srdíčko tak nějak poposkočilo a jsem moc ráda. :-) Však nemusím říkat, že je to důležité věnovat se i sama sobě. A kino doporučuju. Na filmu jsem byla, neusla jsem ani předčasně neodešla. Tákže chci slyšet, jak jste nakonec vyrazila do kina... ;-)
OdpovědětVymazatAmélie, nevím, zda jsem něco nepřehlídla.., ale napište něco víc o té Jeníčkově školce? Zdá se, že tam chodí mnohem pohodověji než dřív.., je to tak ?
OdpovědětVymazatMajka
Loni chodil 2x týdně na 2 hodiny. Teď zkoušíme 2x týdně na 2 dopoledne - 8-12:00 hodin. Nechtěl, nechodí tam rád, ale přijal to jen s mírným protestem. Řekla jsem mu, že paní učitelka řekla, že pro něj mám chodit ve 12:00 a vzal to. I když mi pokaždé říká, že už tam nepůjde. Má novou, mladou asistentku a zdá se, že super. Poprvé v životě mám volné dopoledne:-)
VymazatTak to je skvělé!
VymazatTak vidíš že to občas i jde, myslet i na sebe...:) Mám ohromnou radost, za Vás za oba, jak se snažíte a zvládáte...:) Já tě klidně budu přemloouvat ať jdeš do kina, pokud budeš mít hlídání...:), což budeš..:)atmosféra velkoformátového filmu tě strhne, mě překvapí vždy už reklamy...:)Teda vždy, naposledy jsem byla v lednu, ale byla..:) ..navíc...když půjdeš do kina ty, třeba jednou půjde i Jeníček... protože v"normálním" životě lidé chodí i do kina...:) a to jsou dobré vyhlídky, co říkáš?:)
OdpovědětVymazatMarci, to je fajn, že se taky dostaneš na bohoslužbu. Jen bych byl ještě radši, kdybys mohla na tu s námi v neděli odpoledne. Je fajn číst, že i pro sebe si občas nějakou tu minutku uloupíš. Pán tě opatrj a posiluj ve tvé nesmírně užitečné, byť velmi nesnadné cestě životem!
OdpovědětVymazatAhoj Davide. V neděli odpoledne? Napiš mi, prosím, bližší informace mailem. Dám si to do seznamu přání...a pokud něco hodně chceme, jistě se nám to splní:-)
VymazatNo vida, takže Jeník, když nemá moc na vybranou, tak se s mírnými protesty přizpůsobí. Nakonec i tu školu by dvakrát týdně na dopoledne jistě zvládnul s asistentkou. A zbytek byste nějak podle IVP mohli třeba doučit doma. A postupně by se to třeba navyšovalo na počet hodin ve škole a nakonec ani nebudeš vědět jak, bude ve škole jak doma. Někdy asi nezbývá, než ho hodit do vody, ať plave:-) Myslím samozřejmě v tom dobrém slova smyslu.
OdpovědětVymazatLenka
Není to o tom, že když se hodí do vody, tak plave. Nikoliv. Naopak: postupná expozice a hlavně správně načasování. Ve 3-4 letech nezvládal půl hodiny ve školce, hodiny pak ječel a byl nepoužitelný. Loni zvládal 2x týdně dvě hodiny, ale odpoledne a večer to nestálo za nic. Už nezvládl ani nákup ani návštěvu, usínal rozrušen pozdě v noci nebo k ránu. A teď zase postoupil o krok dál. Paráda, ne? Já to pořád říkám, že bude líp. Hlavně NIC nelámu násilím, ale zkoušíme to pomalu a postupně. Jsem vděčná za každý pokrok. Vím, že toho zvládneme víc a víc, jistě i školu... i když zatíme nevím jak, jak dlouho, jakou formou, ale vše přijde ve správný čas. Stačí věřit.
VymazatMilá Amálko, před několika dny jsem se dívala na fotky Jeníčka, které jsi nafotila po jeho narození, když byl ještě miminko. Dívala jsem se na něho,
OdpovědětVymazatjak byl strašlivě prohnutý do luku a četla ten text o cvičení Vojtovky a dalších
rehabilitacích. Ačkoli byl Jeník na tom už jako miminko hodně špatně, přesto jsi to s ním nevzdala, cvičila jsi s ním a rehabilitovala tak dlouho až se nakonec nejenže postavil na nohy, ale začal i sám chodit...
Přestože se narodil tak moc postižený, tak chodí, mluví, občas asi i nadává, sám se nají... Když jde z tak postiženého človíčka udělat toto, proč by nešlo zkusit začlenit ho do mezi ostatní lidi? Já vím... Já vím. Ono je za tím mnoho práce a vysilující dřina... Pro mě osobně je lepší zkoušet to, než dát dítě do ústavu s konstatováním, že to prostě nejde...Ale tím nikoho neodsuzuju, poněvadž každý jsme psychicky disponovaní jinak a žádná máma si nepředstavuje, že se jí narodí postižené dítě, každá chce mít dítě zdravé. Alespoň si to myslím. Vy jste měla na výběr. Dát Jeníčka do ústavu, kde by se prakticky vůbec nerozvíjel a byl by z něho ležák. Ale Vy byste mohla mít i další dítě, možná by bylo zdravé a dělalo by Vám radost. A pravděpodobně byste se nemusela rozvádět a stěhovat se někam do pryč. A Jeníčka byste prostě mohli vytěsnit... Určitě by to pro Vás bylo daleko jednodušší, kdybyste si zařídila život tímto způsobem. Pro všechny by to bylo jednodušší... Ale Vy jste to neudělala. Vy jste volila tu pro sebe nejnepohodlnější a ne zrovna levnou variantu. A za to před Vámi smekám...Takové chování je hodné úcty...Já myslím, že komentáře lidí, kteří tak sebevědomě prohlašují, že on nikdy nebude schopen toho či onoho jsou prostě výroky lidí, kteří o celé problematice naprosto nic nevědí a nikdy to na vlastní kůži neprožili. To, že je člověk v takové situaci vděčný za jakoukoli naději...Kdybyste takto uvažovala Vy, anebo lidé, kteří Vám s Jeníčkem pomáhali v době, kdy ani neseděl, byl by z Jendy ležák...
Se všemi důsledky, které by z toho vyplývaly.
...děkuji za dlouhý komentář. S jednou věcí JISTĚ nesouhlasím - diagnóza nebo stav mého syna NIJAk nesouvisí s rozvodem a následným odstěhováním. Chtěla jsem se rozvádět už před tím, jen jsem na to neměla sílu ani odvahu. To byl problém nekomunikace mezi mnou a manželem. Jsem šťastná, že jsem se dokázala rozhodnout a dotáhnout rozvod do konce.
VymazatA to ostatní fascinuje i mě. V jednom roce byla prognóza nechodícího a nesedícího dítěte na vozíku. Považuji to za zázrak.
Hodiny a hodiny nekonečné práce dávají smysl. Ohledně ústavu mi to lidé říkají i nyní. Jenda by NIKDY nedosáhl tohoto pokroku, kdyby byl odložen v ústavu. Byl by nešťastný a zalékovaný, aby neotravoval a nic nechtěl, hrozná představa. Mám svou víru, tudíž vím, že vše je tak, jak má být.
To se čte hned o něco lépe, když si uděláš i čas sama na sebe.:) Vždyť to potřebuješ to jako sůl.:)
OdpovědětVymazat