V poslední době nemám chuť psát.
Není-li člověku nejlíp, touží tak akorát po obejmutí a po pohlazení.
Jenže na blogu se najdou i tací, kteří mají chuť si do vás "kopnout" a ještě vám přidat. Občas nechápu, co k tomu lidi vede a je mi jich upřímně líto.
Bohužel si "kopnou" i lidé, od kterých jsem to nečekala.
Ono se správně říká, že v nouzi poznáš přítele. A tak: díky Bohu za tu "nouzi" a díky Bohu za ty, kteří pomáhají, nebo aspoň neškodí.
A protože to nemám zapotřebí, tak se po takových útocích stáhnu.
Jako Jenda zalezu do své ulity a nikoho tam nepustím.
V takových chvílích mám chuť praštit s blogem a skončit... ale pak je mi to líto. Blog pomáhá mnoha lidem a nejen to, pro mě je takovou malou kronikou.
Dřív jsem dělávala dětem kroniky ručně. Psala jsem zápisky do knih a prokládala jsem to fotkama. Poslední roky tuto funkci převzal blog.
Občas Jendovi ukazuji, kde byl, co dělal, jaké úkoly plnil a on se na to rád dívá. Obrázková komunikace funguje perfektně.
A tak, když nějaký mamlas, který nemá o autismu ani páru, zaútočí, tak počkám, až to přebolí, až se mi uleví, až zase nabudu svůj vnitřní klid a zase se vrátím.
Byla by to škoda.
Nedávno se mě jedna kamarádka ptala, KOLIK toho pustím na blog...zda alespoň deset procent?
Určitě ne.
Úkol zabere jen pár minut... a nevypovídá NIC o tom, co zažíváme a prožíváme každý den.
Nevypovídá nic o tom, jak těžké je žít s autismem.
Ale důležité je, že ten každodenní boj zvládáme, že děti se zlepšují a jsou šťastné...
...a hlavně, že se máme rádi.
Ani nechutní anonymové nám nezkazí náladu. Svými komentáři ukazují svoji "velikost" a to, jací jsou oni, rozhodně to nevypovídá nic o nás.
Možná nám závidí naše štěstí.
Jendovi se s mojí pomocí povedlo složit puzzle ze dvanácti kousků. Jsem na něj pyšná. A nejen na něj. Občas i na sebe. Nehroutím se, ale RADUJI se ze života, ze svých dětí, z vás, svých čtenářů, z vašich milých komentářů, z každého dne, z každého pokroku, z každé minuty, kterou mohu trávit se svými blízkými.
A také jsem pyšná na své dcery. Obě to mají velmi těžké, i když každá trochu jinak.
Tohle je to pravé štěstí. Milující rodina, kde na sebe lidé mají čas.
K těmhle výlevům nemám slov, aspoň ne slušných. Ale oni si ani nezaslouží tvoji pozornost. Kdyby ti tohle všechno měli říct osobně, měla by i kočka na dálnici víc odvahy než oni (tohle je hláška z dva a půl chlapa, ne z mojí hlavy :-)). Nemůže ti někdo, kdo má blog, poradit, jak třeba nastavit povinné zadání mejlu, než odešle komentář? Ten mejl nemusí bejt zveřejněnej - některé ty chytráky by to třeba odradilo, tobě by se to líp blokovalo a taky by ti to usnadnilo a urychlilo komunikaci, když ti někdo bude něco chtít. Moc ti pomoct neumím, ale možná se za dva týdny objevím v Praze, tak kdybys chtěla a našla čas, můžeme na chvilku vidět...aspoň ti posílám písničku a citát (někomu už jsem ho posílala, možná jsi to byla ty :-)) - sice asi nejsem moc křesťan, mám "vlastní" víru a filosofii, ale tahle hudba se mi líbí. V češtině existuje pod "Teď je ten čas jej chválit", ale tohle je originál http://www.youtube.com/watch?v=NPWq8eM4lu8 Nedopusť nikdy, aby starosti a shon zastřely jas tvého ducha. Netrap se zbytečně, vždycky se snaž zachovat duševní rovnováhu, ať je tvoje duše volná, v tvém nitru ať je mír. Pamatuj si, že každý je sám sobě tvůrcem nebe i pekla, nosí si je pak ve svém svědomí. Vzpomeň si na to, až přijdou v životě zlé chvíle! ---- čili jinými slovy, blbec je nebezpečnej ze všech stran a srážka s ním bolí, nicméně pro ně je nejhorší trest najít někoho, kdo se nad ně povznese a neřeší je. Oči, uši i mozek a srdce maj medicínsky možná v pořádku, ale v praktickém životě jim to je celkem k ničemu, když to neumí správně použít (ač si oni myslí opak).
OdpovědětVymazatMíšo, dík. Ty víš, jak udělat člověku radost.
VymazatAmálko a nejde teda zakázat anonymní komentáře..?
OdpovědětVymazatPřesně tak, vydržte, ráda čtu Váš blog, i když moc často nekomentuji, ale ráda sleduju, co se vám povedlo nebo nepovedlo a tak. Nenechte si kazit radost a pohodu nějakými "blbými" lidmi, kteří neumí nic jiného než kritizovat, hanit, pomlouvat, ale kdyby toto všechno spadlo na ně, tak by to nezvládli. Myslím, že i pro Jeníčka je hezké, když si zpětně může prohlédnout fotky a vy mu čtete, co kdy dělal atd. Zrovna tak jako moje dcera, taky na ní občas padne období, kdy si prohlíží fotky nebo videa, když byla menší a mladší.
OdpovědětVymazatTakže žádné smutky a už se těším na další článečky, každé ráno v práci si čtu, co se u vás událo nového, co se podařilo a tak . :-)
Marlenko, díky. Budu se snažit, abyste měli u snídaně co číst:-)))
VymazatMarci, tak je mi líto, že jsi smutná, ale já ti rozumím. Když mně někdo napsal něco ošklivého, taky mne to rozhodilo tak, že jsem chtěla končit s psaním, ale pak jsem se oklepala a uznala, že jsou i lidé takoví. Ty jsi moc šikovná a jedinečná Maminka s velkým M. Moc bych ti přála taky někoho, kdo by tě objímal a měl moc rád. Tedy kromě dětí.
OdpovědětVymazatMoc Ti přeju, aby Ti bylo veseleji!
OdpovědětVymazatJe mi moc líto, že chcete přestat psát. Za ten čas, co se tu chodím na Vámi psaný blog dívat, jsem si na Vás už zvykla. Jste jediná, kdo dokáže napsat nějakou tu novou věc prakticky každý den, anebo když ne, tak občas obden.
OdpovědětVymazatVáš blog se hrozně dobře čte. A fotky, co tu dáváte, jsou úúúúúúžasnééééééé.
Tak ráda bych Vás nějak potěšila, ale nevím, jak. Na návštěvu Vás pozvat nemohu, bydlíme od sebe dost daleko. A tím pádem Vám nemohu nabídnout ani asistenci k Jeníčkovi, který se za ten rok, co se tady chodím dívat na nové články, naprosto neuvěřitelně zlepšil. Chtěla jsem napsat něco pěkného, ale zrovna nic mě nenapadlo. Zkuste se nedat !!!
Ono je to skutečně tak, že v životě neštěstí nepřichází samo, vždycky si dovede ještě několik bratrů. Srážce s blbcem se podle mne nevyhne nikdo. Je možné, že za jejich útoky je závist z toho, že máte tak krásně vedený blog a velmi by je potěšilo, kdybyste s tím psaním skončila.
Helenko, díky. Už jen kvůli takovým krásným komentářům to přece nevzdám. Díky.
VymazatVždycky se najdou někteří, kteří rádi kazí náladu druhým.
OdpovědětVymazatMilá Amélie, mrzí mě, že ti hloupí anonymové znepříjemňují život. Někteří lidé plní vlastních problémů zřejmě neodolají kopnout si do bezbranných :o(
OdpovědětVymazatNetrap se, jsi úžasná žena a skvělá maminka, drž se a nenech se otrávit. Věř tomu, že je mnohem víc těch, kteří si tě váží, obdivují tě a mají tě rádi! Jako já :o)
Díky! Komentář jako pohlazení.
VymazatI kdyz Vas osobne neznam, mam Vas rada, Amelie. Jste skvely clovek :) Vase deti budou treba jednou schopny integrovat se do spolecnosti, prave diky Vasi peci, lasce a vytrvalosti. Kdybyste dala Jenicka do Ustavu, nebylo by z nej nic. Chapu, ze Vas urazlive komentare rozhodi, ale preju, at se z toho vzdycky brzy dostanete. Vzdyt Vy sama vite nejlepe, ze delate vic nez maximum. :) a navic, zadny clovek nema pravo nas soudit :)
OdpovědětVymazatMiriabel, děkuji za krásný komentář.
VymazatK těm ošklivým anonymům - myslím si, že to mohou být lidé z okolí děvčat či vašeho bývalého muže + vždy se najdou duševní chudáci, kteří se psaním urážek baví. Je to těžké,buď byste musela přestat psát,nebo je mažte, banujte...
OdpovědětVymazatJá se ale vrátím k vašemu komentáři níže, že jste zvědavá, co bude syn dělat, až bude ve škole... Tedy nemyslím si, že v dohledné době by mohl do jakékoliv školy chodit, nepíšu to ve zlém, prosím. Ale když nesnese víc osob ve svém okolí, vždy jen jednoho, když se nedokáže soustředit, pořádně nemluví, tak je zatím předčasné o škole uvažovat.
Děláte evidentní pokroky, je možné, že za rok či dva dojde k náhlé změně a najednou to půjde, tak jako jste to dokázala s nočníkem, s dudlíkem, s koupáním a s řadou, na první pohled nepřekonatelných problémů.
Co byste podle mne potřebovala nejvíc, by bylo odjet na pár dní a získat odstup - tak se reálně podívat na svou situaci a posoudit možnosti, Vaše i vašich dětí - s odstupem.Bohužel, to se Vám asi nepodaří, nejde to zařídit v té konstelaci, ve které se nacházíte. Kdybych byla kouzelník, tak bych Vám to zařídila, ale nejsem a sama se nacházím také v těžké životní situaci. Tak Vám alespoň držím palce, ať se to pomalu zlepšuje!
Alena
Nenech se odradit,je dobrý se vypsat.Máme vás rádi,kašli na hlupáky.
OdpovědětVymazatMarcelko,
OdpovědětVymazatposílám pohlazení a obejmutí :o)
Jsi úžasná ženská a nedej se....
Jarka
Děkuju.
Vymazatpiš, nikdy se člověk nemůže zavděčit všem a já razím heslo, že to dělám kvůli sobě a ne kvůli druhým!!!
OdpovědětVymazatJste v tak inspirativni v mnoha věcech!!
Zdravím z Hané!!
Posílám srdečný pozdrav na Hanou..chybí mi můj rodný kraj...
VymazatPro Vás leda tak potlesk a ve stoje! Ale ten k ničemu není, takže obrovské obejmutí a tísíce podporujících a krásných slov, které si vy zasloužíte! Blbci se najdou všude. Lidé odsuzují i obyčejné věci, které jsou pochopitelné. Natož autismus a další nemoci, které jsou složité na pochopení a naučení se o nich. Teda spíš o naučení se s takovými lidmi komunikovat, žít, pomáhat a rozvíjet jejich duši.
OdpovědětVymazatTakže nic nevzdávejte a nezapomeňte, že vy jako milující rodič jste víc než tisíce pošklebujících se anonymů. :-)
Kejtý, díky!
VymazatSOM AUTISTA A TENTO BLOG SA MI PAČI
OdpovědětVymazatDěkuji. To jsem moc ráda. Proto to píšu:-)
Vymazat