Jeníček o knihy moc nestojí. Dříve "četl" alespoň písmena a čísla, teď ho nebaví ani to.
Málokdy natrefím na něco, co ho zaujme. A to máme doma tolik knih.
Když už něco najdu, pak z toho mám radost.
Miluji knihy a mrzí mě, že děti tuhle vášeň nepodědily.
Holky už si do toho moc kecat nenechají, ale u Jendy se ještě snažím.
V knihovničce jsem našla knihu, kterou kdysi dostala Šárka: Simonův kocour - chlupatý postrach okolí.
Obrázky o zlobivém kocourkovi, který neustále tropí nějakou neplechu, se Jendovi líbí.
Musím toho využít, než mi to "zase hodí" na hlavu.
A tak se snažím Jeníčkovi zpříjemnit alespoň pár minut večer před spaním nějakým krátkým příběhem z této knihy.
Včera byl úžasný den. Přijela jedna skvělá 18 tiletá dívka a pár hodin se věnovala Jeníčkovi.
Mohla jsem umýt podlahu, uklidit Jendovy úkoly, s holkama jsme po půl roce přebraly věci ve sklepě a s Eliškou jsem hrála karty a stolní hry.
Viki, DĚKUJU, moc jsi NÁM pomohla!!!
Toho kocourka znám. Je s ním pár videí na youtube. :)))
OdpovědětVymazatA není zač. Udělala jsem to ráda!!! :)
Kdo by to řekl, že se Jeníčkovi zalíbí zrovna takové jednoduché obrázky bez barviček. Ale pokud do knížky dobře vidím, tak jsou ty obrázky hodně "akční", kocourek je velké zlobidlo a skutečný postrach pro své okolí. Tak už se nedivím, že se to Janíčkovi, jako správnému klukovi, líbí. ;-))
OdpovědětVymazat