Výška: 129 cm
Váha: asi 23 kg (v 6,5 letech)
Ještě před rokem nebylo možné Jeníčka změřit a zvážit:
http://auticekjenicek.blogspot.cz/2012/10/jak-jsme-nezvazili-autistu.html
http://auticekjenicek.blogspot.cz/2012/09/mira-vaha.html
A dnes? Paráda.
Jako velký kluk přistoupil Jenda ke skříni, nechal se změřit a dobrovolně vstoupil na váhu.
Ještě zjišťoval, kolik kdo měří. Váha ho naštěstí nezajímala. Ještě aby to vykládal někomu na potkání:-P
- "Kolik máš ty?" ptal se mě. - "181 cm."
- "A kolik Eliška?" - "Asi 174 cm."
- "Kolik Šálka?" - "Myslím, že 165..."
Díky Bohu za tyhle pokroky, dávají mi křídla.
Mne sa zda ze tak okolo 23 som mala v jeho veku aj ja, ale podla vasich mier som musela byt tak o 10-15cm nizsia. Som si ista ze Mathis a Robin nebudu mat ani tych 23kg.
OdpovědětVymazatPanejo, to jsi taky hodně vysoká! :-) Já mám stejně. Taky se tak hrbíš? :-) To si pamatuju z dětství nejvíc - maminčinu větu, která se stokrát za den opakovala: NEHRB SE! Oooo jak já to nesnášela. A teď to sama říkám holkám... :-)))
OdpovědětVymazatJeníček je šikula. Mladší se mi taky strašně dlouho odmítala vážit a měřit, pokaždý scéna jak z psychologického trilleru o psychotické matce a týraném dítěti. :-))) Až letos to už je v pohodě. :-) A to je tzv. neurotypická. Jen je taková divoká a praštěná, no. Po kom asi? :-)) (Ach ta genetika.. :-))) Mikyna
Amélie ,čtu pravidelně a tak smekám před Vámi a toto je ohromný skok vpřed . U Vás na blogu si uvědomuji ,jak obyčejné věci ,které beru jako samozřejmost ,že je dítě zvládne ,jsou pro Jeníka problém a jak s trpělivostí a láskou mu je ukazujete a vsouváte do hlavičky , Míla z ostravy
OdpovědětVymazatJe sikovnej, on vsem skeptikum a skarohlidum jeste ukaze! Marci, budu v Praze 28.7. nekdy od odpoledne a 29. 7. pocitam tak do 18.00, pokud bys nasla cas (vim jak to mas s casem) a chtela se potkat, napis mi na mejl, at te zaradim do sveho programu :-)
OdpovědětVymazatTo je krásné! Já si dobře pamatuji ten článek, jak jsi psala o tom, že se Jenda nechce vážit. Ale koukám, já bych vedle vás všech děvčat byla jako trpaslík. Nikdy jsem neměřila víc jak 162, ale už rostu do země. Krásný den a jen tak dál s Jeníčkem!
OdpovědětVymazatTeda to nejsou jen pokroky, to jsou primo milove skoky!
OdpovědětVymazatJa vim, ze tobe ta zlepseni prijdou treba mensi, Jenika vidis kazdy den, neustale. Pro cloveka "zvenku" to ale pusobi jako velke zmeny. Je bajecne, co jsi vsechno dokazala.
P.S.: Ja jsem v porovnani s tebou teda mrne, 167, a to jsem si myslela, ze jsem tak akorat. =D
Má v šesti a půl stejně, jako moje starší v deseti. :-) Ale přesně, jak píše Míla - u tebe si člověk denně uvědomuje, že nic není samozřejmost a je za co děkovat.
OdpovědětVymazatJejda, metr třicet v šesti letech? To je kus chlapa! Asi bude po mamince :-)
OdpovědětVymazatJe možné, že by kromě neustálé trpělivé péče maminky prospěla Jendovi i změna prostředí? I když autisté nemají rádi změny, zdá se mi, že tohle mu docela pomohlo.
Opět další pokrok a důvod k radosti. :-))
OdpovědětVymazatDalší pokrok a další důvod k radosti. Myslím, že odborníci by se mohli u tebe učit.
OdpovědětVymazat