Potřebovala jsem dát vařit rýži a Jenda to nezvládal v obýváku sám.
S rukou zakousnutou v ústech mlátil hlavou do opěradla gauče.
Spěchala jsem, i když mu to tak nepřipadalo. Ale fakt musím někdy vařit nebo si alespoň dojít na záchod.
Když jsem si (konečně) sedla na gauč, slyšela jsem:
- "Ach jo, kvůli tobě, že sis sedla, tak se mi to zničilo, ach jo. (Stavěl zrovna něco z magnetické stavebnice.)
Ty jsi tak zlá. KDYBYS tu ladši NEBYLA!!!"
Aby toho nebylo málo, tak do obýváku po chvíli nakoukla Šárka, aby mi něco řekla:
- "Kdyby se Šálka nenalodila, to by bylo dobže. Požád tady mluví. Požád mě otlavuje."
Když Eliška mluví v kuchyni, snažím se Jendu zabavit a něco mu povídat, abych odvedla jeho pozornost.
Jenda to stejně slyší...
- "Kdyby byla Elina ladši ticho, je tlapná. Ach jooo."
Dnes nemá Jenda nejlepší den, mohu jen doufat, že zítra bude líp....
Ach jo, musíš to mít těžké! Obdivuji Tě!
OdpovědětVymazatAmélko, tohle jsou moc těžké věci pro mámu. Potřebovala bys slyšet pravý opak. Tak já ti aspoň napíšu, že jsem ráda, že tu jsi.
OdpovědětVymazatJeník na jednu stranu nechce být bez tebe ani chvilku a pak tě zas nechce asi nechápe dost dobře význam slov - já bych na kdybys tu radši nebyla reagovala : tak já zas jdu.Jana
OdpovědětVymazatTo je strašné, vůbec nevím, jak to můžeš zvládat...
OdpovědětVymazatAmélko, je fajn, že TAM jsi a je dobře, že JSOU tam i holky :-) Prázdniny utečou jak voda a zase najedete do zaběhnutých kolejí :-)
OdpovědětVymazatNeslo by mu nejak vysvetlit ze Eliska muze mluvit stejne jako on?
OdpovědětVymazatObčas to přežije a někdy je z toho nepříčetný.
VymazatRadit nechci,ostatně žádnou "chytrou" radu ani neznám. Myslím,že ty nejlíp víš,jak na tyhle řeči reagovat,případně nereagovat. Tak bych chtěla jen poslat virtuální pohlazení a popřát pevné nervy.Jsi zlatá máma a děti to určitě vědí.
OdpovědětVymazatOuu. To je smutné, že ti Jenda povedal niečo také. Nemyslím, že si celkom uvedomuje, čo vraví, je ešte maličký. Ale aj tak.
OdpovědětVymazatModlím sa za teba a za tvoju rudinku.
Obdivujem ťa. :)
Marci tohle znám moc dobře: nemluv nic neříkej kvůli tobe se mi to zobilo ,vypni televizi at nemluví neumím to udělat at jsou holky zticha nejde mi to udělat.......já myslím,že se tak moc soustředí,že postě zvuk je fakt vyruší a je hnedka z toho afekt.
OdpovědětVymazatDěkuju. JSEM ráda, že to někdo chápe.
VymazatTady asi nemůžeš moc udělat, jen počkat až to přejde.
OdpovědětVymazatNení každý den růžový, ale lepších chvilek se taky dočkáš.
Malý mi zase říká, že mě nemá rád, když je naštvaný, nebo že já ho nemám ráda, pokud mu nedovolím, co zrovna chce. To nejde brát vážně, za chvíli už se beztak zase přijde mazlit, když už řekne něco přes čáru, tak ho upozorním, aby nebyl drzý, jelikož to také může v klidu říct někomu cizímu, on to vůbec nerozlišuje. Dost často někomu řekne, ať je ticho (klidně v tramvaji cizím lidem). Když byl menší, tak mu děda říkal, že je lumpik, prcek pak byl jednou se mnou venku, nějaký pán se na něj divně podíval a on na něj: "Tytyty, lumpiku!" Pán to zrovna za moc vtipnou hlášku nepovažoval:-) Také kolikrát se třeba uhodím a syn se mi směje, ačkoliv ví, že to bolí, ale vím, že to není tím, že by mi to přál, jen si prostě nedokáže v tu chvíli pomoct.
OdpovědětVymazatTakže je si myslím, že je těžké pro tyto děti rozlišit, co už může urazit a co vůbec urážkou je, co si můžou dovolit a ke komu, nebo jestli se někoho dotknou jejich netaktní slova, protože vůbec nechápou, co to vůbec je a časem se snad naučí v tom lépe orientovat (i když dost pochybuju o tom, že to bude vždy stoprocentní). Ale také si myslím, že je třeba na to stále upozorňovat, že se to a to mamince neříká, že to a to urazilo pána odvedle, případně babičku, dědečka.... Úplně to tedy osobně netoleruju a občas mu přiletí nějaká přes pusinku, jelikož někdy to dělá schválně, což na něm poznám velmi snadno.
Lenka