Jenda zrovna dojedl jogurt. (Díky Bohu, že asi 14 dní jí jogurty a konečně trochu obohacuje svůj chudý jídelníček!)
Řekla jsem mu, aby kelímek vyhodil do koše (a lžičku dal do dřezu), už to ví, má to naučené. Učím ho samostatnosti, co se dá.
Vše by proběhlo v pohodě. Já bych byla vděčná za to, že Jenda snědl jogurt a že je hezky samostatný:-)
..... jenže se k tomu nachomýtla moje maminka.
- "Jeníčku, vyškrab to, ještě tam máš aspoň jednu lžičku jogurtu. Nevyhazuj to, stojí to moc korunek!"
Jenda se řevem zahodil kelímek a utekl na houpací křeslo. Má ho rád, často se na něm houpe, uklidňuje ho to. Zabořil hlavu do růžové deky, která je na křesle schválně, aby bílý potah nebyl hned špinavý... (Deka se dá v pohodě v pračce vyprat)
A mamka na něj hned zvýšila hlas:
- "Neutírej si tu pusu do té deky, vždyť bude špinavá. Pojď, utřu ti pusu do kapesníku..."
A Jenda ječel a vyháněl babičku pryč. Nadával, že je zlá a že ji tu nechce.
(Mamka má velký dar dělat z komára velblouda. Já už jsem si na to zvykla, ale mí autisté to berou velmi špatně.)
Večer jsem se snažila mu to vysvětlit, říct, že je normální, že sem babička chodí, že ji máme rádi, pomáhá nám, ale marně. Jenda se zatvrdil a schovával se pod peřinu. Nacvičujeme podobné situace s obrázkama, s Krtkem, s dudlíkama, ale zdá se, že zatím marně...
Když přišla babička dnes, bylo to ještě horší.
Asi byl Jenda ještě naštvaný ze včerejška. Strkal v kuchyni do babičky, zastupoval jí cestu, nadával jí, že "je malá, tlustá babice", plival na ni a zavíral jí dveře před nosem... Marné je vysvětlování, že se to nedělá.
Myslím, že nakonec byla mamka ráda, když jsem Jendu odvedla do obýváku. Musím mu nabídnout jinou činnost. Neumí se sám zabavit, vytočí ho větší počet lidí, ruch, hovor a tak prudí a zlobí.
Dala jsem mu iPad a zapla jsem mu pohádku na DVD, abych odvedla jeho pozornost od babičky. Někdy se to povede.
Někdy se zadaří a mohu pár minut pokecat s mamkou v kuchyni, někdy ne. Dnes to nešlo.
Babička si pak vypila sama kafe v kuchyni, pohostila se rybízovou buchtou a taštičkami s ořechovou náplní a šla zase raději domů...
Ještě jsem na ni stihla zavolat, aby půlku plechu (té buchty) vzala na ochutnání dědovi... (Půlku plechu - už slyším Elišku, jak se ptá, JAK ten plech bude půlit!!!)
Mám z těchto návštěv (skoro) pokaždé špatný pocit. Tolik se snažím, aby se mamince u nás líbilo a skoro pokaždé je to katastrofa.
SNAD to mamka (už tak tragicky) nebere...
Snažím se na každém dni hledat pozitiva: Jenda ochutnal rybízovou buchtu a Eliška ořechové taštičky, což bych do ní neřekla...to je fajn:-)
A fakt nebudu pouštět na blog komentáře v tom smyslu, že ho mám zmlátit, dát mu na zadek, přes pusu ap. TOHLE opravdu na autisty nefunguje.
Ahoj Marci,
OdpovědětVymazatpořád Vás čtu, moc nekomentuji,
Ale dneska jsem si na Vás vzpomněla
kuk sem:
http://www.autismus-a-my.cz/knihy-pro-deti/3098-kocourek-matysek-detska-kniha-s-piktogramy-9788090554207.html
třeba se bude líbit
Hezké léto
A.
Knížka vypadá úžasně. Ano, přesně tohle má Jenda rád. Takhle mu to vyhovuje. Díky za tip.
VymazatBabička i Jenda dva odlišné světy.Babičce rozumím nemá ráda plýtvání ono dnes vyjít při dnešních cenách a poplatcích z důchodu je malý zázrak.Jenda zas z toho nic nechápe ale okolní svět bude (bez bezpečí domova kde je vesměs po jeho )fungovat tak jak se chová babička ,tak bych to brala jako malý trénink - venku se nedá vše uhlídat pro potřeby aut. Přeji hezké prázdniny a hodně úspěchů s dětmi.Jana
OdpovědětVymazatPrávě proto sem babička několikrát týdně nakoukne - takový malý trénink, učení se novým situacím, muset se přizpůsobit, vyrovnat se s nečekanou návštěvou (většinou už mu neříkám, že babička přijde ani v kolik hodin, možnost si vybrat (budeš hodný, můžeš být s námi v kuchyni, zlobíš, klidně se jdi vztekat do ložnice. Vadí ti rámus? Pustím ti v obýváku pohádku, abys nás neslyšel. Učí se VYBRAT si ze dvou možností. Dřív potřeboval vědět na minutu přesný čas, kdy někdo přijde), postupně ho vystavujeme čím dál větší zátěži...
VymazatLepší se, o tom žádná. Ale i mě někdy šokuje, když pak vidím kamarádky dvouleté dítě, které nikdo nic učit nemusí a zvládá většinu situací lépe než Jenda. Nelze to srovnávat. Důležité jsou každodenní malé krůčky vpřed.
Jak já Ti, moje milá, rozumím! Máš ráda oba a je to někdy zlé. Ale babička už ví a zná, co takhle učit nejdřív babičku co a jak, i když by už také mohla leccos předvídat, ne? Ale ono se to všechno určitě také brzy srovná!
OdpovědětVymazatno nahodou na nektery autiky fyz.tresty fungujou...
OdpovědětVymazatNa moje NE. A téma fyzických trestů tu nechci rozvádět:-P
Vymazatkonzultyrovala jsem to s p.Straussovou. Rikala ze je to individualni. na nekoho to funguje na nekoho ne....nastesti Stepa na nikoho neplive a mluvit neumi takze takove veci resit nemusim. Aktualne jsme u dedy a babicky a jeste tu kluci maji bratranka a sestrenici. mam pohodicku :-) taky bych Ti ji prala....
VymazatHolt s babičkama je to těžký. Žijeme v patrovým rodinným domě - já s přítelem a mamka s babičkou, každý tzv. na svým (takže jakoby dva zařízený byty), ale i tak tři generace pod jednou střechou se spolu už docela názorově mlátí. Na podzim navíc přijde generace čtvrtá, takže to už se nejspíš sežereme :D
OdpovědětVymazatJen pro Ježurku jestli můžu: Ono se to řekne přeučit babičku, ale řekla bych, že co se učení týče, tak Jeníček i jakožto autista má větší potenciál tyhlety situace časem změnit víc než babička. Ony ty babičky mají svoje zvyky silně zakořeněný a nic s nima nehne. Já v něčem nesouhlasím už ani s mamkou, ale tam se bez problému domluvíme, ale s babi už nesouhlasím názorově v hodně věcech a ta je jak beran, je zvyklá na svoje postupy, výchovu, atd. a nehne s ní nic.
Já myslím, že s babičkama je to obecně hodně komplikovaný... a úplně chápu tu snahu použít babičku jako mírnou každodenní "zátěž", něco, co Jeníček zvládne a unese.... jste moc šikovná, jak ho po malých krůčcích vedete dál, přijde mi, že dělá obrovské pokroky...
OdpovědětVymazatJenicek dela obrovske pokroky. Ve srovnani s rokem 2011 jsou uplne markantni. Zaslouzite si oba obrovskou pochvalu, je videt, ze jsou za tim roky tvrde prace.
OdpovědětVymazatJa se s jednou babickou nenaucila komunikovat dodnes... Sice je pravda, ze bydli daleko, ale casu a prilezitosti jsme na to meli dost. Jenze vnimame svet kazda jinak. Ted me napadlo, to ma Jenicek na tricku :))) Ja jen, ze s babickama to obcas byva tezsi.. :)
Nechci, aby to znělo jako výčitka či nadávka - ale uvědomujete si, jak moc to, že Jeníčkovi zajišťujete jakž tak lepší život, je na úkor života všech Vašich blízkých okolo - Vaší maminky a obou dcer? Neberte to prosím špatně, je to jen takové zamyšlení, já sama si totiž nedokážu představit, že bych pro spokojenost jednoho člověka obětovala spokojenost a šťastný život třech dalších lidí... Lenka M.
OdpovědětVymazatBohudíky si to den co den plně uvědomuji a přemýšlím o tom. OPRAVDU jsem si to nevybrala - mít dva autisty a snažím se seč můžu, aby všichni byli šťastní (v rámci našich možností). Možná je v našem životě více radosti a lásky než v životech mnohých rodin s neautisty. Ví Bůh. Ano, je to těžké, ale myslím, že život nás všech je i velmi obohacující a láskyplný:-)
VymazatPřeji Vám hodně štěstí a sil, zasloužíte si to, Vy a Vaši blízcí. Lenka M.
VymazatDěkuju.
VymazatJá děkuji bohu za moji maminku, je to taková druhá Matýskova máma....Matýsek ji má hrozně rád, i když taky zvýší někdy hlas a když u nás babička spí, Matěj se k ní zavrtá do deky a je v sedmém nebi...mám někdy pocit že se naši rodiče vyrovnávají s postižením Matýska ještě hůř než my...zvláště děda, pořád ještě neví, jak se k Matýskovi chovat i když i to se zaplať panbůh zlepšuje....Matýsek je u nich strašně rád.....A pro mne je to čas k našerpání nové energie...Přála bych Vám totéž, člověk to potřebuje někdy od té každodenní rutiny utéct :-)
OdpovědětVymazatAno fyzické tresty na autisty nefungují.
OdpovědětVymazatU nás fungovalo a funguje, když řeknu že takhle se tedy chovat nebude. Říkám to přísně a nekompromisně.
Také říkám, že buď se bude chovat slušně a budeme společně spokojeně žít. Nebo se nebude chovat slušně a půjde do ústavu.
Zabírá to.
Ale já vím, můj Peta je už dospělý.
I tak Marcelko Jeníček udělal opravdu velké pokroky.
A já věřím, že se to ještě zlepší.
Míša
To je zajímavé, že tělesné tresty nefungují. Já myslela, že dřív nebo později je možno zkrotit každého vzteklouna. Každý se snad může chovat slušně, je třeba k tomu děti vést. Chudák babička, je hodná a co má za odměnu ?
VymazatJe možné zkrotit každého vzteklouna? Možná. Alke já o vzteklounech nepíšu, píšu o autistech, to je velký rozdíl, milý ANONYME:-P
VymazatMiso, na mého malého Aspika funguje snad jen jedine, durazne recene "nervi! " :D zvenku to vypada brutalne, občas nekteri jen vali bulvy, ale tak co, no....fyzicke tresty? hmmm, to si nedokazu představit, CO bych mu musela udelat, aby "poslechl"
VymazatZuzka a lumpove
snad babicka nikdy neztrati trpelivost....
OdpovědětVymazatOtazka je, zda biti vubec na nejake deti funguje ;)
OdpovědětVymazat