Na procházce pozorujeme auta, náklaďáky...
..míchačku, letadla...
Díváme se na motorky...
...házíme si s míčem nebo hrajeme fotbal:-)
Když začíná Jenda zlobit Betynku a píchat do ní klackem, tak se sbíráme k odchodu domů.
Chudáček malej zpocenej se dokonce na pár sekund "zapomněl" a přišel se přitulit.
Někdy mě příjemně šokuje:-)
Ani jsem nedýchala, aby si to náhodou nerozmyslel ...
Díky Bohu za každý "pozitivní" kontakt, za každý DOTEK, který mi můj syn věnuje.
Rozdělili jsme si úkoly. Jenda nese míč, já vedu na vodítku Betynku.
Ještě chvíli počkat na Betku a jdeme domů.
Sladká odměna po náročném výkonu nesmí chybět.
Oba jsme si ji zasloužili.
Krásné obrázky tady i u předchozího příspěvku. Je radost vidět Jeníka venku, v triku, sandálech, veselého a tulivého. Podle stínu Ti je dovoleno i nosit culík, nebo dokonce drdůlek? :)
OdpovědětVymazatPřeji sluníčko co nejdéle. A to nejen na obloze.
Před několika měsíci, ještě neuskutečnitelné. Jste oba obdivuhodní!!!
OdpovědětVymazatPřeji ještě mnoho tak krásných procházek:-D
Přeji spoustu takových okamžiků.Věra:-)
OdpovědětVymazatMyslím, že se oba vyřádili. I Betynka vypadá rozdováděně, jak jsi ji tak fotila. A krásný okamžik, když se k tobě Jeníček přitulil...
OdpovědětVymazatNěkteré dny fakt stojí za to.