Zkoušíme podobné úkoly už poněkolikáté a zatím marně....
Jenda to nechápe....
Vůbec neví, CO po něm chci....
Pokud mu ukazuji holá FAKTA, třeba ....kde je holčička, jak píše dopis, zalepí obálku a pak nese dopis do schránky....
...tak je ochoten se občas na kartičky podívat....
...nebo je alespoň ukázat čuníkovi.
JEHO to nezajímá, ale čuník se rád podívá. :-)
Takže pokud jen ukazuji, co je na obrázku, tak je relativně pohoda...
FAKTA Jeníček přijímá.....
....třeba tady:
Kluk opéká špekáček....
Ten čuník je tááák zvědavý....
Ani nevím, co bysme bez něj dělali.....
Komunikace přes prasátko většinou vždy zabere....
Ale pokud si dovolím po něm chtít, aby kartičky seřadil tak, jak má....podle toho, co se stalo nejdřív...co potom, co nakonec....
Okamžitě je po hře....
Ale nevadí, jednou na to přijde....
Hlavně nic nelámat přes koleno....
Jenda se do ničeho nenechá nutit....
Jsem ráda, že alespoň přijímá informace....
...a že není tak často zalezlý ve své "ulitě" jako dřív....
Jsem šťastná, že občas zavítá i do toho "našeho" světa, i když vím, že je pro něj často těžký, nepochopitelný,
nepředvídatelný.....
Vím, že by se občas tak rád zapojil do "našeho" světa, ale strašně se bojí......
...vůbec neví, jak v našem světě žít ....
....a přežít......
Ale od toho má přece maminku.... někoho, o koho se může opřít...
...někoho, kdo mu vždy dodá odvahu a naději......
....někoho, kdo pro něj má vždy pomocnou ruku.....
....někoho, kdo pro něj má vždy spoustu bezpodmínečné lásky a přijetí.....
Vím, že SPOLEČNĚ všechno zvládneme, nejen dějovou posloupnost, ale celý další boj s autismem.....
A on to boj opravdu je ....
AUTISMUS je tu teď, dokud je Jenda malý, ale bude tu vždycky.... NIKDY se ho nezbaví.
Autismus nejde vyléčit.
Mí dospělí přátelé s Aspergerovým syndromem vědí, o čem mluvím......
Je to takový každodenní "boj" s lidmi, s okolnostmi, s emocemi, s depresemi, s nepochopením okolí, se svou odlišností.....
Ale důležité je mít někoho, na koho se můžeme spolehnout....
A to platí nejen u autistů.....
Proto vám přeji milující maminky, tatínky nebo nějakého věrného přítele, který vám je vždy nablízku a který je vám ochoten nejen naslouchat, ale i pomoci.
Pokud bolí duše, bývá přítel často tím nejlepším lékem na spoustu starostí.
Díky Bohu za přátele.
Není vždycky posvícení,ale Jeník to určitě jednou zvládne.I pro něj je důležitá milující maminka,která vždy a za každé situace bude stát při něm.A ty jseš pro Jeníčka ta nejlepší máma na světě.Mějte se moc hezky.
OdpovědětVymazatMarcelko, on to Jenda nevím, ale má neskutečné štěstí, že má za mámu tebe!
OdpovědětVymazatTvoje víra a síla pomáhá i nám všem, kteří nemusí denně svádět takový boj.
Moc tě zdravím, Helena
Kéž by na světě bylo tolik trpělivých a optimistických sluníček jako jsi ty!
OdpovědětVymazatHodně štěstí a síly do dalších dnů.
evice
Však ono se zadaří, Jeník je moc šikovný!
OdpovědětVymazatJá si myslím,že je to velký pokrok,když za sebe,jakoby nechává pracovat prasádko,už ví ,že za něho někdo zaskočí,a pomůže a často toho využívá ,jednou si na to troufne sám,jsi zlatá Amélie....Daja
OdpovědětVymazatJeniček poslouchal, a to mamince musí stačit :-) I prasátko poslouchalo, a ještě u toho byl i tělocvik :-)
OdpovědětVymazatfotky mne moc pobavily, je z nich cítit velká radost a zvídavost. psaní pod nimi mne však hodně rozesmutnilo...ale našel jsem tam naději, trpělivost a lásku, což je to nejdůležitější! přeji hodně sil do dalšího žití! Drak
OdpovědětVymazatDěkuji z krásný příspěvek!
OdpovědětVymazatJe dobře, že Jeníček "aspoň" přijímá informace, myslím, že je moc důležitý, že zvládá spolupracovat tímto způsobem, že není úplně uzavřený jen v tom svém, ale nechá k sobě proniknout i informace zvenku, od tebe. A ještě že máte to prasátko, které se o vše tak pěkně zajímá;-)
OdpovědětVymazatDraku, děkuju. Tu sílu budu ještě potřebovat.
OdpovědětVymazatLezarts, já děkuji Tobě za milý komentář.
OdpovědětVymazatNEJEN Tobě, všem...jsem ráda, že vás mám.
Máš můj hluboký obdiv. Za trpělivost, za lásku k dětem, za to, že to nevzdáváš.
OdpovědětVymazatPřeji hodně sil.
I já tě obdivujýu..protože u těžké práce je důležité vidět výsledky ato je u tebe tam minimální a pomalé...není těžké ztratit motivaci..ty se nevzdáváš.
OdpovědětVymazatJá si taky při čtení vždycky říkám, že má Jeník štěstí, že má za mámu tebe! Jsi obdivuhodná žena. Moc vám oběma fandím a jak sleduju tvůj blog, vidím, že Jeník dělá pokroky. Držte se.
OdpovědětVymazatNedivím se, že Jeníček, těm obrázkům nerozumí. Možná, ještě neopékal buřty, nenavlékal korálky, ani nepsal dopis a nenesl ho do schránky. Lépe by se mu všechno pochopilo na nějakém úkonu, který dobře zná. Třeba korálky jsou v krabičce, pak se vysypou a potom seřadí podle barev. :-) Ale nepochybuji o tom, že to společně jednou zvládnete. Seš trpělivá a milující maminka. ;-))
OdpovědětVymazatZrovna korálky navlékáme každý den a dopisy píšeme taky dost často. :-) Takže s tím by nemusel být problém.
OdpovědětVymazatnení nad přátele, taky to často říkám....
OdpovědětVymazatAmelko jsi zlatá jako vždy! Já věřím, že to spolu všechno jednou zvládnete na jedničku! To je výborný nápad komunikovat s plyšáčkem! Přeji hodně klidu, štěstí a radosti!
OdpovědětVymazatPraví přátelé rádi pomohou, protože pomoci blízkému je pro ně radost. :)
OdpovědětVymazatčuník je super věc ! a mohlo by to pomoci i v nácviku různých situací .... moje kamarádka -když se malej vztekal -vzala dva plyšáky a začla jakoby s loutkovým divadlem .... a všechny děti byli v tu chvíli jak připíňáci :-)
OdpovědětVymazatGebasko, loutkové divadlo s čuníkem právě hraju pořád, řekla bych, že podle toho se naučil spoustu věcí.:-)
OdpovědětVymazat