Poslední měsíce udělal Jenda velký pokrok ve vývoji. Zvládl odplenkování, odložil dudlíka a dokonce jde občas kousek PĚŠKY.
Po ránu si pohrál v autě s iPadem, když jsem brala benzín a poté zvládl dvě hodiny ve školce.
Dnes tam byl jen on a jeho asistentka, tudíž žádný stres.
Potom si hodinu odpočinul u babičky (na iPadu) a jeli jsme na kontrolu na psychiatrii.
Samozřejmě s iPadem na klíně.
Když jsme vystoupili z auta, řekla jsem si, že nenápadně "zapomenu" vzít golfky z kufru.
Jenda si ani nevšiml. Kdyby protestoval, tak bych se pro kočárek vrátila.
K rituálu kontroly na psychiatrii DODNES vždy kočárek patřil.
Jenda šel za ruku. Prvních 100 metrů to bylo v pohodě, a pak začal vyskakovat a opakovat různé echolálie...
...krčil nohy a vyplazoval jazyk.
Kopal nohou a opakoval pořád dokola, že je mu zima a chce domů.
Sice posledních pár desítek metrů pořvával, ale pořád tak nějak "v normě".
V čekárně byl jediný pán, ale i ten Jendu znervózňoval.
Jeníček se otáčel, přivíral oči a dokonce odmítal hrát hry na iPadu.
Prý by se pán díval...
Naštěstí jsme nečekali moc dlouho.
Chvílemi Jenda vypadá stále jako malé zvířátko lezoucí po zemi....
...ale s dobou před 2-3 lety se to vůbec nedá srovnat.
Poprvé v životě DNES Jeníček došel od auta na psychiatrii a zpět po svých!
A zvládl to dokonce po třech "akcích" (benzín, školka a návštěva babičky). Dřív "přežil" vždy jen jednu jedinou akci (za den) a několik hodin z toho byl vyřízený.
V ordinaci se Jeníček po většinu času schovával za moji židli a posedával na zemi s velkou plyšovou myškou. Už ji zná. I minule jsme si s ní v ordinaci hráli.
Sice paní doktorce nic nenamaloval ani k ní nešel, ale občas šeptem zareagoval na nějakou otázku paní doktorky.
Třeba na otázku: "Chceš nálepku?" "Hm..."
(Ale už si pro ni nedošel...)
Při každé návštěvě je vidět pokrok dopředu.
Dostali jsme recept na Risperdal a šli jsme ke kantýně.
Jeníček měl slíbené lízátko a sliby se mají plnit.
Cestou zpět měl upatlané ručičky a hrozila kalamita, protože Jendovi se to vůbec nelíbilo a látkový kapesník nezabral. Naštěstí jsem v kabelce našla několik vlhkých ubrousků... Člověk musí být připraven na všechny možné situace. Musí předvídat...
Jenda si asi pět minut spokojeně otíral prstíky a mezitím jsme dojeli domů.
Dnes mi udělal velkou radost.
Pokroky jsou velké a jsou vidět. Vývoj začíná akcelerovat, jen nevím proč ten Rispedal.
OdpovědětVymazatMoc blahopřeju
Téda, to jsou úžasné pokroky. Moc vám je, Amélko, přeju! Neustálé krůčky dopředu jsou znát každým dnem. A Jeníček je chytrý a bystrý kluk. :)
OdpovědětVymazatKrásně jste to zvládli, držím palce, jen tak dál:)
OdpovědětVymazatJste moc šikovní, oba dva!!!:-) Jen tak dál.
OdpovědětVymazatPřeju pěkný víkend:-)
Marci,tak to potěší,na Jeníkovi je vidět veliký pokrok.Tobě to moc přeji,potřebuješ taky trošku klidu.Jeníčku,jen tak dál a budeš moc šikovný klučina.
OdpovědětVymazatV nasom pripade je kalamita slepkavymi prstami opacna, ja zurim(ale len v tichosti) a Mathiskovy to vobec nevadi. Uz sa naucil ze musi prist a dat si ich utriet alebo umyt ale nevadia mu a neprekazaju v inej cinnosti.
OdpovědětVymazatJa tiez zabudam kocik tak casto ako len vladzem a Mathisko ked ma na mna cakat tak sa spravapresne tak ako Jenda v cakarni. Minule sme od pani na poste dostali pochvalu jak je dobrucky, ze si len tichucko lezi pod stolom(Maju tam taky hunaty koberec a pod stolom neni vychodeny tudiz najhunatejsi), je to ten vysoky stolik na statie, inak by som ho k nemu posadila.Zuzana
Takto je skvělý, další pozitiva. A koukám, je jich hned několik, to je fakt parádní, jak jsou ty pokroky prostě vidět. A s takovou maminkou jako jsi Ty, to jde všechno mnohem snáz. Gratuluji vám oběma za ty skvělé výkony!
OdpovědětVymazatTolik akcí v jednom dni! Jeníček dělá opravdu obří pokroky!
OdpovědětVymazatFurt ve střehu!
OdpovědětVymazatAle musíš mít fakt radost, tomu říkám pokrok. A viditelný.
Gratuluju!
Jendo, koukat se, jak rosteš a stává se z tebe čím dál schopnější mladý pán, to je radost:-) děláš obrovské pokroky, a to proto, že máš velice ochotnou a trpělivou maminku!!
OdpovědětVymazat