Už se to nestává tak často jako před 2 lety....
...ale občas jsou ještě chvíle....
...kdy Jenda pláče a já nevím proč...
Na otázky mi neodpovídá....
...a já tápu a nevím....
Snažím se ho rozptýlit pohádkami na DVD... To je jediné co většinou zabírá.
Ale jsou i chvíle, kdy nezabírá nic.
Zkusila jsem mu pustit pohádku Kosí bratři....
...a zjistila jsem, že to není ono....
Jenda řve dál a neřekne mi, co ho trápí....
Třepe se jak osika....
...a ani se na mě nepodívá.
Nezbývá než ho nechat být....
...a on se za chvíli uklidní....
Před 2 lety to byly hodiny, teď jen minuty či desítky minut.
Ale i 20 minut je někdy strašně dlouhých.....
Kolikrát bych ho moc chtěla obejmout a utěšit a NESMÍM....
Jenda o doteky nestojí.
Trápí se v tu chvíli sám a já mu neumím pomoci.
Mohu jen bezmocně přihlížet a modlit se, aby se uklidnil....
Kéž bych věděla, co ho v tu chvíli trápí, co by chtěl...
Kéž by mi uměl sdělit své pocity, svá přání, své bolesti.....
Jak bych Ti (a Jendovi) přála aby z minut byly vteřiny...
OdpovědětVymazatJinak já řeším něco trošku podobného-snažím se rozebrat si své "návaly" úzkosti,která chodí tiše a nepozvaná, někdy už vím že jí můžu očekávat-např. když potřebuju někam zatelefonovat, většinou však přijde sama i když se objektivně "nic neděje"... Ráda bych byla bez léků,ale ono to prostě(zatím) nejde...
Užívá vlastně Jenda stále Rispedal? Nebo to zvládáte vlastními silami?
Ahoj Peti, je mi líto, že úzkosti trápí i Tebe. Ano, Risperdal užívá, bez něj by to nezvládl vůbec.
VymazatNo jak už jsem tu někde psala mám kombinovanou úzkostně depresivní poruchu (asi to není přesný název-prostě mám deprese a silné úzkosti :D) ale nezlobím se, krom toho že je to trošku "koule na noze" to taky člověku hodně dává. I když to zní divně, neměnila bych.
VymazatHlavní je,že existuje aspoň něco co může trošku ulevit a pomoci Jendovi si užít i toho hezkého co život přináší.
Kdyz Jenicek place a k tomu se i trepe, nemuze to byt bolest neceho? Treba jen vetry, nebo ho muze pobolivat hlava? Taky jedna z moznosti. Je hrozne, pokud to Jenicek nemuze povedet. Znam to, mam zkusenosti. To nam taky delal nas vnoucek. Posleze jsme odhalili pricinu. Byla to bolest. Preji, aby techto stavu bylo co nejmene. A taky hodne trpelivosti a pevne nervy. A pohlazeni. Jenicek je supr a krasny chlapecek.
OdpovědětVymazatHelena
Tak to je fajn, že mají tyhle potíže kratší trvání. Bez AD by to asi bylo peklo stále. Hezký den Hanka.
OdpovědětVymazatTa bezmoc musí být hrozná.
OdpovědětVymazatJá tyhle náhle "záchvaty", jestli se to tak dá nazvat, znám. Moje dvouletá sestřenice sice netrpí autismem, ale někdy z ničeho nic začne řvát, trvá to sice je řádově 5-10 minut, ale neodpoví na nic, řve, tluče s sebou o zem... někdy je to děsivé... Když jí to přejde, chová se normálně. Ale nedovedu si představit, že by to mohlo trvat celou hodinu.
OdpovědětVymazatMožná Jenda mívá je nějaký úzkostlivý pocit a prostě to potřebuje dostat ven...
Dvouleté dítě nám toho většinou ještě moc nesdělí a často se vzteká, protože mu něco nejde nebo mu něco zakážeme, nepovolíme, ale tohle zrovna není ten případ. Je to řev bez příčiny. Ale pár minut už se dá vydržet.
Vymazatvěřím, že to bude čím dál lepší.
OdpovědětVymazata Jeníček bude mít často úsměv na tváři
Marcí,
OdpovědětVymazattak tohle mi připomnělo jednu vzpomínku .
Když byl bratránek ještě malý , tak po jedné takové ,,řvací" scéně najednou povídá Poč jsem rval ?
Co na to říct ?
Někdy ani dospělý nevědí, proč mají tu či onu náladu .
Nevím, neumím to vysvětlit . Možná je to nějaká obrana organismu .
Hlavně, že jich ubývá a krátí se !
Asi nezbývá než tohle všechno přečkat a věřit, že bude líp .
Alespoň já se o to snažím, protože podobné pocity občas zažívám s dcerkou .
Hodně sil a pevných nervů !
Maci, je mi to líto. Ta bezradnost musí být hrozná. Copak se asi v jeho dušičce děje. Ale ... někdy je člověku smutno, ani neví proč, viď? Pa a drž se. Tina
OdpovědětVymazatKdyž vidím Jeníčka jak pláče a ty píšeš, že se třese a přitom odmítá obejmutí, asi bych ho aspoň zachumlala do nějaké měkké přikrývky, třeba by v ní našel teplo a útočiště. :-)
OdpovědětVymazatDeku mu nabízím, má svoji oblíbenou. Ale musí chtít sám...a když nechce...
VymazatLituji Jeníčka, musí mu být hrozně, je se svou úzkostí sám, když nechce ani obejmout. Úzkosti a strachy tak vyčerpávají a bolí víc než "obyčejná" bolest...
OdpovědětVymazatTo máš pravdu. Mě bolí noha už půl roku, beru x tablet denně na bolesti, ale co je to proti bolesti duše...
VymazatAhoj Marci, moc Ti přeju, aby takových chvilek bylo čím dál méně a méně a méně!!!
OdpovědětVymazatPořád vidím, jak je opravdu nepravda, že autisté mají svůj svět, v němž jsou šťastní. Ano, není to pravda. Mrzí mě, že to tak je, že nevíš a že s tím lze těžko něco udělat. Ale na druhou stranu je hrozně dobře, že už to není tak časté a dlouhé. Snad se ty intervaly budou stále zkracovat!
OdpovědětVymazatNěkteří snad mají svůj svět. Někdo u PC, někdo u pohádek, u filmů, ale řekla bych, že ty chvilky štěstí nejsou moc dlouhé a nejsou moc často.
VymazatAmelie, na jednu stranu je prima, ze mate takove chvilky mene a kratsi, na druhou stranu hruza, ze vubec jsou. Ja taky tezko nesu, kdyz nase deti placi a ja nevim proc. Snad to brzy prestane uplne. Hezky den, Katerina
OdpovědětVymazatMáme vždy dojem, že vše nepříjemné trvá věčnost. Doufám, že to bude stále lepší a úsměvy budou nekonečné:-D
OdpovědětVymazatJe mi líto jak Tebe, tak i Jendy. Ale pomalu a jistě se bude ta doba zkracovat a zkracovat....
OdpovědětVymazatPosílám předjarní pozdravy, milá Amélie...pro Vás, obdivuhodnou osůbku, ať se daří!!! Mirka
OdpovědětVymazatNeumím si představit, jak to pro tebe musí být těžké. Když vidím Jeníčka jak pláče, až je mi úzko. Moc Vám oběma přeji, aby se doba tohoto tápání zkrátila na vteřiny. Moc vás objímám.
OdpovědětVymazatDo hlavy mu nevidím, ale nejspíš má nějaké vize, zlé sny v bdělém stavu.
OdpovědětVymazat