V posledních měsících jsme se dopracovali k tomu, že mě Jenda nenechal skoro vůbec vařit.
Když jsem chtěla vařit, ječel jak hysterka a chtěl, abych šla za ním.
Držel si ruku, jako kdyby mu měla upadnout a to jen proto, že jsem mu řekla, aby zamíchal směs na pánvi.
Vařit mohu tehdy, když mi Jendu odpoledne pohlídá Šárka nebo když je tu asistent (a tak mám oběd většinou kolem 16. hodiny nebo se musím spokojit s jablkem) a nejraději vařím, když je tu (náhodou) o víkendu můj brácha.
Toho má Jenda rád a společně si kolikrát i hodinu hrají v ložnici.
Vaření před půlnocí se zase nelíbilo manželovi.
A tak jsem nakoupila do mrazáku polotovary - knedlíky plněné ovocem, šišky s mákem, knedlíky s masem, smažený sýr, plněný řízek ap. V obchoďáku jsem nakoupila hotová jídla pro děti a pro manžela - guláš, svíčkovou, halušky ap., aby měli vůbec co jíst.
Ale i během pouhých osmi minut, než se ve vroucí vodě uvařili šišky (s mákem), tak Jenda strašně plakal a válel se po zemi.
Během osmi minut se dostával do takového afektu, že se pak hodinu v postýlce zklidňoval.
V posledních dnech mě občas nechá pár minut vařit a sám mi ujídá z prkénka červenou papriku nakrájenou na kousky.
Mám RADOST, že jí něco "nového", že si obohatil svůj chudý jídelníček.
Než papriku sní, musím mít všechno hotové a nachystané - třeba oloupané brambory, strčené maso do trouby, naplněnou myčku ap.
Dudánky nesmějí nikde chybět...
A tak doufám, že konečně svítá na lepší časy...
Těším se, až jednou nebudu muset vařit ve stresu a ve spěchu....
A také s nadějí, že mé dvě autistické děti občas něco ochutnají.....a rozšíří si tak výběr potravin, které strčí do pusy....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.