Krabicové úkoly v praxi
Před 2 lety se nám krabicové úkoly nedařily.
S nadšením jsem tehdy Jendovi roztříhala nějaké krabice a vyrobila jsem mu formu na úkoly....
...a Jeníček tehdy ječel jak zvíře a válel se po zemi.
Protože mi tehdy ještě neřekl, co mu vadí, tápala jsem.
Po nějaké době jsem pochopila, že to není úkol, co mu vadí, ale "zničená" krabice.
Krabice roztříhaná, jinak slepená, poničená...to byla pro našeho autistu tragédie.
A úkoly plnit odmítal.
Chtěla jsem sehnat někoho, kdo by mi vyrobil dřevěnou krabici se zarážkami, jako bylo v minulém článku, ale nepovedlo se....
Na nějaký čas jsme tehdy krabicové úkoly vynechali a dělali jsme jen ty papírové.
Nějakou dobu trvalo, než se Jeníček naučil posadit za stůl a cíleně pracovat, ale nakonec strukturované úkoly plnil rád.
Úkoly se sociálními situacemi ovšem v oblibě nemá...
..... ani to naučené zatím není příliš schopen převést do praxe.
Do krabic dávám to, co mám zrovna po ruce.
Hračky, kamínky, kousky stavebnice, kostičky, víčka od pet lahví, bonbóny, tužky, zvonečky, malá zvířátka, kartičky s oblečením, s dopravními prostředky, s ovocem, čísla, příbory, lžičky, autíčka, dudlíky, kuličky, znaky aut, geometrické tvary ...cokoliv, co doma narychlo najdu.
Včerejší úkol byl jednoduchý ....
Jenda nebyl v příliš dobré náladě, tak jsem ho nechtěla dráždit ničím složitějším.
Měl jen roztřídit sušenky, kostičky a svíčky....
Jendovi se úkol líbil a udělal ho dokonce dvakrát.
Když se mu chce, tak pracuje velmi pěkně.
A jsem ráda, že se nám daří při plnění úkolů měnit prostředí.
Nejen práce u stolečku, ale v létě i na zahradě, večer třeba v postýlce nebo po návratu z nemocnice u mě na posteli.
Byly doby, kdy vyžadoval stále stejné místo a úkoly dělal jen se mnou.
Teď je občas ochoten pracovat i s někým jiným.
Tak jsem si prošla oba články k těm krabicovým úkolům a uznávám, že je to opravdu moc dobře vymyšlené a propracované. Já nejsem odborník a vidím to. Tak jsi zase načerpala spousty inspirace a Jeníček se má nač těšit. :-)
OdpovědětVymazatJe to super - i pro zdravé děti - třeba jen tak na zabavení.
VymazatUrčitě potěší vidět pokrok, ať už je na první pohled nepatrný, ve výsledku je důležitý každý malinký krůček kupředu. :-)
OdpovědětVymazatTo máš pravdu, děkuju.
VymazatMilá Amélie, postupně přelouskávám tvůj blog. Děkuji ti za nahlédnutí do světa s kterým nemám vůbec žádnou zkušenost. Držím vám palce. Děkuju moc za milé komentáře u mě v blogu, pokaždé mi udělají velkou radost. Pa Majda
OdpovědětVymazatI já děkuji, že trávíš čas na mém blogu.
VymazatMarci, myslím, že je naprosto evidentní, že Jeník dělá úžasné pokroky a daří se ti s ním soustavnou péčí a prací hotové zázraky!
OdpovědětVymazatDěkuju. Někdy klesám na mysli a zoufám si, že to jde strašně pomalu (jako dnes, kdy kamarádky 1,5 letý chlapeček jde na procházku a na nákup za ruku a Jenda se vozí na kočáře), ale jde to...díky BOHU. Vím, že to nesmím a nemohu srovnávat.
VymazatMáš skvělé nápady, asi sem budu chodit pro inspiraci. Ten můj skoro čtyřletý kluk je asi hyperaktivní, během deseti minut chce minimálně pět činností, u každé vydrží jen chvilku. Ale aspoň se bavíme :-) Přeji hodně další tvůrčí inspirace s dětmi...
OdpovědětVymazatJenda má ADHD, taky střídá činnosti každé 2 minuty. Ale máš pravdu - bavím se a nenudím se. :-)
VymazatTo je úžasné! Tolik pokroků, nestačím se divit! A jak mu to jde! Taky mu to sluší v tom novém tričku :)
OdpovědětVymazatAno, také jsem si uvědomila, při čtení blogu, že tou metodou 3i pracuješ. Jeden rozdíl je v tom, že v reportáži pracovalo 15 dobrovolníků s jedním dítětem. To i o w.e. a ty jsi prakticky na vše sama, což je nadlidský výkon. Škoda, že nebydlíme blíž! Skládám Ti nesmírný obdiv!!!
OdpovědětVymazatMETODA 3i = intenzívně, individuálně a interaktivně.
Vymazathttp://zaciszeautyzmu.pl/index.php?option=com_content&view=article&id=146%3Ametoda-3i&catid=39%3An-terapie-c&Itemid=94&showall=1
Používání individuálního, intenzívního, interaktivního vzdělávání založeného na hře - vyvádí dítě z jeho světa, učí ho novým dovednostem, umožňuje pokroky ve vývoji.
Dítě pomaličku "vychází" ze svého vnitřního světa a dítě tak opouští své stereotypy, své rituály.
Pedagogika založená na osobním vztahu s dítětem, na hře v láskyplné atmosféře.
Pokud se dítě necítí dobře, pak utíká do svého vnitřního světa a uchyluje se ke stereotypům a rituálům.
- Komunikace, sdílení, legrace..to vše doufám splňujeme v plné míře.
15 dobrovolníků na 1 dítě? No občas bych jich pár uživila - alespoň uklízečku a kuchařku. Díky Bohu, že si s ním Lucka a Tadeáš přijdou jednou týdně na 2 hodiny pohrát.
Už toho bylo na 1 člověka příliš.
Vidíš - žádnou "metodu 3i" neznám, ale stejně podle ní pracuji.
V češtině jsem o této metodě nic nenašla. Napsala jsem mailík do APLY.
Chodím na tvou stránku hrozně ráda. Kamarádka se účastní programu, ve kterém se s autistickými dětmi pracuje a tyto nápady jsou skvělou inspirací. Nehledě na fakt, že mnoho lidí netuší, co si vlastně má představit a některé mýty o autistických dětech jsou již silně zakořeněné. To mě už ovšem odvádí stranou....tento nápad je opravdu moc hezký....
OdpovědětVymazatMáš pravdu. Mnozí lidé netuší, co autismus obnáší. A proto jsou tyhle stránky. Ne proto, že bych se nudila. nenudím se. Ale abych ukázala lidem autismus v celé své míře.
VymazatŠkoda že ho nemohu zaměstnat... to by se mi hodilo. :D
OdpovědětVymazatJe moc fajn vidět, že dělá pokroky.
OdpovědětVymazat