Každý den okolo 19. hodiny si Šárinka (trošku nedobrovolně) hraje s Jendou.
Občas je to v pohodě.
Někdy však Jenda nemá náladu.
Šárku sice ve své posteli strašně chce, ale kontakt navazuje zcela nevhodně...
Buď křičí pořád dokola "zadek, zadek, zadek", vystrkuje na ni břicho nebo Šárce strká nohu před obličej a říká "čuchni si"...
To se mi samozřejmě vůbec nelíbí a Šárce taky ne.
Marně se mu snažím vysvětlit, že se to nedělá.
Pokud si hraje "přijatelným způsobem", tak zvládnou klidně i 20-30 minut.
Pokud je Jenda "protivný", zkrátím dobu na 5-10 minut.
Ale Jenda ji pak nechce pustit.
Nechce, aby Šárka odešla do svého pokoje.
Musím vymyslet jiný rituál, než přítomnost Šárky v jeho posteli.
Ale zatím jsem nepřišla na nic, co by bylo přitažlivější než ona.
Snad na něco v nejbližší době přijdu.
Protože tak, jak to probíhá teď, to není ono.
Někdy mám pocit, že Jenda se baví a okolí vůbec ne.
Sú rozkošný... vidieť že je sním veľa práce :D také klbko energie že?... Prajem pekný deň :D
OdpovědětVymazatMáš pravdu, je jak z hadích ocásků.
VymazatPíšeš, že Jeníček nemá rás doteky, tak je velmi zajímavé, že s Šárkou mu kontakt vůbec nevadí. Má k ní asi nějaký zvláštní vztah. Bude hodně těžké za ni vymyslet náhradu, ale chápu, že se Šárce, ta večerní půlhodinka musí zajídat. :-(
OdpovědětVymazatNemá rád doteky, slovní hříčky ap. ALE spíš snese pevný dotyk než lehounký...tady bránil Šárce v odchodu. Možná když ten "pevný" dotek vyvíjí on, tak mu nevadí? Občas zkoušíme pošťuchování, lechtání a taky se mu to líbí. Třeba se to dá trošku naučit..ví Bůh.
VymazatŠárka je kočka, že ti s Jeníčkem pomáhá, ale je mi třeba hodně líto, že jsi na Jeníčka veskrze sama. Je to veliká škoda, že tvůj manžel dává přednost filmům v počítači, než hledání cest k synovi. :-( Je mi jasné, že chodí z práce domů utahaný, ale je veliká škoda, že potom otcové (můj taťka nebýval jiný)pořád dokola říkají: "Teď ne, jsem strašně utahaný." Nebo "Počkej chviličku, chci si přečíst noviny." Nebo "Šárko, pssst, bolí mě hlava." A další a další. To vše jsem slýchávala, jako malá holka, která toužila se přitulit ke svému tatínkovi. Potom ale zase "plakal" on, když k nám přijelo příbuzenstvo z Prahy a strejda se se mnou rád tulil a hrál si. A to pak táta začal bojovat o přízeň dcery. A já dávala v tu chvíli přednost strejdovi, který mě od sebe neodháněl. Oni dospěláci myslí, že dítě bude hrát jejich hru před známými. Jenže ono si na nic nehraje. Uvidíš, že jednou to bude tvého muže hodně mrzet, že se Jendovi více nevěnoval. Taťku mám moc ráda, ale k mamince lpím MNOHEM více a tak, když taťka chce, abych s ním někam jela, vždy dám přednost mamince. Ale měl by zapátrat v paměti, proč tomu tak je. :-(
OdpovědětVymazatDržím ti pěsti, aby jsi vše zvládala, aby tě noha tolik netrápila - moc dobře vím, jaké to je, když noha bolí, já se s tím peru už od svých 12 let. :-( A Šárku moc zdravím. ;-)
Šavrdo, děkuji za dlouhý komentář.
Vymazat