Dalším úkolem mělo být správně poskládat zvířátka do domečku.
Jenže Jenda se naštval.
Nevím, co mu vadilo.
Jestli to, že mu Šárka chtěla ukázat, kde které zvířátko bydlí?
Nebo se mu nelíbil domeček?
Ani připravené odměny ve formě čokoládových písmen tentokrát nezabraly.
Jenda s kartičkami házel...
...a vztekal se....
K vypracování úkolu jsme ho nepřinutili.
Možná se mu zdál úkol příliš těžký.
Možná by zvládl jedno patro zvířátek, ale dvě patra už byla moc?
Jenda nám to neřekl a asi neřekne.
Uvidím, jak na tento úkol zareaguje příště.
Zatím jsem ho schovala, aby ho neviděl.
A to se Šárinka chudák tak snažila....
Nojo, někdy se úkol prostě na první pohled do Jeníkovy nálady netrefí. Vyjde to snad jindy.
OdpovědětVymazatA Šárka je prímovní setrou. Když Jeník chce, tak si s ní vyhraje.
Snad se brzy kluk jeden uvolní jít ven a bude si se sestrami hrát na skluzavce či písku.
Držím vám palečky, ať je to brzy.
No, nemáš moje milá jednoduchý život. Škoda, že Jeníček něco tak rychle zamítá. I ty otvírací krabičky před tím, asi mu tam něco vadí, jen vědět co, viď? Je mi Tě líto, že jsi také nemohla ven, když je tak krásně, ale nezoufej, ono ještě bude a určitě půjdete s Jeníkem oba. Zdravím!
OdpovědětVymazatjá si nezoufám, jsem zvyklá. Jen občas je to člověku líto.
VymazatMáte to těžké, o to víc, když nevíš, co přesně Jeníkovi vadilo a on to nepoví. I mně je vás líto, všech, co se tak snažíte. Jednou se to ale vše vrátí a všechno to trápení a těžkosti budou nahrazeny odměnou, dobrými výsledky a Jeníček bude moci, díky nabytým znalostem, žít svůj život tak naplno, jak jen dokáže. Za těmito slzičkami vidím úsměv a lepší budoucnost.
OdpovědětVymazatPřeji krásný nadcházející týden!
I já věřím v lepší budoucnost. Vidím ty pokroky za poslední 2 roky.
VymazatTo by mě nenapadlo, že se mu to nebude líbit. A vědět tak, proč...
OdpovědětVymazatAmelie, pri uzkostech je nejhorsi delat presne to, co logicky kazdy clovek s uzkostmi ma tendenci delat- vyhybat se situacim, ktere na me pusobi uzkostne. Sama trpim uzkostmi, vim o tom svoje, ale pobyt na otevrenem oddeleni psychiatrie me naucil, ze zadna uzkost neroste donekonecna a s casem se snizuje. Tj. treba me osobne vadi byt v davu, mluvit pred lidmi, byt v autobuse...ale naval paniky trva chvili, pak se uzkost zmirnuje (sice prijde za chvili znova, ale pak se zase snizuje). Ja vim- Jenda je autik, ale jsem si jista, ze ani u autiku uzkost neroste donekonecna. Ale to podstatne co chci rict- cim vice a cim dele se "uzkostnym situacim" budete vyhybat, tim to bude jen horsi...tak pozor na to. I kdyz je mi naprosto jasne, ze to nemate vubec jednoduche a ze mate jen jedny nervy. Nejsem odbornik na autismus, jen vam zkousim pomoct a predat par svych zkusenosti :-).
OdpovědětVymazatJinak vas strasne obdivuju, ja vubec nevim jak bych tohle zvladla. Drzim vam palce a drzte se :-). *M.
Ahoj M., já myslím, že už poznám, kdy mohu tlačit na pilu, kdy smím a nesmím ap. Někdy to holt nejde, ale snažím se, aby se úzkostným situacím nevyhýbal, nýbrž aby si na ně pomalu a postupně zvykal. Něco holt řeším "násilím". Když potřebuji hlídání, tak jde k babičce a basta. Někde se smlouvat nedá. Něco se však dá vynechat či obejít smírnější cestou. Vím, že se spoustu věcí naučil za poslední 2 roky a ještě se jich mnoho naučí. Jen se snažím většinou o cestu nejmenšího odporu. Děkuju. Přeji, aby i Tobě bylo s nastalým jarem lépe.
VymazatJaj :( Tak to taky nevím, co se mu na tom nelíbilo. Ale co zmůžeme. Já byl prý taky "éro" ^^. Autíčka mě nebraly, kolo jsem nevytáhl ven, prý jsem jen seděl u papíru a tužky :D Nebo si povídal s plyšáky :). Takže tohle fakt netuším.
OdpovědětVymazatK minulému článku...
Hezké počasí..., moc jsem si ho neužil, ale jsem rád, že už nastávají tyto boží teplé dny :)) Těším se až budu chodit ven se psem...moc! ;)
Ahoj, Ondra :)
Byl jsi "éro"? Ale Ty jsi přece pořád. :-)
VymazatAaaa, kdo se bojí, nci nezíská :D. Ale to s tímhle nemá co dělat. Zkusít to můžeš, kdykoli to jde vrátit :D...
OdpovědětVymazatA děkuju za pochvalu!! :)))
Ahojda. Ondra
Dobrý den, paní Amélie, máte velmi krásný blog. Píši bakalařskou práci na téma Autismus. Z kterého jste města prosím? Váš příběh mne velmi zaujal a chtěla jsem požádat, zda bych Vás nemohla poprosit o spolupráci a o pomoc, kdybych potřebovala nějaké informace. Moc Vám děkuji Martina Pechová - Martinna.p@seznam.cz
OdpovědětVymazat